http://ekolist.cz/cz/kultura/clanky/vsechny-parky-evropy
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii

Všechny parky Evropy

5.3.2009
Dlouhá léta jsem si říkal, že by bylo skvělé, kdyby někdo připravil knihu, v níž by uceleně představil národní parky – když ne světa, tak aspoň Evropy. Ano, spousta knížek na tohle téma vychází, vždycky si ale autor vybere jen pár parků (nejhezčí, největší apod.) a zbytek, tedy naprostou většinu chráněných území, nechá stranou. Ne tak Miloš Anděra. Díky nakladatelství Slovart vydal skutečně kompletního encyklopedického průvodce po evropských národních parcích. Je to úžasná kniha.
 
Národní park Plitvice
S knihou Miloše Anděry člověk navštíví snad všechny klenoty evropské přírody - třeba severské pustiny nebo bujnou přírodu Středozemí. Na snímku národní park Plitvice, Chorvatsko.
Licence: Volné dílo (public domain)
Foto: Pablo Enzo/Wikimedia Commons
Čtenáři totiž přináší téměř nekonečné množství zážitků. Už vydělat si na ni (stojí skoro 2000 Kč) nějaký čas zabere. Odnést tu několikakilogramovou bichli domů taky jisté síly stojí. Ale ta odměna! Na konci dne si sednete, otevřete první stránky – a najednou se ocitnete v jiném světě. Před vámi se nedozírné pláně severské tundry střídají s písečnými dunami na jihu Španělska, borové lesy obklopující finská jezera s islandskými ledovci, rozlehlé lesy Uralu s holandským pobřežím, hluboké kaňony na Krétě s vulkány na Kanárských ostrovech, pyrenejští supi s rumunskými medvědy, skalní města střední Evropy s ostrovy v Egejském moři, britská vřesoviště s dunajskými lužními lesy, slovenské dolomitové jeskyně s albánskými mokřady nebo cedrovými porosty na Kypru. V knize je všech téměř 390 národních parků, které do poloviny roku 2008 v Evropě existovaly!

U každého je pár základních informací o jeho názvu, umístění (včetně mapek), rozloze, roku vyhlášení, internetové adresy a případně i sídlo správy parku. Pomocí grafických symbolů jsou doplněny i další údaje, například byl-li park zařazen na seznam Světového dědictví UNESCO nebo Ramsarské konvence o ochraně mokřadů apod. Následuje základní geografické přiblížení a pak popis hlavních přírodovědných hodnot parku, v němž jsou obvykle zmíněny i lidmi nejvyhledávanější zvířata nebo rostliny. Kapitolku většinou zakončuje stručné doporučení, jak se do parku dostat, případně jsou zmíněny i historické nebo kulturní pamětihodnosti v samotném parku nebo jeho blízkém okolí. Texty jsou čtivé, nepříliš rozsáhlé, ovšem dostatečný základ znalostí přinášejí a zdají se mi být výstižné. Některým parkům je věnována maximálně jedna strana, jiné, významnější, už jich zabírají víc a všeobecně známé perly, jako jsou Abisko, Bělověž, Doňana nebo Plitvice, mají pro sebe i přes pět stran. Skvělé je umístění fotografií snad ke každému parku, takže čtenář má hned představu, jak dané místo asi přibližně vypadá. Právě propojení krásných, velkoformátových fotografií s dostatečnými praktickými informacemi je na téhle knize jedinečné. Je nejen krásná, ale taky se v ní čtenář hodně dozví.

Drobné zmatky

Drobné nedostatky by se samozřejmě našly a bohužel se nevyhnuly ani blízkým krajům. U několika parků jsou například zmatky v údajích o jejich zařazení na seznam Světového dědictví UNESCO. V případě parku Teide na Kanárských ostrovech toto upozornění chybí, naopak u estonského parku Soomaa je bezdůvodně (přinejmenším v době vydání publikace) uvedeno. V knize je seznam UNESCO díky Dobšinské ľadové jaskyni sice zmíněn u Slovenského ráje, kupodivu se o něm ale vůbec nepíše u národního parku Slovenský kras, ačkoli z něj patří na seznam UNESCO nesrovnatelně větší území, a navíc na něj byl zařazen dřív. U sousedního maďarského parku Aggtelek přitom značka světového dědictví nechybí. Podobně je to uvedeno u Užského národního parku na Ukrajině (i když s chybnou datací, protože k zapsání karpatských pralesů na seznam nedošlo na počátku roku 2007, jak je v knize uvedeno, ale až v červnu), ovšem chybí to u slovenského národního parku Poloniny. „Oceněné“ bukové lesy se přitom nacházejí v obou z nich. U těchto parků je taky na jednom místě uvedeno, že společně s polským Bieszczadzkim parkem narodowym tvoří jedinou biosférickou rezervaci zasahující na území tří států, zatímco jinde je toto tvrzení relativizováno – území tří států prý rezervace zahrnuje „jako jedna z mála“. Na straně 462 v popisku fotografie stojí, že Luční bouda a nad ní se zvedající Sněžka patří k nejnavštěvovavenějším místům Krkonošského národního parku, ovšem na snímku (a pod Sněžkou) ve skutečnosti není Luční bouda, ale polské Schronisko Pod Śniežka.

Sám bych asi taky uvítal, kdyby u jednotlivých parků (nebo aspoň tam, kde je možné to zjistit) byla uvedena i jejich kategorie v řazení Světového svazu ochrany přírody (IUCN). Miloš Anděra na to dobře upozorňuje na začátku knihy – jednotlivá území se v péči i v předmětu ochrany můžou dost lišit, takže například Švýcarský národní park spadá do I. kategorie, protože v něm jsou rozsáhlé oblasti nedotčené přírody, kam je vstup přísně zakázán, zatímco snad všechny národní parky v Anglii jsou v podstatě chráněnou kulturní krajinou (kategorie V.), která je sice lidmi dost přeměněná, ovšem může se pochlubit neobyčejnými estetickými kvalitami.

Ono se v textu najde vůbec spousta zajímavých informací – například v Rumunsku byly dva původní národní parky později zrušeny. A třeba Dánsko na svém území žádný národní park nevyhlásilo – tedy zatím, protože jich hned několik připravuje. Naopak „nejparkovatější“ evropská země se dá odhadnout – jde o Norsko včetně Špicberk. Parků tam je nejenom nejvíc, ale mají i největší absolutní rozlohu a zabírají i největší procento území. V celkovém souhrnu pak národní parky pokrývají asi 2,2 % rozlohy Evropy. To jsou ale jen statistická čísla, mnohem příjemnější je listovat po konkrétních parcích, kochat se (nebo žasnout nad) jednotlivými fotografiemi a sem tam si přečíst něco o jejich přírodě nebo krajině. Anebo si najít základní informace o parku, který nás právě zajímá, nebo o oblasti, kam bychom rádi vyrazili na výlet. Neberme proto výše zmíněné výhrady jako výzvu k odmítnutí knihy. Na skoro tisíci stranách se nějaké chyby objevit musely. Jde spíš o návrh pro autora a nakladatele, jak své už teď vynikající dílo ještě zlepšit. Na závěr totiž mohu jen zdůraznit větu, která se objevila už na začátku článku – je to opravdu úžasná kniha.

Převzato z tištěného Ekolistu č. 2/2009.

Jan Stejskal
Autor je šéfredaktorem tištěného Ekolistu.
tisknout poslat

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení


Zapomněli jste heslo? Změňte si jej.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist