Jaroslav Pollert ml.: Povodně nevadí přírodě, vadí jen člověku

Povodně jsou v poslední době velmi diskutovaným tématem. Zatím není zcela prokázané, zdali se skutečně jedná o zvýšení počtu povodní či o běžný statistický jev – na to bohužel máme stále krátkodobá pozorování. Co ale jasné je, že povodně ať už ve větší či menší intenzitě zde jsou, byli a budou a my se s nimi musíme naučit žít.

Na otázku zda by byla šetrnější péče o krajinu dostatečným způsobem, jak snížit povodňové nebezpečí, nebo je lepší vsadit na technická řešení anebo by se lidé měli z povodňových oblastí úplně vystěhovat, není jednoznačná odpověď. Samozřejmě se jedná o kombinaci všech přístupů.

Prvním vhodným prvkem v ochraně před povodněmi je péče o krajinu a s tím spojené využití inundačních území. V těchto územích je důležité zamezit jakékoliv výstavbě a to z několika důvodů. Za prvé zde plánovitě dochází k povodni a tím k případnému poškození majetku. Za druhé zde vytváříme ekotypy, které se povodním přizpůsobí.

Technická řešení naopak jsou vhodná v zastavěných územích. Zde bychom se měli věnovat ochraně majetku a životů lidí. Ovšem i zde má výstavba protipovodňových hrází svá omezení a to čistě ekonomická. Nechci nikoho vyhánět z jeho domova, ale někdy ochrana majetku před povodní je mnohonásobně dražší než majetek sám. Často lidé nesmyslně požadují ochranu majetku po státu (což platíme my všichni), ale neuvědomují si poměr ceny majetku a výstavby protipovodňových opatření.

Co se týče vystěhování tak to je velmi obtížně proveditelné – často mají lidé v místě své kořeny a vztah k místu. Musí si ale uvědomit, že setrvávání v místě se zvýšeným rizikem povodní sebou nese problémy ať už v podobě odklízení škod či v tom že je pojišťovny nepojistí proti povodni.

V souvislosti s pojišťovnami bych podotkl jeden důležitý fakt. Stát není pojišťovna. Často si lidé myslí, že pokud přijde povodeň, stát jim musí pomoci, protože za to oni nemohou. Úkolem státu (resp. povodí) je věnovat se snížením dopadu před povodněmi, popřípadě v živelných pohromách pomoci lidem z nouze. Není ale úkolem státu platit nové výstavby těm, kteří o domov přišli a to ještě na stejném místě kde k povodni došlo a s největší pravděpodobností zde k povodni opět dojde. Věřte, že i k těmto případům dochází.

V současné době je možné ochránit jakýkoliv majetek jen ta ochrana něco stojí. Zde si musíme uvědomit jasnou statistickou křivku četnosti povodně, velikosti povodně a škody jimi způsobené. Z tohoto (pro někoho velmi krutého kritéria) můžeme rozhodnout o investici do protipovodňových ochran. Konkrétní způsob – ať už se jedná o výstavbu nádrží či poldrů nebo o výstavbu protipovodňových pevných či mobilních hrází – se musí určit v závislosti na konkrétním případě.

Ještě než svou úvahu uzavřu rád bych apeloval na stavitele „betonových“ hrází a koryt. I protipovodňová ochrana se dá navrhnout esteticky a ekologicky. Při výstavbě protipovodňových prvků by se mělo postupovat s ekologickým nadhledem, neboť tyto stavby zde budou po dlouhá léta a my máme povinnost těmito stavbami vytvářet přirozené prostředí pro život. Vodní tok je velmi důležitým prvkem přírodního prostředí a při vhodné úpravě poskytne v období sucha přitažlivý prvek nejen pro rostliny a živočichy ale i pro nás lidi k rekreaci.

Na závěr bych rád vyslovil ještě jednu ekologickou myšlenku. Povodně nevadí přírodě, povodně vadí majetku lidí. Povodně jsou pro přírodu přirozený prvek života a některé ekotypy jsou na ní dokonce závislé. Jediný komu povodně vadí je člověk.

---

reklama

---