Pomůže odstřel šelem ochraně hospodářských zvířat? Nevíme. Studie jsou metodologicky špatně
Treves na sebe vzal dost nevděčnou roli: svou prací totiž do značné zpochybňuje účelnost nejrůznějších forem regulačních opatření namířených vůči predátorům. A tím současně nepotěšil ani nejrůznější zájmové skupiny chovatelů hospodářských zvířat, stejně jako své kolegy z řad odborníků na ochranu přírody. Proč?
Nastavení určitých povolených kvót nebo stropů početnosti lokálních populací šelem (a jejich nad-počet pak regulovat například odstřelem) totiž dosud víceméně fungovalo jako prostředek vzájemné kompromisní domluvy stran s jinak zcela protichůdnými zájmy. Třeba ochránců přírody a farmářů. Systém to nebyl dokonalý ani spravedlivý, ale dosud poměrně úspěšně zabraňoval tomu, aby byly na daném území všechny šelmy jednorázově vybity jako škodná.
Z čistě metodologického hlediska jsou ale téměř všechny (respektive jedna stovka, kterou Treves zkoumal) studie, vyhodnocující účinnost regulačních opatření, postavené špatně. Kvůli způsobu, jakým tyto byly vedeny, neposkytují „zlatý standard kvality vědecké práce“. A jejich data a výstupy jsou pak přinejmenším slabšího nebo diskutabilního ražení. Jen pozor: Treves rozhodně neříká, zda jsou regulace početnosti predátorů špatné nebo dobré. Řeší čistě metodologickou stránku věci. Upozorňuje na to, že způsob, jakým byla dosud vyhodnocována efektivita těchto opatření, je pro získání solidních dat nevhodný. A teprve v kontextu tohoto zjištění pak dodává, že na základě takových dat je těžké říct, zda je regulace početnosti populace predátorů odstřelem nebo jinou formou funkčním přístupem.
Co je na zmíněných studiích špatně? Předně, v drtivé většině případů nepracují s „náhodným vzorkem“ populace, neposkytují nezávislé srovnání, nenabízí kontrolní vzorky opatřeními nezasažených skupin. „A když u žádné z těchto studií nemáte k dispozici tzv. úplné náhodné uspořádání, dostáváte se na poli statistického vyhodnocení do úzkých,“ říká Treves. Čistě teoreticky by fungovalo lépe, pokud by se například na jedné lokalitě vyskytovalo pět vlčích smeček, kdybyste jednu celou odstranili. A pak můžete sledovat, jestli tato regulace početnosti o 20 % přinesla kýžený výsledek, tedy třeba snížení tlaku vlků na chované ovce. Místo toho je odstřelen jen určitý počet vlků z různých skupin, a výsledek takového činu se pak dohledává těžko.
„Potřebovali byste také dobrá data z doby před vlastní regulací, abyste je mohli porovnávat s daty po provedení odstřelu,“ dodává Treves, s tím, že to je jen velmi zřídkavý stav. To, že je odstřeleno několik šelem, a poté ubude útoků na ovce, jsou dvě různé a dost často také nesouvisející věci. A je celkem jedno, jestli se takové opatření týká medvědů, kojotů, šakalů nebo rysů. „Může se to zdát návodné a logické: snížíte velikost populace šelem, a tím se sníží počet útoků na chovaná hospodářská zvířata,“ říká Treves. „Jenže to nefunguje vždy. Když například začnete regulovat početnost kojotů, ve skutečnosti začnou jejich rodiče rodit více mladých, aby dorovnali početní propad. A mladí kojotí samci pak v průběhu dospívání o to víc expandují na nová teritoria.“
Odstřel několika kusů měl snížit početní stavy, ale ve skutečnosti přispěl k výrazně širší distribuci kojotů napříč krajinou. A tím pravděpodobně i k nárůstu možných konfliktů. V absolutních číslech v tomto případě regulace snižuje počet šelem, ale také přispívá k nárůstu problému. Rys ostrovid je regulován v Norsku, vlci ve Španělsku a Švédsku, šakalové a karakalové v Jihoafrické republice. Důvodem je ochrana hospodářských zvířat. „Ale přináší tento přístup nějaké reálné výsledky? Skutečně vymizely útoky šelem na chovná zvířata, a skutečně k tomu došlo proto, že jejich populace byly regulovány? Pomáhá například k něčemu opakované preventivní prořeďování populace kojotů?“ ptá se Treves a marně v odborné literatuře hledá odpovědi.
Jen 12 z více než stovky revidovaných studií o regulaci populací šelem obsahovalo alespoň odpovídající základní informace, vztažené k časům před provedením odstřelů. Ale i ty byly plné nedostatků. „V roce 1999 například vznikla poměrně solidní studie, která vyzvedávala efektivitu odstřelování kojotů z helikoptér, kvůli ochraně stád ovcí v ohradě,“ popisuje Treves. „Ukázalo se ale, že v těchto sledovaných ohradách bylo mnohem více ovcí, než na jiných lokalitách. A proto mohly pro kojoty fungovat jako jakýsi potravní maják a lákat je mnohem více.“ V konečném důsledku tak studie potvrzující úspěšnost jedné metody regulace stojí na dost vratkých základech. Většina dalších studií pak nedostatečně popisovala metody provedení, a tím činily ´opakování pokusu´ nemožné. Což je něco, co by se u jiných současných vědeckých prací sotva tolerovalo.
Jiná studie v roku 2008 zase popisovala, jak chytání vlčích samců do pastí (živochytných) snižuje ztráty na hospodářských zvířatech. Uváděla sice počty chycených kusů, ale nikoliv počet nakladených pastí. Z hlediska vyhodnocení „úspěšnosti“ takové formy regulace se tedy také není o co opřít. Z dlouhé řady nejrůznějších studií jen dvě „obstály“ z hlediska Trevesova hodnocení kvalit metodologického provedení. Pod oběma je podepsán biolog Tom Gehring z Central Michigan University. A překvapivě, obě pracují s přístupy regulace šelem, při kterých se nestřílí ostrými. V té první byly stáda ovcí hlídány Pyrenejskými horskými psy, v druhé pak ohrazena „odstrašujícími“ zábranami z lesklého kovu a hadříků. Není ani tak podstatné, že psi fungovali na jedničku, zatímco plašiče fungovaly jen na vlky a nikoliv na kojoty. Důležitá byla „ukázková“ metodika práce.
Gehring totiž zpracoval data o výskytu jednotlivých vlčích smeček a rozloze jejich teritorií, identifikoval potenciálně zranitelné farmy a zajistil osobně sběr dat v terénu. Práci vedl v párovém uspořádání: vždy dvě blízké farmy podobné velikosti i počtu chovaných zvířat, z nichž na jedné regulační opatření aplikoval. „Příprava? To bylo peklo, trvalo to měsíce,“ vzpomíná dnes. Jenže takové skutečně propracované a promyšlené vedení experimentu přineslo výsledky, které jsou v podstatě nezpochybnitelné. A to se, jak Treves tvrdí, o ostatních studií potvrzujících úspěšnost jiných regulačních opatření říct rozhodně nedá.
Podle článku na severu ScienceMag.
reklama
