http://ekolist.cz/cz/kultura/clanky/s-ostepem-a-kreditkou
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii

S oštěpem a kreditkou

1.9.2004
Kniha entomologa Vojtěcha Novotného Papuánské (polo)pravdy se sice nevěnuje na prvním místě ekologickým problémům, přesto by neměla uniknout naší pozornosti. Autor v ní shrnul své bohaté zkušenosti z dlouhého pobytu na Nové Guineji, druhém největším ostrově světa, stále ještě porostlém z větší části deštnými lesy a obývaném původním obyvatelstvem.
 
Novotný nabízí v jednotlivých kapitolkách-esejích, původně publikovaných v časopise Vesmír, různé postřehy, zkušenosti i zamyšlení z tohoto světa, který se mu stal druhým domovem.

Vojtěch Novotný
Foto: Jan Stejskal/EkoList

Báječný nový svět

Nová Guinea je z kulturního hlediska sama o sobě velmi zajímavá, zajímavost však ještě zvyšuje pozoruhodný experiment přechodu ze společnosti na úrovni doby kamenné do doby postindustriální. Díky neprostupným pralesům, bažinám, horám a kmenovým válkám bylo celé území ostrova rozčleněno mezi stovky navzájem nezávislých kultur - podle posledního sčítání zde hovoří lidé 1043 jazyky. Svět navzájem prakticky hermeticky oddělených společností však skončil. Současná doba (resp. běloši) přinesla konec kmenovým válkám a současně výstavbu prvních komunikací, takže kromě nutnosti vyrovnat se s technologickou civilizací se domorodé obyvatelstvo musí vyrovnávat i s obrovskou různorodostí papuánských kultur a potřebou nějak se domluvit.

Řada nepochopení, jak funguje západní civilizace, která domorodce vedou k absurdním nápodobám vnějších znaků obdivovaného Západu (např. tzv. kargo kult), však nemusí být jen zdrojem úsměvů. Náš svět je přece také plný absurdit, které v domorodém chápání nabývají rysů varovné karikatury. Novotný je naštěstí dalek jednostrannému zavrhování techniky nebo vnímání domorodého života jako nějakého rousseauovského ráje. Antimalarika a vůbec evropská lékařská péče jsou pro místní určitě požehnáním. Původní obyvatelstvo také není jen trpným příjemcem naší rozporuplné civilizace, ale aktivně se do ní zapojuje - tu jako asistenti podivínských vědců nebo zaměstnanci podivných i podivuhodných západních neziskových firem, jindy jako výrobci "pravých" domorodých předmětů pro stejně podivné turisty. Každopádně vzniká zajímavá kultura, v níž se prolíná svět lesních duchů s nejmodernějším vědeckým výzkumem, oštěpy s letadly, v níž platidlem může být kreditní karta i vepř a zaměstnáním domorodce lov šípy v pralese střídaný s prací pro sofistikovanou nevládní organizaci.

Obálka knihy
Repro: EkoList

Misionáři a les

Západní civilizace do džungle vtrhla nejen s bagry a coca-colami, ale i mnohem mocnějšími nástroji intelektuálními. Nová Guinea přilákala nejen zlatokopy a dobrodruhy, ale i misionáře nejrůznějšího druhu. Zejména křesťanské církve zásobují místní obyvatele nepřebernou paletou různých typů vyznání a sekt, které domorodci houfně přebírají a dále je tvůrčím způsobem kombinují s místními mýty a kulty. Své duše sem - byť zdaleka ne tak úspěšně - přicházejí lovit i šiřitelé idejí odporu ke globální kultuře, kapitalismu či ochrany přírody.

Zejména ti poslední jsou pro nás zajímavou skupinou. Ve svém zápalu pro ochranu deštného pralesa občas přehlížejí zájmy místních lidí a dopouštějí se určitých manipulací a přehmatů. Jako by bohatý člověk Západu opět nalezl tu pravou a nefalšovanou pravdu a rozhodl se ji šířit. Často chce po druhých uskrovnění, které sám po sobě nepožaduje. Tím vůbec nechci (a autor také ne) horovat proti ochraně pralesů - spíš naopak, těžařské společnosti je opravdu potřeba držet od lesa co nejdál. Zároveň je však dobré být skeptický k některým zjednodušením a velmi opatrný při snaze vnucovat druhým svoji vůli.

Jednou z rozšířených romantických představ řady milovníků přírody je ideál domorodce, žijícího v harmonii s pralesem. Přitom je to spíš jen pěkná představa (i když, kéž by realita!), protože domorodci považují prales spíš za něco nepřátelského - je to přece území nepřátelských lesních duchů. Každá lidská stopa v lese je pro ně vítězstvím. Představa bagru ničícího prales je děsivá pro nás, domorodce naopak rozveselí. Je škoda, že se do knihy nedostala Novotného stať z Vesmíru 4/1998 Co si myslí lesní lidé?, která vztah domorodců k pralesu dokumentovala asi nejlépe. V této půvabné knize najdete i celou řadu dalších témat, která ukazují jak problematičnost, tak kouzlo sžívání se dvou diametrálně odlišných civilizací i spoustu zajímavostí ze života v deštném pralese - ať již Papuánce nebo bělocha-přírodovědce, příslušníka kmene Čechů.

Recenze je převzata z tištěného EkoListu červenec 2004

Karel Stibral
Autor je asistentem na katedře dějin a filozofie přírodních věd PřF UK v Praze.
tisknout poslat

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení


Zapomněli jste heslo? Změňte si jej.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist