Satelitní atlas zachycuje čtyřicet let růstu a šíření lidstva na Zemi
Data, mapující plošnou distribuci lidské populace za poslední čtyři desetiletí, jsou součástí balíku dat GHSL (Global Human Settlement Layer). Než se z nich ale staly „jednoduché“ překryvné vrstvy, ve kterých si můžete listovat jako v knize času, bylo zapotřebí srovnat a vyhodnotit 12 400 miliard (v tiskové zprávě stojí „12,4 k billions“) jednotlivých snímků. Zhruba tolik jich totiž satelity různé provenience a technologie za danou dobu nad obydlenými oblastmi pořídily. V rámci tohoto ohromného balíku dat pak bylo zapotřebí nalézt jednotící mechanismy, tak aby se snímky z různých zdrojů mohly vzájemně doplnit. A to vše lidé z JRC obohatili špetkou popisných informací o rozloze zastavěných ploch v kontrastu se zelení, osvětlením zemského povrchu v noci a informacemi o vývoji početnosti lidské populace. Co tedy lze z tak obsáhlého zdroje vyčíst?
Například to, že od roku 1975 se rozloha zastavěné plochy globálně zvýšila 2,5 x, zatímco lidská populace narostla co do početnosti za tu samou dobu 1,8 x. Změny ve velikosti populace odráží velikost nové zástavby, přičemž největší růst obou veličin je pozorovatelný v Africe. Za čtyřicet let se tu počet obyvatel ztrojnásobil, a zastavěná plocha se rozrostla čtyřikrát. V Evropě se oproti tomu populace početně neproměnila a zůstala stabilní, zatímco zastavěná plocha se tu ale zdvojnásobila. Asi nepřekvapí, že růst lidské populace (a zvětšování zastavěných ploch) není po povrchu souše distribuováno rovnoměrně. Zajímavé už ale je, že největší expanze co po počtu zastavěných kilometrů i počtu obyvatel se odehrává v místech, která jsou „od přírody náchylná“ k nejrůznějším katastrofám.
Sklon budovat sídla v blízkosti sopek, tektonických zlomů nebo pobřeží s výskytem tsunami je prostě lidem vlastní. Nejvýrazněji narůstá městské zasídlení pobřeží: v roce 1975 žilo na dosah vlnám 45 milionů lidí, dnes už 88 milionů. Na Zemi žije okolo 7,3 miliard obyvatel. Pokud bychom se ale držely čistě zasídlené plochy, zjistíme, že globální lidská populace okupuje jen 7,6 % souše. Většina lidí dnes totiž žije ve městech a městských aglomeracích (s průměrným počtem nad 50 000 obyvatel), a s hustotou více než 1500 obyvatel na kilometr čtvereční. Z GHSL lze odvodit přítomnost více než 13 000 takových centrálních sídel. Devět z deseti největších (nejhustěji zasídlených a současně s nejvíce obyvateli) měst se nachází z Asii, jen jediné pak ve Spojených státech amerických.
Žebříček hustoty obyvatel na kilometr čtvereční vede aglomerace Guangzhou/Donguan, dále Káhira, Djakarta, Tokio, Nové Dillí, Kalkata, Dháka, Šanghaj, Bombaj a Manila. Z toho lze vyčíst, že sedm z devíti asijských mega-měst se nachází na území zemí, které můžeme eufemicky označit za nízkopříjmové. Jiným ukazatelem, než prostá hustota zasídlení, je velikost městského centra. Tady stojí na prvním místě Los Angeles. Centrální oblast LA překrývá plochu 4734 kilometrů čtverečních (cca dvacetina rozlohy ČR). Na dalších pozicích pak stojí Tokio, Djakarta, New York, Chicago, jihoafrický Johannesburg přerůstající v Pretorii, Dallas, Miami a Osaka. Dá se tedy říct, osm z deseti největších městských center se nachází v zemích s vyššími průměrnými příjmy (a hned pět z nich je v USA).
Jak ze satelitních snímků vyčíst fungování elektrifikační sítě? Porovnejte snímek ze dne a noci. Tam kde se svítí, dostupnost elektřiny problém nebude. Právě v této sledované veličině je však nejvíce patrný rozdíl mezi zeměmi rozvinutými a rozvíjejícími se. Pokud jde o intenzitu světelných emisí (umělého jasu nad nočními městy), neplatí, že by ta nejbohatší centra zářila nejvíce. Právě oblasti s vysokými průměrnými příjmy obyvatel jsou typické tím, že investují do nejrůznějších úsporných opatření a do prvků ochrany přírody, a tak nezáří zbytečně do tmy. I stížnost na to, že města vytlačují z krajiny zeleň, se ukazuje jako částečně lichá. V posledních pětadvaceti letech se zastoupení zelených ploch na souvisle zastavěném území zvýšilo o 38 %.
reklama
