https://ekolist.cz/cz/kultura/zpravy-kultura/puvodne-chudeho-a-jednotvarneho-prostredi-vytvorili-kone-a-praturi-pestrou-mozaiku
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Z původně chudého a jednotvárného prostředí vytvořili koně a pratuři pestrou mozaiku

3.12.2016 13:05 | PRAHA (Ekolist.cz)
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | David Dirga / Česká krajina
Ještě před necelými dvěma lety zanedbaná, plevely zarůstající parcela na okraji města Milovice ve stejnojmenném bývalém vojenském prostoru. Dnes lokalita překypuje chráněnými rostlinami a zvířaty. Díky pastvě divokých koní a praturů. O přínosu velkých kopytníků informuje spolek Česká krajina.
 

Raketově narostly počty dvou z nejvzácnějších druhů místní stepi – hořce křížatého a modráska hořcového Rebelova. Vědci napočítali na polovině pastviny 226 kvetoucích trsů, na více než polovině z nich byla nakladena vajíčka kriticky ohroženého motýla. „Vyrazilo nám to dech,“ popsal nečekaně dobré výsledky Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd České republiky.

Na pastvině se po příchodu divokých koní opět začalo dařit také řadě stepních druhů motýlů, kteří jinak v posledních desetiletích na většině území České republiky nezadržitelně mizí. „Je zde nespočet ohniváčků celíkových, modrásků podobných a modrásků černolemých, poměrně početná je populace modráska nejmenšího i ohroženého modráska hnědoskvrnného,“ vyjmenoval David Ričl, který má v Milovicích na starosti monitoring denních motýlů.

Pastvinu si oblíbili také nejexotičtější z našich motýlů, zákonem chránění otakárci. „Žijí zde oba naše druhy. Početnost ohroženého otakárka ovocného meziročně stoupla patrně v důsledku pastvy, neboť kladoucí samičky vyhledávají zvířaty okousané, nízké a osluněné keře slivoní i hlohu, které najdou hlavně na pastvině,“ doplnil Jiří Beneš z Biologického centra Akademie věd ČR.

Modrásků černolemých je v Milovicích nespočet.
Modrásků černolemých je v Milovicích nespočet.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Michal Kopping / Česká krajina

Na pastvině se hojně vyskytuje i otakárek fenyklový, který tam ještě v září kladl vajíčka. „Takže jsme se dočkali jeho třetí letošní generace,“ popsal Miloslav Jirků. Kromě různorodého prostředí poskytují velcí kopytníci motýlům také důležitý zdroj minerálů, kterým je jejich trus. Z bezobratlých živočichů se letos na pastvině poprvé objevil také kriticky ohrožený korýš žábronožka letní, která v prostoru dnešní pastviny nebyla dříve zaznamenána.

Útočiště našli na pastvině také vzácní obratlovci. Mimořádně silné populace mají na pastvině silně ohrožené a celoevropsky chráněné druhů plazů. Neškodná užovka hladká, která se podobná zmiji, užovka obojková, ještěrka obecná a slepýš křehký. Hojní plazi tvoří spolu s hlodavci základ kořisti několika druhů zákonem chráněných masožravých ptáků z řad dravců a pěvců.

„Z ptáků pastva podle výsledků monitoringu prospívá hned několika zákonem chráněným druhům. Například kriticky ohroženému strnadu lučnímu, který zde má největší populaci v Česku. Hojné jsou tu také oba naše druhy ťuhýků, kteří jsou známí napichováním kořisti, například hmyzu a ještěrek, na trnité větvičky,“ popisuje Miloslav Jirků další druhy, kterým pastva divokých koní prospěla. Z příchodu velkých kopytníků profitují také oba druhy bramborníčků, pěnkava vlašská a skřivani. Díky práci ochranářů letos na pastvině úspěšně vyvedly početná mláďata dva páry silně ohroženého krutihlava obecného.

Na pastvině se v obou sezónách úspěšně rozmnožily koroptve. „To je velmi potěšující, neboť dříve běžná koroptev v posledních desetiletích vlivem nešetrného hospodaření plošně mizí v celé naší zemi,“ vyzdvihl Miloslav Jirků. Nebe nad pastvinou se stalo vyhledávaným lovištěm vlaštovek a rorýsů, které přitahuje drobný hmyz provázející velké kopytníky, stejně jako dravců, káňat, poštolek a motáků, kterým vyhovuje přehledný mozaikovitě spasený terén a hojnost malých obratlovců. Ze savců stojí za pozornost například výskyt u nás nové, přirozeně se šířící šelmy, šakala obecného. Ale také velmi početná populace zajíce polního, kterému se u nás v běžné krajině daří čím dál hůře.

Díky pastvě velkých kopytníků pokračuje ústup problematického plevelu, třtiny křovištní, která ještě před rokem a půl pokrývala takřka celou plochu současné pastviny a vytlačila z ní většinu kvetoucích bylin. Jednotvárná chudá třtinoviště začínají plošně nahrazovat pestré porosty s bílojetelem, marulkou, hluchavkami, šalvějí, kopretinou, čičorkou a celou řadou dalších nektaronosných a živných bylin. „Právě ty jsou bytostně důležité pro hmyz, jenž tvoří potravní základnu pro mnoho ostatních obyvatel milovické stepi. Objevují se vzácnější druhy bylin s poněkud nezvyklými jmény, jako ledenec přímořský, pipla osmahlá a ocůn jesenní. Další druhy, živořící řadu let pod vrstvou staré trávy, vykvetly poprvé po letech letos na jaře. Například půvabné jarní květiny snědek Kochův nebo prvosenka jarní,“ zmínil Miloslav Jirků.

Divocí koně a pratuři tak z původně chudého a jednotvárného prostředí vytvořili pestrou mozaiku.
Divocí koně a pratuři tak z původně chudého a jednotvárného prostředí vytvořili pestrou mozaiku.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Běla Fialová / Česká krajina

Divocí koně a pratuři tak z původně chudého a jednotvárného prostředí vytvořili pestrou mozaiku. „Díky různorodé činnosti velkých kopytníků zde na malé ploše najdou potřebný biotop četné druhy rostlin a živočichů, které mají často zcela odlišné nároky. Vznikl zde typ prostředí, který u nás ve srovnatelném měřítku nemá obdoby a který nelze jinými typy managementu napodobit. Jak ukazuje biologický monitoring, některé druhy, které měly na kahánku, se dokázaly rychle vrátit a to je jistě jen začátek,“ zdůraznil Miloslav Jirků.

Výsledky oceňují i přední kapacity tuzemské ochrany přírody. „Bezesporu jde o jednu z nejzajímavějších věcí, která se u nás v ochraně přírody odehrává,“ uvedl David Storch, ředitel Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy. Díky němu rezervaci navštívili například Walter Jetz z Yale University a Jordan Okie z Arizona State University. „Oba byli z tohoto projektu nadšení,“ dodává David Storch. Lokalita hostila také představitele českých národních parků a chráněných krajinných oblastí, navštívil ji například ministr životního prostředí Senegalu nebo první dáma České republiky Ivana Zemanová.

Projekt přivítal rovněž exkurze z řady českých i zahraničních vysokých škol, především přírodovědných a zemědělských oborů. Prohlédnout si ji přijeli také experti z rakouské pobočky prestižní celosvětové ochranářské organizace WWF. O projektu rovněž referovala přední světová média na všech pěti kontinentech, některá z nich opakovaně.

O přerodu bývalého výcvikového prostoru sovětské armády v ráj divokých koní tak psali například New York Times, Washington Post, BBC, Der Standard, prestižní vědecký magazín Science a další. „Rezervace se během velmi krátké doby stala výkladní skříní tuzemské ochrany přírody, což jsme při startu projektu nečekali. O to více nás to těší,“ doplnil Dalibor Dostál, ředitel společnosti Česká krajina. O velkých kopytnících v bývalém vojenském prostoru Milovice již za krátkou dobu jejich přítomnosti vzniklo či vzniká několik filmových dokumentů. Například Lekce divokosti režiséra Jana Svatoše nebo část epizody ze druhé řady seriálu Krajinou domova režiséra Petra Krejčího.

Podle vědců přitom příznivé výsledky projektu nelze hodnotit izolovaně. Velmi cenná je celá navazující lokalita Pod Benáteckým vrchem, která spolu s pastvinou velkých kopytníků tvoří souvislý celek funkční krajiny bez překážek bránících pohybu živočichů.

„Pohyblivé druhy, jako motýli, zde díky tomu najdou jak místa pro rozmnožování přímo na pastvině, tak stovky metrů vzdálený vrchol kopce, kde probíhají jejich zásnuby. Unikátní krajina bývalého vojenského prostoru je však velmi zranitelná, neboť se jedná o malý izolovaný ostrůvek přírody v intenzivně obhospodařovaném Polabí. Tento ostrov přírody se nám dochoval shodou historických okolností, když byl převeden na vojenský újezd a tím vyjmut z běžného hospodaření. Vzniklo tak na dnešní poměry poměrně rozsáhlé, kompaktní území, kterému se vyhnulo veškeré zlo moderního zemědělství jako chemizace a likvidace krajinné mozaiky,“ shrnuje Miloslav Jirků.

Zdůrazňuje, že jde o střípek krajiny o to cennější, že se nachází v nížině. Protože právě v nížinách žije nejvíce druhů organizmů. „Podobně rozsáhlých a zachovalých nížinných lokalit je v naší zemi jako šafránu. Jakékoliv „rozvojové“ zásahy v podobě další zástavby, budování nových komunikací, zemědělské výroby či jiné způsoby nenápadného okrajování této unikátní lokality představují vážné nebezpečí. I zdánlivě malé zásahy mohou vést k rozdrobení populací, snížení početnosti a následnému vyhynutí řady citlivějších druhů, které se zde jako zázrakem dochovaly,“ uzavřel Miloslav Jirků.


reklama

 
Další informace |
Líbil se vám článek? Přispějte si na napsání dalšího.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (2)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

radim buffalo tobias

radim buffalo tobias

4.12.2016 16:00
to si myslím že to je zcela logické při intenzívním chovu vhodných zvířat...
Odpovědět
LB

Lukas B.

4.12.2016 17:15
zaměřil bych se na poslední odstavec. je v něm velká pravda. tradičně se u nás (pod romantizujícím vlivem romantismu 19. století) chránily "divočiny" ve vrcholových partiích hor, kde upřímně řečeno, není zas tak moc nic zajímavého (trošku přeháním, ale jen pár druhů rostlin a živočichů, které o pár stovek kilometrů severovýchodněji "melou do paštik"). třeba ti tetřívci, žánop, těm by se taky u milovic dařilo moc pěkně, lépe než v kerkonoších, dokázalo-li by se to pratuří bezlesí obejít bez divokých prasat.

ono nakonec ta nejobyčejnější nížinná či pahorkatá krajina u nás tak fádní a nezajímavá, většinou rozoraná v obrovských lánech či osázená plantáží na prkna, ponechaná sama sobě a větru dešti býložravcům se velmi rychle stane velmi zajímavou. ovšem je-li to dostatečný důvod pro cokoli je na diskusi.
Odpovědět
 
reklama


Pražská EVVOluce

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist