Eliška Stejskalová: Recept na výrobu novely zákona (poznámky k zákazu kožešinových zvířat)

Nezachránili jste ho. Posíláte ho dál na východ.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Jiří Holub

Sežeňte si diskreditující informace na vytypovaného člověka z nějakého oboru. Ty pak přifoukněte, přibarvěte, překruťte. Důležité upozornění. Je nezbytné tvrdit, že tyto "zaručené informace a nezpochybnitelné důkazy" se týkají naprosto VŠECH lidí z daného oboru. Získané očerňující materiály vehementně šiřte prostřednictvím internetu. Vytrvejte. Brzy se vám podaří vyvolat veřejné pohoršení až zděšení ostatních občanů. Jste v půli cesty. Právě se rodí veřejné mínění.

Pak si vyhlídněte vlivnou politickou stranu a začněte jejího mediálně známého předsedu, jakož i ostatní členy strany, bombardovat e-maily a SMS. (Doporučujeme přizvat si na pomoc nějakou slavnou osobnost.) Jménem lidu rozhořčeně volejte po nápravě věcí a dožadujete se zákazů, změn a transparentního potrestání oné očerněné skupiny lidí z daného oboru. Opět je důležitá vytrvalost. Když jí máte dostatek a jste patřičně zviditelnění, začnou vás brát zákonodárci vážně.

Stále opakujete, že vám jde o dobrou věc a blaho všech. Zákonodárci dříve či později podlehnou. Lid je přece pobouřen, lid si žádá nápravu. Novela je na světě. Myšlenkami, že tím někomu ublížíte, se vůbec nezatěžujte.

Hlavně, že jste prosadili svou. Nakonec zvolte efektní vítězný pokřik.

To bylo trošku nadsázky. Nicméně návod se dá dobře aplikovat na přijetí novely zákona na ochranu zvířat proti týrání, která přinesla od roku 2019 i zákaz chovu kožešinových (masožravých) zvířat.

Cesta k novele byla poměrně snadná. Parta lidí se nebála páchat trestnou činnost. Porušovala domovní svobodu (vnikala na soukromé farmy), ničila soukromý majetek (vypouštěla norky), některé materiály (videa) pomlouvačně šířila s tím, že znázorňují strašlivou realitu na VŠECH farmách s kožešinovými (masožravými) zvířaty.

Poznámka. Co je na celé věci nejvíc nepochopitelné? Pokud opravdu někde došlo k týrání kožešinových zvířat, tak je skutečně zarážející, že to nikdo neoznámil Policii ČR a veterinární správě. Ti, co bojují za zvířata, zkrátka vůbec nic nepodnikli. Materiály byly využité pro propagandu. Načasování na dobu schvalování novely bylo evidentní.

Cílem bylo vyvolat všeobecné pohoršení. Podařilo se. Návrh novely byl na stole. Novela, bohužel, nebyla výsledkem široké demokratické diskuse, na jejím vzniku se podílela pouhá skandalizace.

Pak už jenom stačilo, aby se vybrala jedna parlamentní strana. Ta byla vytrvale masírována a stimulována e-maily a SMS především od ochranářských aktivistů. Strana pochopila, že je potřeba něco učinit pro voliče. Následovalo hlasování v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR a Senátu Parlamentu ČR. Výsledek je známý.

Bez demokratické celospolečenské diskuse bylo rozhodnuto o zrušení našeho tradičního odvětví zemědělství a o vyvlastnění kožešinových farem, a to způsobem, který je hrubě nepřijatelný.

Zdá se, že se vracíme zpět. Veřejné mínění, tedy vůle lidu, rozhodlo o vyvlastnění. Nezažili jsme to už někdy?! Zažili - v roce 1948.

Česká republika jde proti svým občanům. A přitom má mylný, avšak blažený pocit, že zachraňuje zvířata. Nezachraňuje, jenom je posílá do chovů daleko na východ od nás...