https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/helena-kohutova-a-barbora-tocauerova-pribeh-opustenych-psu
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Helena Kohutová a Barbora Tocauerová: Příběhy opuštěných psů

9.12.2014
Psi, kteří měli kdysi své doma, pohlazení, jídlo a teplo, jsou teď na obtíž
Psi, kteří měli kdysi své doma, pohlazení, jídlo a teplo, jsou teď na obtíž
Zdroj | MS spolek na ochranu zvířat
Čím dál častěji se setkáváme s případy opuštěných psů. Psi ponechaní na pospas osudu na zahradách, u domu, kde nikdo nebydlí, psi jako pozůstalost, o niž nikdo nejeví zájem. Psi po majitelích, kteří se odstěhovali a psa tam nechají. V lepším případě na volno na zahradě, v tom horším uvázaného na řetězu nebo zavřeného v kotci nebo domě.
 

Nemluvě o skutečnosti, že se majitel dopouští trestného činu ponechání zvířete na pospas. Samozřejmě se vždycky brání, že psa chodí krmit a tím se vyvléká z trestní odpovědnosti. Není to prokazatelné, ale v 99 % se na psa vykašlou a ten je pak odkázaný na sousedy nebo litující lidi chodící okolo. Opět v lepším případě, pokud je nemovitost v obydlené zóně. Pokud není, pes je bohužel odsouzen k smrti vyhladověním, pokud si jej náhodou nevšimne nějaký dobrák.  

Během pár let, co pracujeme v organizaci zachraňující týraná a opuštěná zvířata jsme se s opuštěnými a zanedbanými psy setkaly několikrát a případů přibývá
Během pár let, co pracujeme v organizaci zachraňující týraná a opuštěná zvířata jsme se s opuštěnými a zanedbanými psy setkaly několikrát a případů přibývá
Zdroj | MS spolek na ochranu zvířat

Nikdy jsem nedokázala pochopit, jak může někdo uvěznit zvíře a nechat ho pojít hlady, zimou. Nemluvě o psychickém strádání. Zvíře nechápe, trápí se, trpí, pláče. A čeká. Má hlad, žízeň, v zimě mrzne, v létě umírá vedrem. Bohužel se pomoci nedočká. Jak může někdo beztrestné páchat takový ohavný skutek, bez potrestání a ještě se smát okolí do očí. Bez výčitek, bez zamyšlení…  

Během pár let, co pracujeme v organizaci zachraňující týraná a opuštěná zvířata - MS Spolek na ochranu zvířat, jsme se s tímto setkaly s kolegyní několikrát a na příšernostech přibývá.

Začalo to opuštěným domkem v poddolované zóně na Karvinsku a mladým německým ovčákem uvázaným na 40cm zamotaném řetězu u chlíva. Výsledek? Majitel pouze poučen, bez trestu, pokuty. Pes tam trpěl několik měsíců a byl nucen sedět ve vlastních výkalech, jíst jen co mu kdo občas hodil, pil déšť.

Další případ - ponechaná stará fenka bílého špice na Ostravsku. Fena byla rok na zahradě u domku, který majitel opustil. Sama, s chronickým zánětem dělohy a obrovským 4cm kamenem v močovém měchýři, močila pouze krev - neskutečně dle veterináře trpěla. Majitel? Bez postihu.

Začalo to opuštěným domkem v poddolované zóně na Karvinsku a mladým německým ovčákem
Začalo to opuštěným domkem v poddolované zóně na Karvinsku a mladým německým ovčákem
Zdroj | MS spolek na ochranu zvířat

Dále - na Třinecku, rozestavěný domek a u něj dva kotce. Kdysi tam někdo bydlel, měl dva rotvajlery, staral se... Dnes je tam pusto, prázdno a z jednoho kotce vykukuje vychrtlá hlava zbídačeného hladového psího kluka, na stehnech oleženiny, trčící kosti, páteř, kyčle... všude výkaly, páchnoucí moč... Bez vody. Umírá tam pomalu, přichází zima, tma a samota. Kamarád vedle v kotci to už před měsíci vzdal. Teď je řada na něm...

Nebo případ na kost vychrtlé feny německého ovčáka na Rýmařovsku - fena upoutaná na řetěz u opuštěného domu, který byl vydražen. Bez jídla, vody. Byla zachráněna za minutu 12 jen díky makléři, který dům dražil a vzadu za domem si všiml vyděšených oči. Majitel bez postihu - samozřejmě.

Fena Amálka z Ostravska, po smrti majitele 2 roky sama na zahradě, má štěstí, vedle bydlí sousedi, kteří fenu pravidelně krmí. Hlady netrpí, takže se o týrání nejedná a fena dle Krajské veterinární správy může zůstat. Když přijdou jednou za čas příbuzní, kteří se soudí o dům, fenku odkopnou, ať je neotravuje. Fena je šťastná ze společnosti. Ale oni radost nemají, obtěžuje je. Nezajímá je.

Fenka bílého špice byla rok na zahradě u domku, který majitel opustil. Sama, s chronickým zánětem dělohy a obrovským 4cm kamenem v močovém měchýři
Fenka bílého špice byla rok na zahradě u domku, který majitel opustil. Sama, s chronickým zánětem dělohy a obrovským 4cm kamenem v močovém měchýři
Zdroj | MS spolek na ochranu zvířat

Případů jsou desítky, desítky ztracených duší, které kdysi měli své doma, pohlazení, jídlo, teplo. Teď jsou na obtíž, jsou navíc, jsou odpad. Nikoho nezajímá to, že umírají hlady. A že trpí samotou. To je jako bychom zavřeli člověka na samotku do izolace. Měsíce, roky - zbláznil by se. 

Poslední případ Césara s námi opravdu hodně zamával......

Příběh Césara

Někdy v listopadu jsme se dozvěděli o jedné samotě uprostřed Jeseníků. Opuštěný dům pod lesem. To by tak nevadilo, kdyby v tom domě nebyl zavřený pes. Úplně sám! Jeho majitel za ním údajně chodil tak jednou za pár týdnů, kdy mu tam nechal pytel s granulemi a petky s vodou a pse, starej se. Celý dům byl od sklepa po patro zavalený odpadky, ne pouze špínou, ale doslova a do písmene odpadky! Ten chlap to tam snad musel vozit po kolečkách a že nebyl duševně v pořádku, to snad ani netřeba zmiňovat. Všichni ve vesnici o něm věděli, znali ho, ale odmítali se o něm bavit a mít s ním cokoliv společného.

César žil dva roky doslova mezi odpadky
César žil dva roky doslova mezi odpadky
Zdroj | MS spolek na ochranu zvířat

Uvnitř domu bylo po kolena smetí, haraburdí, prostě smetiště pod střechou. César měl volný přístup na balkón, odkud v noci nešťastně a zoufale vyl. Byl tam sám skoro dva roky! Dva roky tam přežíval v odpadcích. Pak ho tam objevila jedna slečna a ta mu tam začala nosit jídlo a hlavně dodávat vodu. Nemohla už poslouchat jeho žalostné vytí, které se neslo celým údolím, hlavně v noci, kdy plakal osaměním. A jen díky této slečně jsme se o něm dozvěděli.

Když jsem pro něj jela, první moment, kdy mi hrkly slzy do očí, nastal ve chvíli, kdy jsem viděla balkón. Souvislá vrstva výkalů! Další vrstva výkalů byla dole u vchodových skleněných dveří. César byl tak neuvěřitelně inteligentní a důstojný pes, že i když žil v odpadcích, nechtěl si své bydlení znečišťovat ještě víc a svou potřebu dělal pouze na dvou místech. Venku na balkóně a dole u dveří, kde ten venkovní svět viděl. Nikde jinde na záchod nešel.

Když jsem k němu přišla, jen apaticky ležel, vše pozoroval a bručel. Bylo vidět, že se hrozně bojí. Opravdu moc, strachy se ani nehnul. Po dvou hodinách se ho podařilo odvést. Když jsem ho venku pohladila, strachy se počural. Prostě jen stál, nehýbal se a třásl se hrůzou, co se to s ním děje a neví, co má čekat. Chvilku jsme se venku prošli a pak jsme nasedli do auta a jeli k pěstounce. V autě bylo vidět, že se cítí jak Alenka v říši divů. Hezky seděl a koukal z okna ven. Když ho to přestalo bavit, přesunul tu svou krásnou psí hlavu mezi přední sedadla a položil mi ji na ramena. Když zjistil, že lidská ruka umí taky pohladit, moc se mu to líbilo a už neuhýbal. Naopak, byl moc rád a čumákem si říkal o přídavek.

César je dneska už je úplně jiný pes než ta nešťastná 30kg hromádka psího neštěstí
César je dneska už je úplně jiný pes než ta nešťastná 30kg hromádka psího neštěstí
Zdroj | MS spolek na ochranu zvířat

Dali jsme mu jméno César, protože jen opravdu důstojný pes, pan Pes, zvládl žít v takovém pekle a neztratit svou osobnost, svou důstojnost, svůj charakter, svou duši. Je to císař, je to král, je to prostě César!

I naši pěstounku, paní Janu z Domašova nad Bystřicí náš César okouzlil. Však si můžete přečíst sami, co o něm za těch týdnů napsala:

"Zjistil, že piškotky jsou ta nejúžasnější věc na světě a neustále se jich dožaduje.
Umí si říct, že chce jít na záchod. Sám od sebe.
Když se vrátíme z venku, dávám mu vodu a trochu granulí. Pobudu s ním tak 20 minutek, chce se drbat na břiše, no a samozřejmě muchlovat. Toho se nemůže nabažit.
Už zná povel „pelíšek“ a „fuj“
Na procházce, když kolem nás jdou lidé, přitiskne se mi víc k noze, ale jinak dobrý. Na slepice nereaguje.
Chová se, jako bych si ho vycvičila sama, pochopí, když řeknu "zpátky", to znamená, že se otočíme a jdeme zpět.
Na dlouhém vodítku přijde na zavolání "ke mně.“ Jsem z něho vedle, odpoledne na zahradě jsem ho vyčesávala a moc se mu to líbilo.
Césarek je v bytě, když chce ven, tak přijde a čumákem do mě žďuchá a tím dává najevo, že musí.
Čištění uší se Césarkovi nelíbí, po čištění se mnou nemluví a ani mlsotu si nevezme. Otočí se čumákem ke zdi a hodinu trucuje. Po hodině ho to přejde a přijde se udobřit, ale jen za piškotek.
Dnes na louce byl na volno bez vodítka a moc si to užil. Lítal sem a tam jako blázen. Ale krásný blázínek."

Také Amálka z jedné opuštěné zahrady je už v psím azylu Bucifálek a hledá nový domov
Také Amálka z jedné opuštěné zahrady je už v psím azylu Bucifálek a hledá nový domov
Zdroj | MS spolek na ochranu zvířat

César je téměř dokonalý pes, jen se zatím bohužel nesnese s dalšími psy. Ale na tom paní Jana intenzívně pracuje.

Jinak je César očkovaný, odčervený, odblešený, ouška má už vyléčená a zdravá. Při první návštěvě u veterináře mu jenom uši čistil skoro půl hodiny, jak je měl zanesené a neskutečně špinavé. Taky mu doktor ostříhal přerostlé drápky, aby se mu lépe chodilo a mohl lítat po louce.

Dneska už je to úplně jiný pes než ta nešťastná 30kg hromádka psího neštěstí.

Je mu asi osm let a je vhodný spíš ke starším lidem. Potřebuje společnost, separační úzkostí netrpí, ale je rád se svým člověkem, sám byl až moc dlouho a teď mu to musíme všechno vynahradit. Má hygienické návyky, u pěstounky žije v bytě. A moc rád se mazlí a muchluje.

Nachází se v Domašově nad Bystřicí (mezi Moravským Berounem a Olomoucí), tel. 731 089 709, adopční dotazník si vyžádejte na docasnapece@seznam.cz. Ostatní psi v textu už jsou "vyřešení". I fenečka Amálka z jedné opuštěné zahrady, o víkendu se jí podařilo odchytit a odjela do psího azylu Bucifálek u České Lípy, kde ji dají do pucu a budou jí hledat nový domov.


reklama

 
Helena Kohutová a Barbora Tocauerová
Autorky pracují pro Moravskoslezský spolek na ochranu zvířat
Ekolist.cz nabízí v rubrice Názory a komentáře prostor pro otevřenou diskuzi. V žádném případě ale nejsou zde publikované texty názorem Ekolistu nebo jeho vydavatele, nýbrž jen a pouze názorem autora daného textu. Svůj názor nám můžete poslat na ekolist@ekolist.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist