http://ekolist.cz/cz/kultura/clanky/milesovka-ze-vsech-stran
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii

Milešovka ze všech stran

1.4.2006
Málokterý turista putující Českým středohořím si nechá ujít výstup na zdejší nejvyšší horu Milešovku (836,6 m), která je současně jednou z nejvýraznějších a nejkrásnějších hor Čech. Teď máme možnost koupit si i knížku, která je věnována výhradně této mimořádné dominantě.
 
Hlavním autorem publikace je klimatolog a dřívější ředitel Ústavu fyziky atmosféry AV ČR Josef Štekl, se kterým spolupracovalo dalších 12 odborníků. Autorský kolektiv obsáhl téma Milešovky opravdu z všemožných úhlů – najdeme tu pasáže o historii hory, jejího okolí i staveb na jejím vrcholku, o geologii, fauně a flóře, turistice, značná pozornost je pak věnována klimatografii hory. Je to logické, protože publikace vyšla ke stému výročí zdejší meteorologické observatoře, která je v provozu od ledna 1905.

Milešovka
Milešovka
Foto: Karel Stibral/EkoList

Dozvíme se tu mimořádně zajímavé a detailní informace ze všech zmiňovaných oblastí, navíc doprovázené pěknými fotografiemi Miloslava Kalíka, historickými obrázky, grafy i tabulkami. Najdeme zde mnoho názvů rostlin a zvířat žijících na této hoře, rovněž mnoho jmen přírodovědců, ale i zdejších hostinských, stejně jako mnoho údajů o zdejším klimatu. Zcela ve stylu staré rady, že skrze jeden květ lze poznat celý svět, autoři přecházejí „skrze Milešovku“ k širším celkům, jako je historie středohoří, meteorologická terminologie či kladný účinek hor na lidský organismus.

Josef Štekl a další autoři mají sympatickou odvahu přerušit strohé vědecké pasáže vlastní citovou reakcí na přírodní objekty a neváhají například při popisu proudění vzduchu nad kuželem hory proložit text odstavcem obdivujícím eleganci plachtění káňat nad Milešovkou. Stejně mile působí i malé odbočky k různým historiím a historkám, a to třeba i úryvkům z historie přírodních věd.

V zapojení detailů anebo naopak širších celků je ovšem i určitý kámen úrazu, před kterým ale stojí autoři podobných monografií vždy – která historka a který údaj je ještě zajímavý a ozvláštňující celek a co je už pominutelná drobnost? Kde se zastavit při zobecňování a vůbec zařazování údajů a faktů do širšího kontextu? Jak napsat přírodovědný text a nevysvětlit základní pojmy?

Řešení těchto jistě nelehkých dilemat bohužel ubralo na kvalitě i tohoto textu. Přestože mám k této a vůbec podobným knihám velké sympatie, nemohu si zde odpustit kritiku. Na mnoha místech je totiž text skutečně nevyvážený – proč například v historických pasážích zaujímá jistě zajímavé husitství řadu stran, ale o 16. století se nedozvíme prakticky nic? Je opravdu nutné popisovat osudy husity Jakoubka z Vřesovic do takových detailů, jako je nákup vzdáleného hradu Egerberg za 2000 kop grošů? Není v určitém nepoměru pět stránek o geologii k téměř sedmdesáti věnovaným klimatu, byť jistě výjimečnému a spojenému s observatoří? Je jistě dobrý nápad jednotlivě probrat okolní města, kopce a hrady, ale proč jsou pak v knize uváděné informace slabší než na zadní straně mapy Klubu českých turistů?

Otázkou je rovněž použití míry odborného názvosloví v textu, ale to bude vždy problém, protože přílišné zjednodušení by někdy bylo na škodu – autoři ostatně s odzbrojující přímostí odkazují čtenáře (na reklamě z poslední stránky) ke koupi akademického slovníku cizích slov z produkce nakladatelství Academia.

Co ovšem považuji za asi největší nedostatek textu, je téměř naprosté přecházení významu Milešovky a vůbec Českého středohoří pro německou kulturu a především romantické období (byť němečtí vědci jmenováni jsou). S výjimkou zmínky o Alexandru von Humboldtovi, který zde doprovázel pruského krále a označil rozhled z Milešovky za třetí nejkrásnější na světě, v knize nenajdeme vůbec nic o tom, že to byli právě němečtí umělci (Goethe, Friedrich, Tieck, Carus), ale i bezejmenní turisté, kdo „objevil“ půvaby středohoří i pro české obyvatelstvo. Mlčením se přechází, že zde byly Sudety, i to, že většina zdejšího obyvatelstva byla vysídlena. Pouze je jaksi mimochodem v pasážích o kvalitě ovzduší zmíněno, že zdejší populace tu žije teprve ve třetí generaci nebo že byl zdejší pozorovatel observatoře odsunut. (Neznamená to přece, že německý živel musí být zmiňován jen v kladných spojitostech – právě Milešovka byla i místem srazů heinleinovců.)

Každopádně České středohoří bylo jedním z nejoblíbenějších míst výletů právě německého obyvatelstva a pro romantiku obecně byl tento prostor určitě jedním z nejinspirativnějších vůbec – vzpomeňme na nedávnou litoměřickou výstavu kurátora Jiřího Zemánka (viz EkoList 07/05). Jak tato výstava ukázala, určitě by stálo zato napsat i kapitolku o významu Milešovky a Českého středohoří pro umění a umělce vůbec – pochopitelně i pro ty české, z nichž jsou zmíněni v textu alespoň literáti.

Tato nerovnováha a někdy přetíženost detaily bohužel ubírá knize na hodnotě a dovedu si představit, že by ji někdo mohl označit i za jakýsi „kabinet kuriozit“. Tak daleko bych nešel a domnívám se, že nelze než tuto práci i takový typ publikací přivítat – každý v něm jistě nalezne spoustu zajímavých údajů, postřehů i historek, které jsou působivé právě svým vztahem ke konkrétnímu místu a tvoří půvabný, i když poněkud roztříštěný propletenec. Možná že by zde ale měl hrát větší roli editor nakladatelství, který by výslednému tvaru knihy pomohl svým nadhledem a větší snahou po vyváženosti obsahové i formální.

Milešovka

Na výrazném trachytovém kuželi Milešovky, který převyšuje okolí až o 400 m, se nalezly úlomky už neolitických kamenných seker, poté i zbytky nádob z doby bronzové. Nalezla se ovšem rovněž keramika Keltů, kteří měli centrum pravděpodobně v Lovosicích. Podél Milešovky táhlo vojsko Karla Velikého, její kužel byl svědkem budování a pádu knížectví Lučanů, na dohled jsou Stadice Přemysla Oráče. Od 13. století se okolí zalidňuje německými kolonisty, velké změny a vojenské akce se pak odehrávají v době husitské. Nejznámnější osobou, která na horu vystoupila před vznikem turistiky, byl Bohuslav Balbín v 17. století. Na počátku 19. století začala hora přitahovat především lázeňské hosty z Teplic, lákala ale i řadu umělců, např. Goethe sem vystoupil r. 1810. Roku 1820 tu byl postaven malý hostinec, který se později rozrostl o obchod, kapličku a taneční prostranství; ve čtyřicátých letech byla vystavěna i menší rozhledna. Místní si začínají přivydělávat vynášením lázeňských hostů na vrchol. Roku 1905 je pak postavena meteorologická observatoř s rozhlednou (19 m). Současně zde byla zřízena i telefonní a telegrafní stanice, která pozorování denně předávala do Vídně. Vlastní observatoř pak byla v průběhu století rozšiřována a modernizována, ostatní objekty spíš chátraly, v budově hostince se usadili vojáci. Zajímavé je na Milešovce klima, velmi proměnlivé, s častými bouřkami (odtud německý název Donnersberg – Hromová hora) a velkým počtem blesků. Milešovka patří k největrnějším vrcholům republiky. Zdejší observatoř se pyšní nejdelší řadou měření na horské observatoři v ČR a díky tomu byla jako jediná z našich zemí zařazena mezi referenční stanice Globálního klimatického systému. Za sto let měření se zde oteplilo o 0, 87° C.

Tato recenze vyšla v časopise EkoList 3/2006.

Karel Stibral
Autor je odborným asistentem na katedře environmentálních studií FSS MU v Brně, učí rovněž na UK v Praze.
tisknout poslat

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení


Zapomněli jste heslo? Změňte si jej.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist