https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/bude-se-letos-znovu-kacet
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Mgr. Ivona Matějková: Bude se letos znovu kácet?

13.3.2001
Správa NP Šumava chce v letošním roce znovu povolit kácení kůrovcem napadených stromů v dvousetmetrovém pásu na hřebeni Trojmezné. Tento záměr zdůvodňuje - stejně jako v loňském roce - potřebou zabezpečit ochranu soukromých rakouských lesů (spadajících pod opatství Schlägl). Zdá se však, že v pozadí této causy stojí spíše jiné zájmy jiných subjektů...
 
Rakouští lesníci zodpovědnější správců NP Šumava

V r. 1995 požádal ředitel NP Šumava I. Žlábek rakouskou stranu o vyjádření k bezzásahovému režimu v oblasti Trojmezné. Rakouská strana neměla žádných námitek, a to ani v následujícím roce, kdy došlo v důsledku příznivého počasí k nadměrnému rozmnožení kůrovce (většímu než v r. 1999, kdy Správa NPŠ zrušila bezzásahový režim Trojmezenského pralesa a chtěla zde provést razantní kácení kůrovcových stromů). Teprve v r. 2000 náhle "přicházejí" rakouští lesníci s požadavkem na ochranu svých soukromých lesů před kůrovcem. Přitom však sami ponechávají část kůrovcem napadených stromů stát, neboť jsou si pravděpodobně dobře vědomi rizika, které s sebou přináší kácení stromů na hřebenech hor: otevření porostních stěn provázené masivním rozvratem okolních lesních porostů větrem. Z toho je zřejmé, že správci rakouských lesů přistupují k situaci zodpovědněji než správci NP Šumava, kteří vznik porostních stěn při dalším kácení stromů nevyloučili (V. Zatloukal 1.3.2001, Vimperk), přesto však chtějí v asanačních zásazích pokračovat nejméně další dva roky!

Za účelem vyjasnění poněkud nečitelného přístupu rakouské strany ke kůrovci (kromě kůrovcových stromů nechávají tamní lesníci bez včasné asanace i některé polomy a těžební zbytky) uspořádala rakouská Strana zelených jednodenní mezinárodní seminář v Aigen-Schläglu (3.3.2001). Většinu jeho účastníků včetně mne velmi překvapilo, že vedení Správy NP Śumava striktně odmítlo se tohoto klíčového pracovního setkání zúčastnit. Ředitel správy Žlábek to zdůvodnil přítomností některých přednášejících, o nichž uvedl následující: "... považuji tyto pány za nepřátele Národního parku Šumava a ve Vašem projektu nabízené společné hledání řešení v současnosti za nepřijatelné."

Shoda všech zúčastněných: nesmí vzniknout holiny

V průběhu jednání hornorakouský zemský lesník R. Weilharter a ředitel lesů kláštera Schlägl J. Wohlmacher prohlásili, že si nepřejí, aby při asanaci hřebene Trojmezné vznikly holiny. (Riziko jejich vzniku je skutečně vysoké, neboť na hraničním hřebeni byly v r. 2000 káceny celé skupinky stromů!). Stejný názor vyslovili i přizvaní odborníci z mezinárodně uznávaných organizací ochrany přírody, kteří společně s politiky zdůraznili mimořádné přírodní hodnoty území Trojmezné včetně zachovalých přírodních smrčin na rakouské a bavorské straně hřebene a potřebu jejich komplexní mezinárodní ochrany. Doris Eisenriegler, poslankyně hornorakouského parlamentu, řekla závěrem: "Mezinárodní seminář o osudu největšího národního parku ve střední Evropě byl opravdu přínosem. Dozvěděli jsme se některé nové informace o postupu správy šumavského národního parku, která má zřejmě i jiné zájmy než boj proti kůrovci. Je proto opravdu škoda, že pracovníci národního parku odmítli účast na tomto diskusním fóru."

Nepohodlné svědectví Trojmezenského pralesa viditelně znepokojuje dřevařskou lobby

Pracovní seminář v Aigen-Schläglu sice nepřinesl konečné rozřešení causy Trojmezná, odhalil však jeden krutý paradox: zatímco zahraniční odborníci i politici z rakouské Strany zelených jedním hlasem horují za zachování Trojmezenského pralesa coby přírodní památky evropského významu, vedení Správy NP Šumava jej naopak chystanými asanačními zásahy odsuzuje k nevratnému zničení... Poněkud absurdní řešení v poměrech národního parku, bohužel však plně odpovídající přístupu Správy parku ke svěřeným šumavským lesům. Rozsáhlé asanační zásahy, které údajně vedou ke tlumení kůrovce, jsou založeny na dogmatických, praxí neověřených teoriích (viz publikace V. Zatloukala "Historické příčiny a současné příčiny kůrovcové kalamity v NPŠ" otištěná r. 1998 v časopise Silva Gabreta, mimochodem bez řádné odborné recenze) či papírově zkreslených výsledcích (viz materiály Správy NPŠ vztahující se k asanaci kůrovce v prvních i v druhých zónách). Tyto spisy však dopomohly Správě parku obhájit na odborné úrovni současnou strategii praktikovanou v šumavských lesích: těžba a prodej dřeva ve velkém pod záminkou kůrovce. Ovšem čím více zásahů, tím hlubší kontrast mezi asanovanými a bezzásahovými lokalitami. V bezzásahových prvních zónách bylo - podobně jako v sousedním Bavorském lese - dosti zřejmé, že příroda to zkrátka umí líp. A to je vskutku nepohodlné svědectví pro těžařskou lobby! Jak zuboženě dnes vypadají první zóny, ve kterých se od roku 1999 kácejí kůrovcem napadené stromy, si můžete prohlédnout na fotografiích z Modravska (viz http://mujweb.cz/www/hooglander/fotografie/foto_mo.htm).

Korunním svědkem stírajícím všechny dogmatické asanační teorie je právě onen zakletý Trojmezenský prales, jehož výjimečných hodnot si cenily již generace našich dědů a pradědů. Ochrana přírody šumavského horského masívu Třístoličník - Trojmezná - Plechý se datuje od 31.12. 1933, kdy zde ministerstvo školství a národní osvěty vyhlásilo na ploše 344,75 ha pro zachovalost lesních pralesovitých porostů Státní přírodní rezervaci Trojmezná hora. Dne 9. 1. 1950 ministerstvo školství, vědy a umění rozšířilo svým výnosem rezervaci na plochu 386,58 ha včetně Plešného jezera. Nejvyšší hřbetní partie rezervace byla sice na přelomu 18. a 19. století ovlivněna těžbou, později lokálně i pastvou dobytka, ovšem je patrné, že zdejší porosty vznikaly vesměs přirozenou obnovou (patrně v kombinaci s nezdařenou umělou výsadbou). V žádném případě se tedy nejedná o pastevní nebo uměle vysázené lesy, jak občas můžeme slyšet od lesníků ze Správy parku. "Přírodní lesy na Trojmezné? Kdepak, to jsou jen tuctové nepůvodní smrčiny," říkají. O tom, že zachovalý Trojmezenský prales je umělá smrčina, byl po rozhovoru s náměstkem ředitele V. Zatloukalem přesvědčen i uznávaný lesnický odborník dr. R. Jakuš ze Slovenska, aniž by předtím dostal příležitost si lokalitu na vlastní oči prohlédnout. Zdá se, že účel světí prostředky...

Jakou autoritu mohou mít na veřejnosti úředníci, kteří namísto toho, aby se starali o blaho a rozkvět chráněného území, snižují své jednání do podoby nehorázných mystifikací? Je to snad proto, aby jimi zakryli hořkou pravdu, před kterou sami utíkají? Stačí si připomenout, jak nelibě neslo v loňském roce vedení Správy návštěvu odborníků ze Světového fondu na ochranu přírody (WWF), kteří byli nepříjemně zaskočeni prohlídkou šumavských lesů rozsáhle postižených devastačními těžbami. Příroda se tady chrání snad jedině na té Trojmezné... Přírodní les na Trojmezné jako hlavní protidůkaz argumentu Správy (a mimochodem i řídících pracovníků dřevařských akciovek), že šumavské lesy musejí nutně projít jakousi "plošnou revitalizací", což v reálu neznamená nic jiného než hromadně těžit dřevo a hromadně jej odtud za pakatel vyvážet. A právě proto je tak důležité, aby Trojmezenský prales zůstal zachován jako korunní svědectví proti nenasytným těžařům, kteří jej veřejnosti předhazují jako tuctovou umělou smrčinu! Základy jeho existence jsou však křehké... V jednom roce vyrubáme stromy ve skupinkách tak, že vzniknou malé mýtiny, v následujícím roce u nich přikácíme další stromy a vítr dokoná již své - les nastojato se záhy změní v les naležato. Nebezpečí větrných polomů si nejspíš vyžádá uzavření turistické stezky po hraničním hřebeni od Třístoličníku k Plechému. Oblast se stane nekontrolovanou, což vzhledem k vysokým zásobám kvalitního dřeva může být velmi atraktivní pro jisté zájmové skupiny kšeftující se dřevem...

A potom - těžko byste našli podobný příklad, kdy určitá země žádá sousední stát, aby prováděl taková opatření ve svém národním parku, která vedou k faktické likvidaci jeho nejcennější části, považované za celoevropsky unikátní lokalitu. Ba právě naopak! Za "normální situace" by tedy měla Česká republika požadovat na Rakousku i Německu, aby v příhraničních lesích praktikovaly takový způsob hospodaření, který bude plně respektovat striktní ochranu Trojmezenského pralesa.

V sázce je i dobrá pověst opatství Schlägl

Na již zmíněném březnovém semináři v Aigen-Schläglu vše nasvědčovalo tomu, že Správa NPŠ se pokoušela ovlivnit svými mystifikacemi i samotné rakouské lesníky. Jejich výroky a argumenty se totiž velmi nápadně blížily spekulativním tvrzením V. Zatloukala často prezentovaným na různých lesnických seminářích a v diskusích s odborníky. Nesmíme však opomenout skutečnost, že rakouští občané vkládají ve státní úředníky mnohem více důvěry nežli Češi, zvláště jedná-li se o osoby, kterým byla svěřena péče o tak cenné území, jakým je národní park.

Mnohá tvrzení, která zazněla v referátech rakouských lesníků (á la výroky V. Zatloukala), se setkala s poněkud nepříznivým ohlasem jak u německých a tak u rakouských odborníků zainteresovaných do ochrany přírody v národních parcích. Ve své oponentní argumentaci pak byli schopni věrohodně doložit, že věci se mají trochu jinak (stromy usmrcené kůrovcem hned nepopadají větrem nýbrž slouží jako "drtiče větru", pod suchými stromy nevyrůstá fádní stejnověký les nýbrž různověký přírodní, v kůrovcových smrčinách na Modravsku rozhodně nejsou všechny stromy mrtvé a katastrofální zánik lesů žírem kůrovce se nekoná a konat nebude ani na Šumavě ani v Bavorském lese), čímž hornorakouské lesníky viditelně zaskočili. Pokud se však bude hornorakouské opatství Schlägl nadále stavět do role žadatele asanačních zásahů na Trojmezné, je tím vážně ohrožena nejen existence nejzachovalejšího zbytku přírodního horského lesa v Evropě, ale s největší pravděpodobností také věhlas a dobrá pověst samotného opatství Schlägl.

Seminář v Aigen-Schläglu vnesl do causy Trojmezná mnoho pozitiv. Skálopevně věřím, že zvítězí rozum nad lidskou ješitností, podvody a dogmatismem.


reklama

 
Mgr. Ivona Matějková
Autorka je čtenářkou EkoListu.
Ekolist.cz nabízí v rubrice Názory a komentáře prostor pro otevřenou diskuzi. V žádném případě ale nejsou zde publikované texty názorem Ekolistu nebo jeho vydavatele, nýbrž jen a pouze názorem autora daného textu. Svůj názor nám můžete poslat na ekolist@ekolist.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist