Duben 2011: Měsíc lesa

Milé čtenářky a milí čtenáři,

jestli se začátkem května pociťujete mírně narůstající pocit nejistoty z toho, že na webu ještě stále není měsíční „best of“ z dubnového Ekolistu, pak si právě můžete oddechnout. Je tu!

Duben je (nejen) pro nás novináře vděčný tím, že si můžeme dovolit z ostatních lidí vystřelit a pak jen prohlásit: „Apríl!“. Ani my jsme neodolali a v první dubnový den jsme otestovali váš ostrovtip "zaručenou" zprávou o zákazu pádlování na horním toku Vltavy.

Ale dost legrácek a zpět k důležitým tématům. Jedním z nich byla v dubnu zase Šumava. Ministr životního prostředí Tomáš Chalupa oznámil, že na šumavské smrky se nepůjde s harvestory, ale jen s ručními pilami. Několik hodin po té se před ministerstvem konala dopředu avizovaná demonstrace lidí, kteří jsou proti kácení. A aby Šumavy nebylo málo, tak ještě vznikla Stínová vědecká rada NP Šumava.

A v lese ještě zůstaneme. Jan Rybář, který v Ekolistu tráví svůj Rok jinak, si odskočil do ralských lesů juknout na tamní zubry. Rybář, ještě celý rozjařený ze zimní výpravy za beskydskými rysy, psal i o aktuálních záběrech z fotopasti, na kterých rys hoduje na své kořisti.

A naše lesní jízda pokračuje. V dubnu jsme také informovali o tom, jak jablonecká bižu pomáhá proti lesním požárům v Rusku. Další zpráva je o spaní v chráněných oblastech a musela udělat radost všem v stínu lesa ukrytým romantikům, pro které je jehličí saténovým prostěradlem a noční obloha tou nejmilejší peřinou.

Těm, kteří mají jiné představy o pohodlí a prožívání přírody, udělá třeba radost pohodlí kina a film Návrat do divočiny o životních osudech slonů a orangutanů. Jestli neradi chodíte do kina naslepo, tak se nalaďte.

Z českých lesů jsme se díky filmu dostali do tropů. A můžeme v nich tak trochu zůstat a tak trochu se zase vrátit k nám. Oslím můstkem nebude slon, ale tropická žabička. A banán. Přesněji řečeno ekobanán.

Od banánů se žabičkami uděláme hop a kvok ke slepicím. Od příštího roku by se měly nosnice z velkochovů přestěhovat do většího „bydlení“, kde by měly mít k dispozici bidýlko, popeliště, hnízdo a jiný luxus. Jenže existují snahy udržet je v holobytech. O tom, že ve velkochovech si jako prasata v žitě nežijí ani prasata, je recenze na dokument Pig Business.

Od poněkud trudného života nosnic a prasat přeskočíme k tématu městských dětských hřišť. Nejde o žádný myšlenkový veletoč: podle některých odborníků jsou typizovaná dětská hřiště příliš sterilním prostředím a nerozvíjejí pohybové a mentální schopnosti dětí. A doporučují přírodní dětská hřiště. Jde o jakýsi návrat do přírody. Ale tudy bychom se dostali zpět ke slonům a orangutanům, kde už jsme byli, takže to vezmeme zkratkou přes pole k biopalivům. Ekolist.cz přinesl rozhovor s Pasqualem Stedutoem z Organizace OSN pro výživu. Podle něj je na zvážení, jestli raději chceme na rok potravinu pro člověka, nebo plnou nádrž teréňáku.

Jak vidno, v dubnu převládala na Ekolistu taková přírodní atmosféra, vyloženě přírodní klima. Což mi připomíná, že jsme také přinesli poslední ze série klimatických rozhovorů. Mluvili jsme s Janem Hollanem o tom, že změny klimatu jsou fakt jako problém. Rozhodně doporučuji i diskuzi pod článkem, kde kromě Jana Hollana argumentovali i český pan IPCC Ladislav Metelka a mnozí další.

Nádherný květen, pokud možno bez sněhu, vám přeje

---

reklama

---