http://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/paveln-kindlmann-sumava-vedecko-fantasticka-komentovana
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii

Pavel Kindlmann: Šumava vědecko-fantastická komentovaná

2.3.2017
Martin Klewar ve svém textu napadl Pavla Kindlmanna. Pavel Kindlmann odmítl s panem Klewarem vést na této úrovni jakoukoliv debatu. Souhlasil s tím, že opatří původní text Martina Klewara svými poznámkami, ve kterých jeho tvrzení krátce okomentuje či uvede na pravou míru. Původní text pana Klewara je normálním písmem, kurzívou pak následuje komentář Pavla Kindlmanna.
 
Říci o Šumavě, že je to „evergreen“ vlastně dost dobře ani nejde, protože zelená je barva pro Šumavu zcela netypická a ten termín znamená v překladu „stálezelený“. Alespoň to tvrdil profesor Kindlmann při svém posledním vystoupení v Senátu, kam byl pozván jako zástupce petice za konečně Dobrý zákon pro Šumavu, kterou podepsalo více než 60 tisíc lidí.

PK: Autor dle mého názoru zcela zkomolil skutečný význam mého výroku a vyjádřil se o něm žalovatelným, difamujícím způsobem. Skutečný výrok v senátu dle stenozáznamu senátního jednání:
"Závěrem vás prosím, abyste při hlasování o novele zákona o ochraně přírodní krajiny brali v úvahu skutečná v přírodě naměřená a správně zanalyzovaná data podložená materiály a argumenty, nikoli výběrové slogany některých lidí o zelené Šumavě apod. Tato často opakovaná mantra jistě zní lákavě. Odborník se však nad podobnou hloupostí jen smutně zasměje. Ono totiž nejde o barvu lesů, ta bude nakonec vždycky zelená. Ať již lesy vykácíme a vysadíme nové nebo necháme stromy jejich přírodnímu koloběhu a samoobnově. Jde ale o to, jestli zde přežijí vzácné organizmy, kvůli kterým tyto lesy chráníme. Připomíná to známý vtip o blondýně, která si přišla do autosalonu koupit auto, a na otázku servismana, jaké by si přála, odpověděla, že červené. A navíc. Nejjednodušší cestou, jak dosáhnout, aby Šumava byla skutečně dlouhodobě zelená, je celou ji vykácet, vybetonovat a tento beton natřít na zeleno. Opravdu je to dobré řešení?"

Spolu s profesorem Hruškou tvoří tito pánové skalní vědecké jádro propagující univerzální ordinaci tzv. bezzásahovosti na každý neduh, kterým šumavský les (potažmo každý jiný les) může churavět a stonat. Pan Kindlmann také neustále tepe svoje názorové odpůrce (v poslední době hlavně senátora Jirsu) a vyčítá jim nevědecké postupy, chybné analytické myšlení a hlavně špatné pohnutky.

Nevědečtí Šumaváci jsou prý nepřáteli pravé přírody, nenasytní těžaři nebo developeři anebo všechno dohromady.

PK: Pomluva – u soudu bude mít autor příležitost uvést článek, ve kterém to říkám.

Když se ale člověk začte do historie, nestačí se divit tomu, jakých omylů se tito pravdymilovní vědci a hlasatelé správných postupů dopouštěli a dopouští. Například v roce 2011 obdržel profesor Kindlmann anticenu za „zelený plk“, když popřel schopnost kůrovce létat a tvrdil, že neumí ani skákat.

PK: Autor dle mého názoru zcela zkomolil skutečný význam mého výroku a vyjádřil se o něm žalovatelným, difamujícím způsobem. Jde o můj výrok v pořadu Nedej se, díl Občanské protesty v NP Šumava ze dne 11. 9. 2011.
Dle minut:
1:05-1:15, tehdejší ředitel NPŠ Stráský: "Ten krok na Ztraceném je pokus jaksi zabránit tomu, aby se kůrovec dostal do těch posledních zbytků lesa, které jsou v tomto případě v okolí Modravy."
1:15-1:25, moje reakce: "To by ten kůrovec musel skákat jako blecha. Mezi Ptačím potokem a Modravou je ještě fůra dalších lesů. Proč nezasahujou tam? Tam už by to nikomu nevadilo."
Šlo mi o to, i laikům ukázat, že Stráského výrok je nesmysl – že by kůrovec musel “přeskočit” několik kilometrů lesů ležících mezi Ptačím potokem a Modravou, aby ohrozil lesy v okolí Modravy. Jelikož kůrovec neskáče, ale létá, a to na krátkou vzdálenost do cca 100 m (Hedgren et al., r. Forest Entomol. 5: 67-74, 2003; Wichman & Ravn, Forest Ecol. Manag. 48: 31–39, 2001), je takový “přeskok” biologickým nesmyslem. Nebo jsem skutečně "popřel schopnost kůrovce létat a tvrdil, že neumí ani skákat"?!

Chybějící znalosti si potom ale rychle doplnil a už v roce 2012 vydal celou knížku o působení kůrovce na Šumavě, kterou ovšem ale z velké části vyplnil poznatky uvedenými již ve starých lesnických učebnicích.

PK: Difamující lež, snažící se vzbudit v čtenáři dojem, že v knize vlastně nic nového není, tudíž její autoři jsou břídilové, a to na základě lživého tvrzení. Autorovi bude dána příležitost u soudu tuto “velkou část” předvést a konkrétně dokázat.

V roce 2013 zase vydal pan profesor článek ve vědeckém časopise (Živa 5/2013), ve kterém nazval kůrovce xylofágním hmyzem , což znamená dřevožravým. Kůrovec je ale ve skutečnosti kambiofágní hmyz (žere lýko a tzv. kambium), což se mezi odborníky bere jako takový „malý“ přehmat, asi jako tvrzení, že kůň žere maso.

PK: Snad každý, kdo si přečte můj článek v Živě, pochopí, že zde nemluvím pouze o lýkožroutu, ale obecně o hmyzu, jenž se živí dřevinami - uvádím zde kromě lýkožrouta i mnohé jiné druhy a obecně mluvím o "lesních škůdcích". Slovo "xylofágní" se tu vyskytuje pouze jednou, a to ve větě "Xylofágní hmyz je obvykle vázán na jediný druh (nebo na několik málo druhů) hostitelského stromu – na ten se specializuje a jedině na něm je schopen úspěšně dokončit vývojový cyklus." Ke tvrzení, že v této větě "nazývám kůrovce xylofágním hmyzem" je třeba mít skutečně bujnou fantazii.
V nejnovějším, a proto zcela autoritativním článku, zabývajícím se nomenklaturou dřevokazného hmyzu, C. Bouget et al., C. R. Biologies 328 (2005), který dává do pořádku nomenklaturu hmyzu živícího se dřevinami, jasně zavádí následující nomenklaturu: "We define primary and secondary xylophagous insects (corticiphagous, cambiophagous, xylemophagous), as well as saproxylophagous species..." a dále pak „the term ‘xylophagous’ (or ‘lignivorous’) concerns all the woody tissues in living, dying or recently dead wood)”. Čili hmyz kambiofágní je autory považován za podmnožinu hmyzu xylofágního, přičemž hmyz xylofágní je jakýkoliv hmyz živící se dřevinami. Jelikož tvrzení tohoto článku nebylo později nikdy zpochybněno, je nutno tuto nomenklaturu respektovat. Omluvou neznalosti Klewara není ani to, že se možná v nějaké lokální bezvýznamné literatuře objevuje výraz “xylofágní” ve významu “dřevožravý” – toto je, jak bylo právě vysvětleno, v konfliktu se současnou světově přijatou nomenklaturou, je to chybně a mělo by to být opraveno. V žádném případě nedává mé použití slova “xylofágní” panu Klewarovi žádný důvod k atakům vůči mé osobě.

Za uvedený článek posléze ještě navíc obdržel cenu od vedoucího akademie věd, ačkoliv tam takových nesmyslů bylo více .

Vrchol svého vědeckého impaktu prokázal profesor také na semináři v Poslaneckém klubu ČR dne 2. 5. 2013, kdy doporučil vymezení velikosti národního parku na základě velikosti stáda Kozy bezoárové, která prý dobře poslouží jako příklad pro tvorbu koncepce NP Šumava. Minimálně já a bývalý ministr životního prostředí Miloš Kužvart jsme si tehdy připadali nikoliv jako na odborném semináři v Poslanecké sněmovně, ale jako Neználek ve Slunečním městě a Neználek na Měsíci.

PK: Na uvedeném semináři jsem citoval příklad z naší knihy o ovci tlustorohé, kde jsem ukazoval, jak snadno mohou malé populace vzácných druhů vyhynout a poukázal při tom na populace tetřeva na Šumavě. Pozornosti doporučuji, že pan Klewar si plete ovci tlustorohou s kozou bezoárovou a hlavně – což je mnohem vážnější – nedokázal pochopit smysl toho, co jsem říkal. Podotýkám, že na rozdíl od mnoha z přítomných poslanců, kteří rozhodně nejsou specialisty - biology, a přesto příklad pochopili a moc se jim líbil.

Nelze někomu zazlívat nadšení pro nějakou myšlenku, ale toto nadšení nelze zaměňovat s vědeckým pragmatismem. Pan profesor je určitě zanícený ekologický aktivista, ale ve svých postojích často opouští zásady kritického přístupu a „vidí to, co by rád a nikoliv to, co jest“. Další takovou nepravdou je tvrzení, že na Šumavě uschly jenom ty stromy, které by lesníci stejně jako tak vykáceli.

PK: Další důkaz toho, že pan Klewar nepochopil správně text. Opět cituji ze stenozáznamu:

"V e-mailu máte oficiální data, která jsem získal od Správy Národního parku Šumava. Z těchto dat vyplývá a můžete si to ověřit, spočítat sami, že souše vzniklé v bezzásahovém území za 24 let existence národního parku – nemám data pro rok 2015 – tvoří pouze 10 % všech stromů v národním parku. Dalších 19 % stromů bylo vykáceno nebo vyvráceno větrem. Dohromady tedy přesně tolik, kolik by za stejnou dobu bylo postupně vykáceno, kdyby to byl běžně hospodářský les."

Zde je tabulka, na kterou se zde odkazuji, a v níž se všechny tyto výroky dají ověřit. Podotýkám, že uvedená tabulka je podložena fakturami za vykácené či oloupané dřevo, leteckými snímky bezzásahových ploch, kde se pomocí GIS metod dají spočíst uschlé stromy atd. Všechna data v této tabulce uvedená jsou tedy bezezbytku ověřitelná.

Odvodit z mého výše uvedeného, exaktního a daty perfektně podloženého výroku výrok "na Šumavě uschly jenom ty stromy, které by lesníci stejně jako tak vykáceli" vyžaduje dle mého názoru skutečně obrovskou míru fantazie, básnické licence, snahy pomluvit druhé - a naprostou absenci logického myšlení.

V národním parku je v současnosti okolo 15 tisíc hektarů lesa postižených kůrovcem, který zde „žere“ ve zvýšené míře 20 let (1,7 miliónu stojících či popadaných souší a 1,3 mil m3 provedených kůrovcových těžeb).

PK: Prostým vydělením (1,7 milionu + 1,3 milionu) / 15 tisíc zjistím, že podle pana Klewara je na Šumavě 200 stromů na hektar plochy. Lidé ze Správy NPŠ uvádějí (viz přiložená tabulka data_disturbance) pro přepočet počtu stromů na hektary číslo 400 stromů na hektar, tedy přesně dvojnásobek.

Lesníci v hospodářských lesích kácejí ročně méně než 1 hektar ze 100. Při celkové výměře lesů v NP (55 tisíc hektarů lesa) by za oněch 20 let „sáhli“ lesníci na asi 11 tisíc hektarů, z čehož jednoduše vyplývá, že pan profesor nemluví pravdu.

PK: Pro dobu, za níž se v hospodářském lese vykácí postupně celý les (odborně se jí říká obmýtí) a z níž tedy plyne, kolik se v takovém případě vykácí za jeden rok, se uvádějí se hodnoty zhruba 80-120 let (viz např. http://www.pbl.fri13.net/index.php?mod=clanky&id=109, http://www.uhul.cz/rychle-informace/447-prumerne-obmyti-roste). Za 24 let uvedených v tabulky data_disturbance by tedy lesníci - pokud by v NPŠ s lesy o rozloze 55 000 ha byly jen hospodářské lesy - pokáceli 11-16,5 tisíc ha lesa (55000x24/120 až 55000x24/80). V reálném NPŠ bylo dle tabulky data_disturbance za týchž 24 let pokáceno, oloupáno či ponecháno k uschnutí v bezzásahových územích celkem 10,6 tisíce ha, dalších 6,2 tisíc ha bylo vyvráceno větrem, celkem tedy zahynulo za oněch 24 let v NPŠ i při bezzásahovém režimu 16,8 tisíc ha lesů. Je to opravdu tak obrovská katastrofa, jak tvrdí (ne zde, ale jinde) Klewar a jemu podobní? A lžu, když tvrdím, že ona čísla jsou si dost podobná?

Kromě toho byla řada dotčených porostů již za socialismu vyňata z těžebního plánování a prováděl se zde pouze jednotlivý zdravotní výběr, takže žádná klasická těžba nepřipadala v úvahu.

PK: Fajn, a při založení NP byly všechny lesy v něm vyňaty z plánování jakožto "fabriky na výrobu dřeva" a byly přesunuty do škatulky "ochrana přírody".

Také pojmy bezzásahovost a samovolný vývoj lesa, které oba profesoři tak rádi propagují, jsou vlastně pouhou ideologickou konstrukcí a faktickou iluzí, protože logicky mohou existovat pouze za předpokladu eliminace veškerého lidského vlivu ať historického či současného, což možné není. Proto jsou také tyto nefunkční představy běžně ve světě nahrazovány myšlenkou vědecky-ekologického, asistenčního managementu (například americká Ecological Society of America a další). Pojmy bezzásahovost a samovolný vývoj je tedy lepší vnímat jen jako inspiraci, ale nikoliv jako dogma.

PK: Zajímavé je, že několik set univerzitních profesorů, docentů, rektorů, děkanů atd., z nich valná většina se ochranou přírody aktivně zabývá a zná současnou vědeckou literaturu v tomto oboru, před nedávnem podepsalo přesný opak toho, co zde říká pan Klewar.
Ke zbytku textu pana Klewara bych snad dodal jen tolik, že v žádné ze stovek mých diskusí s nejvýznamnějšími vědeckými kapacitami v oboru ochrany přírody (profesoři Primack, Sutherland, Pimm a mnoho dalších), v žádné diskusi v nejvýznamnějších světových komisích zabývajících se ochranou přírody, jejichž jsem členem (Intergovernmental Platform for Biodiversity and Ecosystem Services - Coordinating Leading Author - jejího zasedání se právě účastním, IUCN Species Survival Committee, IUCN Orchid Specialist Group, IUCN In Situ Conservation Committee, World Commmission for Protected Areas, Policy Committee of the Eur. Section of Soc. Conserv. Biol. atd.) jsem nikdy neslyšel názory byť jen vzdáleně se podobající názorům pana Klewara.

Nejhůř z této rádoby vědecké šlamastiky vycházejí místní obyvatelé, kteří jsou pomlouváni jako přírodě nerozumějící developeři nebo těžaři. Jsou to přitom autentičtí domorodí obyvatelé se všemi souvisejícími právy mající své plány, své sny a svojí svobodu. Je hluboce nemorální a doufejme, že i nezákonné, omezovat práva místních obyvatel a tvrdit, že jejich samosprávu nahradí „v zájmu přírody“ nějaký úředník z Ministerstva životního prostředí, nebo ze Správy národního parku. To by pak byla velmi nechutná science-fiction a totální vědecko-fantastický brak!



foto - Kindlmann PavelPavel Kindlmann
Autor je entomolog. Dlouhodobě se věnuje tématu šumavské přírody.
tisknout poslat
Ekolist.cz nabízí v rubrice Názory a komentáře prostor pro otevřenou diskuzi. V žádném případě ale nejsou zde publikované texty názorem Ekolistu nebo jeho vydavatele, nýbrž jen a pouze názorem autora daného textu. Svůj názor nám můžete poslat na ekolist@ekolist.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk

Všechny komentáře (1)

Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení


Zapomněli jste heslo? Změňte si jej.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

Martin Klewar

Martin Klewar

11.3.2017 22:41
Když jsem se ve svém minulém článku vyjádřil o erudici prof. Kindlmanna, tak jsem tušil, jaké emoce mé nesouhlasné stanovisko s jeho zeleným kázáním vyvolám. Dokonce se prý nemáme setkat v učené disputaci, ale u soudu. No, materiálu ke svým vývodům mám stohy, tak to třeba zvládnu.

Skutečně jsem se dopustil několika nepřesnosti a Koza bezoárová byla ve skutečnosti Ovcí tlustorohou, ale meritum věci bylo stejné totiž jiné. Zjednodušovat význam národního parku na ochranu jednoho taxonu je chybné, protože jde o ucelený ekosystém, ve kterém je dominantní složkou nikoliv tetřev hlušec – Tetrao urogallus, ale komplex lesů, ve kterých tento druh žije vedle ostatních, z nichž někteří nad přírůstkem suchých stromů „jásají", ale jiní „pláčou". Pan profesor se ve svém článku (Živa 5/2003) opakovaně a doslovně vysmívá termínu škůdce, který je prý nepatřičným a pouze lidským výmyslem. To je zajímavé zjištění, protož organizmus s typovým chováním parazita je pro hostitele skutečným škůdce – to jsou přece samé základy Ekologie.

S tím dřevožravým (xylofágním) hmyzem má profesor pravdu v tom, že pan Christophe Bouget řadí kůrovce mezi dřevožravé podmnožina kambiofágní. Budiž, omlouvám se za chybu, ale uvádím další nepřesnost, která mojí kritiku publikačního stylu obhajuje a tou je ukázka obaleče Choristoneura fumiferana jako příkladu pro chování lýkožrouta. Choristoneura určitě není xylofág, ale fylofág a proto je jeho uvedení jako příkladu chybné, tím spíš, že žije v Americe a jeho přímý atak stromy často přežívají, což je v příkrém rozporu s chováním Ips typographus L, který je nepoměrně agresivnější a stromy častěji zahubí. Z našich škůdců je chováním lýkožroutu mnohem podobnější Bekyně mniška. Bohužel, graf pro Choristoueura najdete na Googlu za chvilku, ale pro Lymatria musíte podniknout podstatně delší vyhledávání.

Ohledně představ pana profesora o teorii lesnického hospodaření na Šumavě si stačí poslechnout pořad 20 minut Radiožurnálu z 13.9.2016, kde uslyšíme jeho vlastní slova o tom, že lesníci by za dobu trvání NP vykáceli více než 31% jeho plochy, což je čirý nesmysl (20.minuta pořadu). Že si to pan profesor nepamatuje a proto mě označuje za blábolící poetu, nemusím vůbec komentovat, každý se může přesvědčit sám.

Jeden z pilířů názoru pana profesora na ohrožení Šumavy hospodářským provozem je skutečně nesmyslné tvrzení, že by to lesnici stejně vykáceli – není to pravda, řada porostů nebyla vůbec v hospodářském režimu a to nikoliv pro železnou oponu, ale pro jejich ochranný charakter (vysokohorská stanoviště, ohrožení erozí, vodohospodářský význam apod.). Zabývám se jako profesní specialista Šumavou více než 12 let, výsledky jsou k dispozici http://www.hnutizivot.cz/download1/uhul_01.pdf,

http://www.hnutizivot.cz/download1/uhul_02.pdf. Lesnická teorie a praxe jsou určitě jiné, než jak je profesor vidí.

Martin Klewar


Odpovědět
reklama

Blíž přírodě

Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist