Connie Hedegaardová: Ukončení závislosti Evropy na dovážených fosilních palivech
7.8.2014
Evropa je zdaleka největším dovozcem fosilních paliv na světě. Nedávný vývoj na Ukrajině, v Sýrii a Iráku opětovně ukázal, jak moc je naše ekonomika zranitelná vůči prudkému nárůstu cen, vnějším energetickým šokům a přáním jiných vlád.
Dovoz fosilních paliv umožňuje sice evropské ekonomice přežít. Není to však prostředek k nastartování nového hospodářského růstu.
Vezměme si jen otázku nákladů. Dovoz fosilních paliv negativně ovlivňuje evropskou obchodní bilanci už celé roky. Evropa dováží více než dvě třetiny plynu a téměř veškerou ropu. Za dovoz fosilních paliv platí přes miliardu eur denně. Jedná se o více než 20 % celkových dovozů do EU.
Je jasné, že energetická závislost není zadarmo. A co politické náklady? Jen jeden příklad za všechny. Pro šest zemí EU je Rusko jediným zahraničním dodavatelem plynu a pro tři členské státy je plyn zdrojem více než čtvrtiny jejich energetických potřeb.
Co se tak této závislosti zbavit? Řešením mohou být úspory energie a její výroba v EU. Zahraniční dodavatelé mohou zmrazit dodávky ropy a plynu, to ano. Na sluneční a větrnou energii jsou však krátcí. A energii, kterou nespotřebujeme, nám také nemohou fakturovat.
Cesta ke skutečné energetické bezpečnosti začíná u nás doma. Jsou perspektivní návrhy, že bychom mohli těžit více uhlí? Bylo by to řešení? To rozhodně ne. Uhlí má nejenže největší podíl na změně klimatu, ale způsobuje i smog, kyselé deště a zamořuje ovzduší jedovatými zplodinami. Jeho spalování je tedy v rozporu s našimi cíli a strategií v oblasti klimatu.
Energetickou bezpečnost nelze od ochrany klimatu oddělit. Základem proto musí být obnovitelné zdroje energie a energetická účinnost. To prospívá klimatu i naší energetické nezávislosti.
Evropa již nyní šetří 30 miliard eur ročně tím, že dovážená fosilní paliva nahrazuje energií z místních obnovitelných zdrojů. Jinými slovy, investujeme peníze tady v Evropě, namísto abychom je posílali Putinovu Rusku a dalším dodavatelům fosilních paliv mimo Evropu. A to je dobře.
EU by mohla do roku 2050 snížit dovoz ropy a plynu na polovinu. Ušetřili bychom tak 3 % současného HDP. Velká část nutných dalších investic by se dala krýt úsporami nákladů na energii. Peníze, které nyní plynou do zahraničí, bychom mohli namísto toho investovat do domácí výroby a služeb.
Energetická bezpečnost Evropy by tedy neměla spočívat jen v diverzifikaci zásobování plynem a odklonu od dodávek z Ruska. Musíme vybudovat ekonomiku, která je na dovážené energii méně závislá. To znamená zvýšit energetickou účinnost a více využívat čistou energii vyráběnou doma. Musíme také dokončit vnitřní trh s energií, zkvalitnit energetickou infrastrukturu a lépe využívat vlastní energetické zdroje.
Boj proti změně klimatu se stává součástí prorůstových strategií států i firem na celém světě. Mezinárodní závazky států vycházejí značnou měrou z jejich vnitřní politiky a z plánů na zvýšení energetické bezpečnosti a konkurenceschopnosti v odvětvích s nejvyšším potenciálem růstu.
Evropská komise zveřejnila v lednu své návrhy v oblasti politiky klimatu a energetiky do roku 2030. Jejich součástí je závazek snížit emise oproti roku 1990 o 40 % a závazek, aby minimálně 27 % energie v rámci EU pocházelo z obnovitelných zdrojů. Pokud jde o energetickou účinnost, současná opatření rozhodně nestačí. Příští měsíc proto předložíme další návrhy na energetické úspory. O celém souboru opatření se vedoucí představitelé EU zavázali rozhodnout nejpozději v říjnu.
USA počátkem tohoto měsíce přišly s návrhem opatření na snížení emisí z elektráren. Jedná se o dosud nejvýznamnější krok, který kdy vláda USA v boji proti změně klimatu přijala. Je to důkaz, že Spojené státy berou změnu klimatu vážně. Nedávno jsem se v Číně mohla přesvědčit o tom, že vývoj se ubírá správným směrem i tam. Čína vidí změnu klimatu jako příležitost k posílení hospodářského růstu a zaměstnanosti v rychle inovujících sektorech ekonomiky. Uvidíme, jak se tato vnitrostátní opatření promítnou do podoby ambiciózního mezinárodního závazku.
Musíme se rozhodnout, co je pro nás prioritní. Cesta k větší energetické nezávislosti vede přes ambiciózní strategie v této oblasti. Evropská komise připravila cestu svými návrhy v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030. Chtějí-li vedoucí politici EU zachovat energetickou bezpečnost Evropy a podpořit udržitelné hospodářské oživení, musí se rozhodnout pro náročné cíle v oblasti změny klimatu.
reklama
Dovoz fosilních paliv umožňuje sice evropské ekonomice přežít. Není to však prostředek k nastartování nového hospodářského růstu.
Vezměme si jen otázku nákladů. Dovoz fosilních paliv negativně ovlivňuje evropskou obchodní bilanci už celé roky. Evropa dováží více než dvě třetiny plynu a téměř veškerou ropu. Za dovoz fosilních paliv platí přes miliardu eur denně. Jedná se o více než 20 % celkových dovozů do EU.
Je jasné, že energetická závislost není zadarmo. A co politické náklady? Jen jeden příklad za všechny. Pro šest zemí EU je Rusko jediným zahraničním dodavatelem plynu a pro tři členské státy je plyn zdrojem více než čtvrtiny jejich energetických potřeb.
Co se tak této závislosti zbavit? Řešením mohou být úspory energie a její výroba v EU. Zahraniční dodavatelé mohou zmrazit dodávky ropy a plynu, to ano. Na sluneční a větrnou energii jsou však krátcí. A energii, kterou nespotřebujeme, nám také nemohou fakturovat.
Cesta ke skutečné energetické bezpečnosti začíná u nás doma. Jsou perspektivní návrhy, že bychom mohli těžit více uhlí? Bylo by to řešení? To rozhodně ne. Uhlí má nejenže největší podíl na změně klimatu, ale způsobuje i smog, kyselé deště a zamořuje ovzduší jedovatými zplodinami. Jeho spalování je tedy v rozporu s našimi cíli a strategií v oblasti klimatu.
Energetickou bezpečnost nelze od ochrany klimatu oddělit. Základem proto musí být obnovitelné zdroje energie a energetická účinnost. To prospívá klimatu i naší energetické nezávislosti.
Evropa již nyní šetří 30 miliard eur ročně tím, že dovážená fosilní paliva nahrazuje energií z místních obnovitelných zdrojů. Jinými slovy, investujeme peníze tady v Evropě, namísto abychom je posílali Putinovu Rusku a dalším dodavatelům fosilních paliv mimo Evropu. A to je dobře.
EU by mohla do roku 2050 snížit dovoz ropy a plynu na polovinu. Ušetřili bychom tak 3 % současného HDP. Velká část nutných dalších investic by se dala krýt úsporami nákladů na energii. Peníze, které nyní plynou do zahraničí, bychom mohli namísto toho investovat do domácí výroby a služeb.
Energetická bezpečnost Evropy by tedy neměla spočívat jen v diverzifikaci zásobování plynem a odklonu od dodávek z Ruska. Musíme vybudovat ekonomiku, která je na dovážené energii méně závislá. To znamená zvýšit energetickou účinnost a více využívat čistou energii vyráběnou doma. Musíme také dokončit vnitřní trh s energií, zkvalitnit energetickou infrastrukturu a lépe využívat vlastní energetické zdroje.
Boj proti změně klimatu se stává součástí prorůstových strategií států i firem na celém světě. Mezinárodní závazky států vycházejí značnou měrou z jejich vnitřní politiky a z plánů na zvýšení energetické bezpečnosti a konkurenceschopnosti v odvětvích s nejvyšším potenciálem růstu.
Evropská komise zveřejnila v lednu své návrhy v oblasti politiky klimatu a energetiky do roku 2030. Jejich součástí je závazek snížit emise oproti roku 1990 o 40 % a závazek, aby minimálně 27 % energie v rámci EU pocházelo z obnovitelných zdrojů. Pokud jde o energetickou účinnost, současná opatření rozhodně nestačí. Příští měsíc proto předložíme další návrhy na energetické úspory. O celém souboru opatření se vedoucí představitelé EU zavázali rozhodnout nejpozději v říjnu.
USA počátkem tohoto měsíce přišly s návrhem opatření na snížení emisí z elektráren. Jedná se o dosud nejvýznamnější krok, který kdy vláda USA v boji proti změně klimatu přijala. Je to důkaz, že Spojené státy berou změnu klimatu vážně. Nedávno jsem se v Číně mohla přesvědčit o tom, že vývoj se ubírá správným směrem i tam. Čína vidí změnu klimatu jako příležitost k posílení hospodářského růstu a zaměstnanosti v rychle inovujících sektorech ekonomiky. Uvidíme, jak se tato vnitrostátní opatření promítnou do podoby ambiciózního mezinárodního závazku.
Musíme se rozhodnout, co je pro nás prioritní. Cesta k větší energetické nezávislosti vede přes ambiciózní strategie v této oblasti. Evropská komise připravila cestu svými návrhy v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030. Chtějí-li vedoucí politici EU zachovat energetickou bezpečnost Evropy a podpořit udržitelné hospodářské oživení, musí se rozhodnout pro náročné cíle v oblasti změny klimatu.
reklama
Ekolist.cz nabízí v rubrice Názory a komentáře prostor pro otevřenou
diskuzi. V žádném případě ale nejsou zde publikované texty názorem
Ekolistu nebo jeho vydavatele, nýbrž jen a pouze názorem autora daného
textu. Svůj názor nám můžete poslat na ekolist@ekolist.cz.
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
