Ing. Eva Tylová: Nezodpovězené otázky Spolany
Bez výběrového řízení
Kompletní sanace dvou zbývajících objektů (ležících v zátopové oblasti) svým druhem i rozsahem nemá v České republice obdobu. S jejich odstraněním nejsou v ČR zkušenosti. Proto proces přípravy sanace trval oproti jiným sanacím relativně dlouho. V roce 2000 byla dokončena analýza rizika, která popsala rozsah kontaminace a rizika, která z ní plynou. Její aktualizace, dokončená v roce 2002, měla být dostatečným podkladem pro rozhodnutí o nápravných opatřeních, které vydává Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP). Až do této doby postupoval FNM ve spolupráci s ministerstvem životního prostředí (MŽP) tak, jak mu to ukládají příslušné předpisy vztahující se k odstraňování starých zátěží při privatizaci. O dalším svém kroku, o jednání s US Trade and Development Agency a o zpracování studie proveditelnosti však MŽP neinformoval. US Trade and Development Agency, což je vládní agentura Spojených států amerických na podporu exportu, zadala studii americké firmě Resource Applications, která ve studii hodnotila pouze omezený okruh technologií, jejichž vývoz byl v zájmu USA. Vybrala technologii BCD (termická desorpce s následným katalytickým rozkladem chloru), na kterou měla mezinárodní licenci americká firma BCD Group. Pro ČR má licenci pro provádění této metody pouze jediná firma (Sita Bohemia). Ve studii byl proveden i rámcový odhad ceny cca 2,7 miliard korun.
Ve studii ale nebyly hodnoceny žádné jiné technologie, byť podle expertů z Ústavu chemických procesů Akademie věd a podle poradce Miroslava Šuty jsou již vyzkoušeny. Jedná se například o GPCR (Gas Phase Chemical Reduction) a DMCR. FNM si nechal výběr metody potvrdit skupinou odborníků z VŠCHT vedených Petrem Buryanem, přičemž někteří z nich se následně pro média od studie distancovali.
Součástí promyšleného postupu mělo být i to, že ČIŽP vydá rozhodnutí o nápravě sanace, ve kterém přímo určí, že sanace bude provedena technologií BCD. Tento požadavek je naprosto neobvyklý, protože rozhodnutí ČIŽP zpravidla určení konkrétní technologie neobsahují. V té době jsem zastávala funkci náměstkyně ministra životního prostředí. Na oponentním řízení k Aktualizované analýze rizika jsem upozornila sekčního šéfa FNM Jaroslava Vítka i generálního ředitele Unipetrolu Pavla Švarce, že by to vedlo k faktické nemožnosti provést výběrové řízení, neboť splnění takové zakázky by mohl poskytnout pouze jediný zájemce. Oba přes toto upozornění prosazovali, aby rozhodnutí ČIŽP technologii BCD obsahovalo. Svůj požadavek jsem prosadila do zápisu. Po mém odchodu z MŽP pak ministerstvo obratem do sedmi dnů odsouhlasilo zadání zakázky bez výběrového řízení s odůvodněním, že jiné ověřené technologie neexistují. Přitom na Slovensku byla vybrána na sanaci Chemko Strážské technologie GPCR, takže se potvrdilo výše uvedené tvrzení řady expertů, že technologií schopných odstranit tento druh zátěže je víc.
Postup k vybrání firmy na sanaci Spolany byl tak velice jednoduchý a zároveň účinný. Již předem bylo patrně rozhodnuto, kdo a za kolik zakázku dostane. Jakákoli konkurence, která by mohla vést ke snížení ceny, byla předem vyloučena. Správným postupem by ale bylo vyhlášení mezinárodního tendru s jasně stanovenými požadavky na kvalitu provedených prací, doloženými referencemi a zárukami. Jedním z rozhodujících kritérií by byla cena. Je nepochybné, že pokud by proběhlo výběrové řízení, došlo by ke snížení cen v důsledku konkurence. A to i v případě, že by sanaci vyhrála firma užívající technologii BCD. Kvalitu této technologie nikdo nezpochybňuje. Výběrové řízení ale bylo provedeno takovým způsobem, že státní správa nemá žádné porovnání, zda ceny projektu nejsou nadhodnoceny, ani nemá nástroj, pokud to zjistí, tento stav změnit. Projekt sanace obsahoval pouze rámcové ceny v celkové hodnotě 2,7 miliard korun. Navždy zůstane nezodpovězena otázka, zda sanace nemohla být například o miliardu levnější, jak někteří tvrdí. Navíc pokud dojde k navýšení objemu prací, neexistuje žádné kritérium, podle kterého by se navýšení posuzovalo.
Ropák u soudu
Tím však kauza neskončila. Generální ředitel Unipetrolu Pavel Švarc získal za rok 2002 titul Ropák roku. Osmým důvodem jeho nominace byla jeho osobní angažovanost na přidělení miliardové veřejné zakázky na sanaci Spolany. Pavel Švarc pak v polovině roku 2003 podal žalobu na Děti Země Brno, kteří anketu vyhlašují, za to, že tímto výrokem poškodily jeho důstojnost, protože výrok prý není pravdivý. Původně požadoval odškodnění sto tisíc korun. Krajský soud v Brně překvapivě rozhodoval velice rychle (je to určitě pozitivní posun v soudní praxi, často se, alespoň pokud žalují nevládní organizace, vlečou soudní projednání několik let), neboť už letos na začátku února soudce Milan Páleniček rozhodl ve prospěch Pavla Švarce. Soudce má právo či dokonce povinnost vyslovit svůj názor a od toho je možnost odvolání, pokud s tím obžalovaný nesouhlasí. Co je však zarážející, je způsob, jakým jednání u soudu probíhala. Zástupce Dětí Země Brno Miroslav Patrik nabízel moje svědectví a svědectví Miroslava Šuty, o naše tvrzení se totiž Komise pro udělení ropáka opírala. Soudce ale místo toho, aby svědky pozval svědčit, několik hodin (času, který mu hradí daňoví poplatníci) trávil tím, že opakovaně vyslýchal Miroslava Patrika a ptal se ho na věci, které on znal pouze zprostředkovaně.
Jak jednoduché, a přitom nepostižitelné. Nemůžeme se divit, že státní rozpočet je deficitní. Možná že platí stovky podobných výběrů předem určenému zájemci jako v případě Spolany.
Článek byl převzat z tištěného EkoListu duben 2004.
reklama
Autorka v letech 1998 - 2002 pracovala jako náměstkyně ministra životního prostředí