http://ekolist.cz/cz/kultura/clanky/cesta-k-mravencum
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii

Cesta k mravencům

1.2.1998
Mravenci se na Zemi se objevili před 90 miliony let, v období dinosaurů, a rychle se rozšířili po celé planetě. Jejich množství je úchvatné - vytvořili desetitisíce druhů. Vzhledem k různorodým prostředím svého výskytu se vyvinuli v pozoruhodně adaptované formy - od sociálních parazitů k válečníkům, nomádům, maskovaným lovcům i stavitelům mrakodrapů s regulovatelnou teplotou…
 

Když roku 1990 vydali Bert Hölldobler a Edward E. Wilson rozsáhlou vědeckou publikaci "Mravenci", pokrývající problematiku myrmekologie (nauka o mravencích) vyčerpávajícím způsobem, byli překvapeni odezvou veřejnosti. Věděli však, že tato 3,4 kg vážící publikace nemůže veřejnosti zcela vyhovovat. Rozhodli se proto sestavit knihu druhou, zhuštění toho nejzajímavějšího z myrmekologie. V přiměřené délce a s přiměřeným používáním odborných termínů tak nabídli velice dobrodružnou i schůdnou "Cestu k mravencům".

Bert Hölldobler je vedoucím oddělení fyziologie chování a sociální biologie v Ústavu biologických věd Theodora Boveriho při univerzitě ve Würzburgu. Za své celoživotní dílo obdržel Cenu Nadace Alexandra Humbolta a Cenu G. W. Leibnize, udělenou vládou Spolkové republiky Německa. Edward O. Wilson je profesorem na Harvardské univerzitě a kurátorem entomologické sbírky v univerzitním Muzeu srovnávací zoologie. Je také např. autorem publikace Rozmanitost přírody. Dosáhl mnoha vědeckých poct, včetně Národní medaile za vědu a Crafordovy ceny Švédské královské akademie věd. Oba vědci společně obdrželi Pulitzerovu cenu za publikaci Mravenci.

Kniha Cesta k mravencům je roztříděna do několika kapitol, věnuje se třem hlavním tématům - 1. kolonie, 2. komunikace, 3. biodiverzita. Autoři vidí příčinu úspěšnosti mravenců v pohotově využívané a mocné síle vyrůstající ze spolupráce jednotlivých členů kolonie. Dělnice jsou kolonii téměř úplně oddány. (Není zde ovšem bezvýhradný soulad, zvlášť jedná-li se o práva na rozmnožování.) U většiny druhů je životní cyklus tak pevně organizován,že si kolonie zaslouží název superorganismus.

Účinná spolupráce v kolonii je umožněna dokonalou chemickou komunikací. Z různých částí těla je uvolňována směs látek, které jedinci téhož mraveniště čichají a ochutnávají. Podle druhu látky i okolností mohou vyvolávat buď poplach, nebo určují přemísťování, navozují přijímání či poskytování potravy apod. Mravenci využívají také zvukovou komunikaci ( např. tlučení hlavou o tvrdý předmět). Povrch Země lze vnímat jako síť mravenčích kolonií. Podle autorů váží všichni mravenci na světě zhruba stejně jako všichni lidé. V Peru na 8 ha deštného pralesa napočítali 300 druhů, na jednom stromě dokonce 43 druhů. Téměř nekonečné jsou mezidruhové odlišnosti týkající se pronásledování kořisti, sběru mrtvol, nektaru i rostlinného materiálu…

Kniha obsahuje zajímavé obrazové přílohy, radí dokonce, jak mravence studovat. Doslov napsal docent Pavel Kovář z Přírodovědecké fakulty UK.

Veronika Forková
Redaktorka EkoListu
tisknout poslat

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení


Zapomněli jste heslo? Změňte si jej.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist