https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/statni-energetickou-koncepci-stat-nema-a-par-slov-k-limitum
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Jan Zeman: Státní energetickou koncepci stát nemá (pár slov k limitům těžby)

6.2.2015
Prý to uhlí nutně potřebujeme. Opravdu?
Prý to uhlí nutně potřebujeme. Opravdu?
Foto | Pom2 / Flickr
Ano, Česká republika již 25 let nemá efektivní energetickou koncepci. Za vlády V. Klause byla slova typu koncepce stíhaná. Později stát nebyl s to efektivní státní energetickou koncepci (SEK) vytvořit a realizovat. Těžko také mohl, když státní energetická koncepce z dob vlády Miloše Zemana sledovala jako hlavní cíl vyhovět často zjevně scestným požadavkům Evropské unie (EU). Má kritika chybných směrnic EU směřuje několika směry:
 

1) Liberalizace zahraničního obchodu s palivy, neboť vytváří situaci, že v ČR vytěžené uhlí a zprivatizovaným plynárenstvím dovezený zemní plyn putuje tam, kde za něj víc zaplatí, což nemusí být spotřebitel v ČR,

2) Zavádění trhu s elektřinou. Platí o něm totéž, co o liberalizaci trhu s palivy. Jisté je, že nám slibovali od trhu s elektřinou její zlevnění a místo toho došlo k předvídatelnému zásadnímu zvýšení její ceny. Co je horšího, trh s elektřinou v EU vytváří situaci, kdy kterýkoliv členský stát včetně ČR může být v elektřině přebytkový a přesto ho může stihnout blackout (kolaps dodávek), pokud zahraniční odběratelé přeplatí odběratele domácí,

3) Podpora obnovitelných zdrojů energie (OZE) garantovaným odběrem za pro ně rentabilní výkupní ceny, neboť vytváří situaci, kdy investice do fosilní a jaderné energie jsou ztrátové a tudíž se nevynakládají. Dosavadní kapacity dožívají. ČR nehrozí, že by prudký rozvoj OZE v dostatečném množství nahradil fosilní a jaderná paliva, byť to dnes již silná lobby OZE vedená některými ekology tvrdí. Místo aby se významné peníze nasměrovaly na výzkum a vývoj technologií využívání OZE, se vrhly stamiliardy korun na podporu cen elektřiny vyráběné v nezralých technologiích, což rozvoj tohoto snad perspektivního oboru zásadně prodražilo,

4) Obchod s povolenkami na emise hlavního skleníkového plynu oxidu uhličitého CO2, neboť vytváří umělý finanční derivát se silně kolísající cenou. Nestimuluje snižování emisí CO2, za to rozvrací rozvoj velké energetiky. Státy EU se prý nebyly s to dohodnout na nezbytném významném zdanění emisí CO2ekv.,

5) Liberalizace železniční dopravy, neboť tento klíčový, energeticky úsporný a efektivní dopravní obor těžce rozvrací.

Pokud je mně známo, ČR v intencích přihlášky do EU V. Klause „za všech v EU platných podmínek“ tyto směrnice přijala a zavedla a směrnici o podpoře výroby elektřiny z OZ dovedla do absurda vyloučením brzdných mechanismů, což přijde v úhrnu podle lobby OZE na 400 miliard Kč, podle zjištění Nejvyššího kontrolního úřadu na 1 000 miliard Kč. Na tragédii podpory OZE v ČR, kterou na nedávném Fóru pro udržitelný rozvoj jeho nejvyšší šéf OECD právem označil za odstrašující, není nejhorší enormní podpora nového perspektivního oboru. Mnohem horší je, že se za ní z velké části vydává velký finanční tunel ve prospěch solárních a dalších baronů. Lobby OZE ale úspěšně vymáhá další výhody i po roce 2010, kdy stát s křížkem po funuse vrátil brzdu do mechanismu podpory OZE.

Pokud je mně známo, ČR v EU nikdy nekritizovala tyto zhoubné směrnice, natož aby se je pokoušela změnit. K tomu musíme ještě připočítat dlouhodobou nechuť podpořit razantní úspory paliv a energií v ČR. Nedivme se, že se vytváření nové SEK nedaří, že si její tvůrci stěžují na neomalený lobysmus, v kterém se údajně topí, a že se dopouští školáckých chyb, jako je nynější snaha omezit či zrušit územní limity těžby uhlí na Mostecku. Těžko tomu může být jinak, když je ČR papežštější než papež, když si zlikvidovala relativně nezávislý energetický výzkum s tím, že bude kupovat služby soukromých subjektů a ty samozřejmě pracují pro tu či onu lobby a její úzce sobecké zájmy vydávají za zájmy veřejné.

Boj o územní limity těžby

Neschopnost vytvořit efektivní návrh SEK snad nejlépe dokládá současná snaha prolomit územní limity těžby uhlí na Mostecku ve čtyřech variantách. Byly zavedeny v roce 1991, aby stanovily přípustné hranice rozvoje povrchové těžby uhlí a daly jasné hranice postupné obnově povrchovou těžbou uhlí těžce zdevastovaného Severočeského Podkrušnohoří. Místo aby stát vytvářel a realizoval SEK, která by s nimi počítala jako s trvalými, velká energetická lobby včetně tamních hornických odborů od počátku počítala s jejich prolomením a vytěžením uhlí za limity, i kdyby to tamní pánev neměla přežít. Totiž, zůstalo tam několik větších měst a obcí, několik dopravních koridorů mezi nimi. Jinak je tam území, které buď odtěženo bylo, nebo se tam těží, nebo má být odtěženo. I dobře rekultivované území se ale sesedá desítky let, takže sociálně ekonomický rozvoj regionu je tam dlouhodobě paralyzovaný i v případě úspěšné zemědělské či lesní rekultivace. Čím víc se toho odtěží, tím tam bude situace dlouhodobě horší. Povrchová těžba uhlí je hned po kapitalismu druhá nejvýznamnější limita efektivního řešení těžké sociálně ekonomické krize v regionu. To si ale tamní politici odmítají přiznat. Situace regionu je prý příliš tragická (v tom se nemýlí) a tak se chytají i pověstných stébel slámy.

Prý to uhlí nutně potřebujeme. Opravdu? Jak už bylo uvedeno, ČR nemá žádný nástroj směrování uhlí těženého soukromými firmami pro domácí spotřebitele. Uhlí za limity potřebuje sousední Německo, které realizuje velmi riskantní a nákladný experiment ústupu od jaderné energie, dále bankrotářská energetická politika EU, která si plete rozvoj s divokými experimenty podle dogmat neoliberální ekonomie. Češi zde budou mít nutně smůlu.

Prolomením limitů těžby se prý zachrání zaměstnanost. Opravdu? Proč nikdo nepředložil solidní výpočty? Zatím se argumentuje asi 860 pracovními místy v těžbě uhlí (těžaři) versus asi 820 pracovními místy, které by byly zlikvidovány v případě odtěžení Horního Jiřetína a Černčic a asi 4 150 pracovními místy, které by byly zlikvidovány v případě odtěžení Chemopetrol Litvínov (Jiřetínští). Pokud jde o zaměstnanost v navazujících činnostech, jde jen o spekulace. Jisté je, že si pro krizí nejvíce sužované Mostecko nelze představit větší podraz, než je odtěžení hlavního tamního zaměstnavatele – Chemopetrolu Litvínov.

Vystěhovat, zbourat. Horní Jiřetín
Vystěhovat, zbourat. Horní Jiřetín
Foto | Salim2 / Wikimedia Commons

Podivné jsou i ekonomické argumenty. ČR prý na prolomení územních limitů těžby vydělá. Opravdu? Zatím vydělali a ze země vyvezli zisky ve výši desítek miliard korun uhlobaroni. ČR zbývá zdevastované Severočeské Podkrušnohoří, s kterým si nikdo neví rady. Úhrady za těžbu nerostných surovin zůstávají směšně nízké. Navržené zdvojnásobení sazeb nepokrývá ani inflaci od roku 1991. Radikálnější návrh na zvýšení sazeb úhrad ministra financí vetoval ministr průmyslu. Prý by si uhlobaroni mohli rozmyslet těžbu. Že by zařízli zlatou slepici? Ignoruje se i skutečnost, že obec či město jako celek má mnohonásobně vyšší ekonomickou hodnotu než součet hodnot jeho jednotlivých domů samostatně + sítí technické infrastruktury.

Špinavá hra se hraje o městečko Horní Jířetín a jeho osadu Černčice. Prý není problém postavit jinde nové, lépe vybavené a obyvatelstvo tam přestěhovat. Problém je, že samotné nucené stěhování obyvatel je drastický zásah do jejich životů, který obvykle ne všichni přežijí. Jistě, dnes mnozí občany nedobrovolně přestěhovávají pronajímatelé bytů. To ale není důvod prosazovat stejný postup v zájmu těžby uhlí, byť se tak v minulosti běžně dělo.

Je tu i zásadní problém ekologický. Hnědé uhlí bylo, je a bude nejšpinavějším druhem paliva. Jeho povrchová těžba znamená komplexní devastaci krajiny na dlouho. Znamená vysokou prašnost, která podvazuje rozvoj širšího okolí. Negativní dopad by byl nejen v Horním Jiřetíně, pokud by zůstal, ale i v Litvínově, v Mostě, v Lomu apod. To ale pro tam vládnoucí technokraty napříč politickým spektrem prý nic neznamená.

Rok 2014 byl předběžně vyhodnocen jako na Zemi nejteplejší od počátku měření (1880). Že je sílícím oteplováním klimatu vinen člověk, zejména masivními emisemi skleníkových plynů, jejichž rozhodující část pochází ze spalování fosilních paliv, je známo. Nevím, jak dlouho ještě bude svět tolerovat ČR její jedny z nejvyšších emisí CO2 na obyvatele na světě. S dominujícím uhlím v energetice a s auty v dopravě emise CO2 radikálně určitě nesnížíme.


reklama

 
Jan Zeman
Autor je ekolog a čtenář Ekolistu
Ekolist.cz nabízí v rubrice Názory a komentáře prostor pro otevřenou diskuzi. V žádném případě ale nejsou zde publikované texty názorem Ekolistu nebo jeho vydavatele, nýbrž jen a pouze názorem autora daného textu. Svůj názor nám můžete poslat na ekolist@ekolist.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist