Ondřej Hudeček: Vavroušek věděl, že přírodu nikdy nebudeme schopni vylepšit, když ji ani nejsme schopni pochopit

V základech Vavrouškova rozumění světu stálo přesvědčení, že poprvé v historii je ohrožena lidská civilizace jako celek. S touto situací se ale odmítal smířit a začal hledat faktory, které k tomuto negativnímu vývoji lidstvo dovedly. Nalezl je především v určitých specifických hodnotách evropsko-americké civilizace, které podle něj bohužel začaly ve 20. století celosvětově převládat. Jako analytik se snažil tyto k neudržitelnosti směřující hodnoty přesně popsat a jako ministr, učitel a posléze i občanský aktivista se snažil nabídnout jejich pozitivní, udržitelnou alternativu.

Budeme-li se ptát, zda ve svém snažení alespoň částečně uspěl, je třeba si uvědomit, že nelze poměřovat jeho tehdejší koncepty stavem světa a jeho potřebami v roce 2015. Vavroušek rozhodně nepatřil k radikálnímu proudu zelené levicové kritiky, který i u nás v posledních letech sílí. Byl rozhodným kritikem nadměrného konzumu, ale činil tak skrze kritiku chybných hodnotových orientací lidí. Byl přesvědčen o tom, že svět se změní, až si obyvatelé Západu osvojí hodnoty zajišťující udržitelný život na naší planetě. Trval však na tom, že takové hodnoty nelze nikomu vnucovat. Dnes by mu tak mnozí mohli vyčítat, že ve svých úvahách dostatečně nezohlednil všechny jemné mechanismy moci, které lidi do značné míry jednat pod imperativem neudržitelných hodnot nutí. Podle řady soudobých myslitelů a aktivistů je proto podmínkou nastoupení cesty k udržitelnému životu na Zemi především radikální systémová změna vládnutí.

Mnohé z toho, o co usiloval, se však postupem času stalo zcela běžnou součástí našeho přemýšlení o světě. Značné množství lidí se už naučilo podřizovat své vlastní potřeby a tužby potřebám planety, kterou obývají, jakož i potřebám generací, které teprve přijdou.

A že to u nás ještě tak výrazně nevnímáme, není chybou Josefa Vavrouška a další porevolučních zastánců konceptu udržitelného života (rozvoje), jako spíše opětovnou jednostrannou orientací na „ekonomickou základnu“ a vytlačení témat spojených s životním prostředí do sféry pomyslné nadstavby. V čemž se nejvíce činili pravicoví ekonomové, následujíce tak ty, kterými nejvíce pohrdali – komunistické plánovače.

Josef Vavroušek byl, řečeno s Erazimem Kohákem, teoretický ekocentrista, avšak citový biocentrista. Prosazoval úctu k životu ve všech jeho formách, ale zároveň si uvědomoval, že v životní praxi je třeba zvažovat zájmy celku a „myslet jako hora“. Věděl, že přírodu nikdy nebudeme schopni vylepšit, když ji ani nejsme schopni pochopit. Vážil si jí, a snad i proto tak často zakoušel její vznešenost v horách, v nichž ho nakonec zastihla i ona osudová lavina

.

---

reklama

---