http://ekolist.cz/cz/kultura/clanky/jake-mestske-prostredi-je-prirozene-pro-cloveka-odpoved-hleda-film-lidsky-rozmer
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii

Jaké městské prostředí je přirozené pro člověka? Odpověď hledá film Lidský rozměr

8.3.2013
Times Square: Někteří lidé nesouhlasili s „taháním evropských věcí do USA“.
Times Square: Někteří lidé nesouhlasili s „taháním evropských věcí do USA“.
„Čím více silnic, tím více automobilové dopravy. A obdobně to funguje se stezkami pro pěší a cyklisty a lidmi,“ tvrdí známý dánský architekt Jan Gehl. Jeho vize a práci představuje Lidský rozměr, který je právě promítán v rámci festivalu Jeden svět.
 

Myšlenky Jana Gehla jsou známy z překladů jeho knih a přednášek i v České republice. Na Ekolistu jsme se jim už věnovali v článcích Rušte parkovací místa. Pomalu a potichu, radí dánský architekt Jan Gehl a Vizionářský architekt Jan Gehl: Ve městě má jít o štěstí lidí, ne aut. Dokument o tomto architektovi je další možností, jak ukázat strastiplnou, ale smysluplnou cestu, která má vést k „polidštění“ města. Tedy zmírnění dopadů automobilové dopravy, uvolnění místa pro cyklisty a pěší a obnovení sousedských vztahů.

Z ulic obýváky

Film ukazuje, jak se Janu Gehlovi a jeho spolupracovníkům podařilo proměnit například moderní města New York nebo Melbourne či jak se v čínském Čchun-Čchingu nebo bangladéšské Dháce snaží neopakovat stejné chyby jako jsme při rozvoji měst udělali my na západě. Kromě urbanistů v něm hovoří také politici, aktivisté nebo vysokoškolští učitelé. Ač se rozhodli pro novou alternativní cestu k rozvoji městského prostředí, plně si uvědomují ekonomický přínos města a urbanizace, stejně jako skutečnost, že nemohou jejich obyvatelům nic nařizovat, pouze jim nabídnout nové stezky a sezení a nepřímo je tak pobídnout k tomu, aby se vydali na procházku svým okolím a poseděli v něm.

V žádném z představených měst také nebylo provedení změn snadné, jejich tvůrci naráželi na protichůdná přání vlád, obchodních společností nebo prostě každodenní zavedenou rutinu. Ukázalo se ale, že slova „Nejdřív dáme tvar svým městům a ona si pak vytvarují nás“ platí v obou případech. Stejně jako nás současná města se všemi svými dopravními stavbami a mnohaposchoďovými budovami dokázala odcizit, dobře vytvořené cesty pro pěší nebo cyklostezky v nás dokážou opět probudit živost a spontánnost.

Tuto skutečnost ve filmu nejlépe dokumentuje případ manhattanské křižovatky Times Square. Ani její proměna se neobešla bez odporu. Někteří lidé nesouhlasili s „taháním evropských věcí do USA“. „Na kolo v New Yorku není čas,“ tvrdili, „Amerika šlape jako stroj.“ Když se pak během jedné noci na „křižovatce světa“ objevily zátarasy a místa k sezení, objevily se nové stížnosti. Tentokrát na to, že nainstalované sezení je nekvalitní a Times Square si zaslouží něco lepšího. Podle dostupných dat si ale 74 % obyvatel změny pochvaluje. Důkazem, že tato část města skutečně ožila, může být i spontánní koulovačka, která se na křižovatce strhla v roce 2009.

Nabídnout nové stezky a sezení a nepřímo je tak pobídnout k tomu, aby se vydali na procházku svým okolím a poseděli v něm
Nabídnout nové stezky a sezení a nepřímo je tak pobídnout k tomu, aby se vydali na procházku svým okolím a poseděli v něm

Naslouchat lidem nestojí skoro nic

Dalším inspirativním příkladem může být novozélandské město Christchurch, které bylo zničené zemětřesením v roce 2011. Do diskuze o obnově jeho centra radnice zapojila širokou veřejnost a od lidí se jí dostalo 106 tisíc názorů a přání na novou podobu svého města. Převládaly požadavky na nízké budovy, cyklostezky, zahrady nebo malé krámky. Zkrátka věci, které plně souzní s Gehlovým myšlenkami, aniž by jim však o nich někdo obyvatelům Christchurch říkal.

Když je Praha blíže Los Angeles než Kodani

Podle popularizátora a propagátora architektury Adama Gebriana se i česká města potýkají se stejnými problémy například co se týká parkování nebo poměru peněz vydávaných do automobilové a pěší dopravy jako města v Bangladéši nebo v Číně. Rozdíl je jen v menším měřítku.

„Praha vypadá nádherně z dálky, ale ne z blízka,“ řekl Adam Gebrian v diskuzi po prvním promítání filmu v rámci festivalu Jeden svět. Společné prostory podle jeho slov využívají pouze turisté, my jsme kontakt s veřejným prostorem ztratili. Nadějí by však mohl být probouzející se občanský aktivismus.

Spíše než o veřejném prostoru by se podle Adama Gebriana ale mělo mluvit o veřejném životě, protože je ještě důležitější, co se v těchto místech děje. Krása italských měst, jako například ve filmu vzpomínané Sieně, spočívá v tom, že máte pocit, že bylo vytvořeno právě pro vás, že tam nejste navíc.

Další informace |
Nejbližší promítání filmu je 9. 3. od 20:00 v pražské Městské knihovně, další pak 9. 4. od 19:15 v pražské Lucerně
foto - Vítková ZdeňkaZdeňka Vítková
Autorka je redaktorkou serveru Ekolist.cz
tisknout poslat

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení


Zapomněli jste heslo? Změňte si jej.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist