http://ekolist.cz/cz/kultura/clanky/veda-jako-ideologie
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii

Věda jako ideologie

1.4.1999
Velmi zajímavá a čtivá je kniha vedoucího katedry biologie na Harvardu, genetika R.C. Lewontina. Tento přepis rozhlasových přednášek se zabývá nebezpečími, které přináší neopodstatněná víra ve vědu, především molekulární biologii
 

Laik pokládá vědu za objektivní; její objevy za nezávislé zkoumání skutečných zákonů přírody, platné v každé době. Avšak Lewontin upozorňuje, že toto je fikce. Věda není instituce , která stojí mimo faktory řídící každodenní život i uspořádání společnosti. Máme nesporné doklady toho, že společenské ovzduší ovlivňovalo tvorbu a formulaci vědeckých hypotéz, jak ukazuje příklad darwinismu. To, co se zkoumá a objevuje velmi závisí na lidech, jejich výchově a financování. Typicky chybné je pojetí člověka jako stroje, metafora vycházející z Descartova myšlení. Lewontin uvádí celou řadu příkladů, vždy se však drží v mezích soudnosti. Jeho myšlenky se snaží "zmírnit čtenářovy iluze o objektivitě a jeho důvěru v proklamovanou pravdivost vědeckých tezí, nejsou však zamýšleny jako protivědecké nebo jako propagace hvězdopravectví...". "Vědcem se člověk nerodí, nýbrž přichází na svět jako společenský tvor mající kořeny v rodině, ve státě".

Velkou část jeho textu tvoří polemika se současnou sociobiologií. Geny nejsou až tak jednoznačně určující činitel pro náš život. Rozhodně zpochybňuje existenci nějakých genů pro pobožnost, podnikavost a lidské chování vůbec. Přílišná biologizace vede podle Lewontina nutně k determinismu (každý jedná tak a tak prostě proto, že ho tak "naprogramovaly" geny) a později ke xenofobii a rasismu. Jak říká: "sociobiologie je nejnovějším a nejklamnějším pokusem přesvědčit lidi, že lidský život je takový, jaký musí, nebo dokonce jaký má být".

Domnívám se však, že v některých pasážích autorova tvrzení vedou také k opačným extrémům. Společenský a vědecký systém, hlásající velkou ovlivnitelnost a vzdělavatelnost člověka směrem k ideální komunistické společnosti je u nás více než známý. Ostatně, celé epochy nakládaly s biologickou daností člověka více než nevšímavě. To je ale samozřejmě otázka míry vlivu okolí a genů. Je zajímavé, že pokusy na dvojčatech dokazující zásadní vliv genů uvádí Lewontin buď jako zfalšované nebo velmi pochybné.

Rozhodně autor přímo vybízí ke skepsi vůči některým učebnicovým představám, kde jsou různé hypotézy prezentovány jako prokázaná pravda.

V závěru také Lewontin odmítá určité falešné představy ekologických organizací na životní prostředí. Ono totiž žádné "prostředí" jako nezávislý a abstraktní fenomén neexistuje. Je to dědictví našeho mechanistického a subjekt-objektového pohledu na svět. Vždyť organismy své prostředí nemohou nějak vyčlenit mimo sebe, neboť jsou jeho součástí. Vše je neustále v pohybu, v přírodě žádná takzvaná rovnováha není, není žádný ideální harmonický stav, kdy příroda funguje jako dobře namazaný stroj. A stejně tak "musíme opustit tezi o přizpůsobování a zaměnit ji za teorii o vytváření prostředí. Není pravda, že se organismy dostanou do určitého prostředí a tomu se buď přizpůsobí, nebo zahynou. Ve skutečnosti si prostředí vytvářejí z daných kousků a částic...". Slova, která rozhodně od genetika překvapí.

Karel Stibral
Redaktor EkoListu
tisknout poslat

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení


Zapomněli jste heslo? Změňte si jej.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

reklama
Příběhy české přírody
   

Blíž přírodě

Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist