http://ekolist.cz/cz/kultura/clanky/nasi-nejblizsi-pribuzni
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii

Naši nejbližší příbuzní

1.10.2001
Šimpanzi jsou v zásadě lidé. Tak by se nadneseně dala shrnout základní myšlenka knihy psychologa Rogera Foutse "Nejbližší příbuzní". Tento autor získal své bohaté zkušenosti třicetiletou výukou, či spíše spoluprací se slavnou šimpanzicí Washoe a jejími příbuznými, které učil znakový jazyk pro hluchoněmé. Kniha však není pouze o tomto výzkumu a schopnostech šimpanzů komunikovat s lidmi či mezi sebou. Je také o současné vědě, dopouštějící mnohdy zbytečných krutostí na pokusných zvířatech.
 

Naši nejbližší příbuzní

Fouts podrobuje drtivé kritice přístup současné vědy, založené na descartovském názoru, že zvíře je pouhý stroj, mechanismus, bez citů a duševních hnutí. A je tedy možné s ním jako se strojem při výzkumu zacházet.

Autor ukazuje nesmyslnost těchto myšlenek. Zvláště šimpanzi, používaní v některých laboratořích, jsou velmi citlivé a inteligentní společenské bytosti. Propast mezi lidmi a šimpanzi, popř. dalšími "němými" tvory není ani zdaleka tak hluboká a nepřekročitelná, jak se moderní věda domnívá. Jde spíše o kontinuum.

Právě Fouts a někteří další dokázali, že tradiční přírodověda i lingvistika se velmi mýlí, vydělují-li zvířata oproti lidem jako neschopná používání jazyka a symbolů. Šimpanzi jsou zjevně schopni symbolů spontánně používat (a dělají to v omezené míře i v přírodě), vázat je do vět, vymýšlet si nové či dokonce pomocí symbolů lhát.

Roger Fouts by zřejmě u svého jazykového výzkumu zůstal, kdyby nespatřil otřesné životní podmínky laboratorních šimpanzů a jiných zvířat. I v nejlepších amerických laboratořích viděl tyto společenské bytosti zavřené jednotlivě do klecí 1,5 x 1,5 metru či přímo kovových krabic, zešílevších a pomalu umírajících na různé choroby.

Okamžitě se vrhl do boje za zlepšení životních podmínek a práv šimpanzů, které považuje za prakticky stejné bytosti jako lidi.

Za cenu ztráty kariéry, opuštění vědecké komunity, se je snaží zachránit před biomedicínskými pokusy. Spolu se známou Jane Goodalovou, která pozorovala šimpanze třicet let v Africe (viz EkoList 3/1996), a různými organizacemi začíná působit na veřejnosti. Podává žalobu na stát pro špatné podmínky v laboratořích, působí v organizaci snažící se o uznání základních práv pro lidoopy v právním systému USA. Jeho cílem je zabránit laboratorním pokusům nejdříve na šimpanzích a pak i na dalších zvířatech. Zájemci o všechna tato témata nelze než knihu vřele doporučit. Je psána velmi čtivě, nejsou zde jen vědecké rozbory či svědectví z laboratoří, ale i celá řada zajímavých příběhů a historek ze života šimpanzů i samotného autora.

Karel Stibral
Autor je spolupracovník EkoListu
tisknout poslat

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení


Zapomněli jste heslo? Změňte si jej.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist