Vojtěch Marek a Klára Jiráňová: Jídlo s velkým Jé aneb setkání u kulatého stolu

Po vzoru západních zemí jsme se dostali do fáze, kdy se lidé začali zajímat o to, co jedí. Dnes již klademe důraz na kvalitu a nenecháme se přelstít rajčaty z Maroka, ani česnekem z Číny. Více si uvědomujeme, že podmínky v České republice pro pěstování jsou dobré, ne-li dokonce v mnoha ohledech lepší, než v jiných zemích. Stačí se podívat na příklad již zmiňovaných marockých rajčat, které se paradoxně pěstují na poušti a cestují k nám tisíce kilometrů. Než se dostanou k nám, tak spotřebují velké množství vody, energie a transport.

Koncem října loňského roku se konalo setkání zástupců neziskového sektoru zabývající se odpovědnou spotřebou, nechyběl ani předseda potravinářské komory. Celkem se sešlo téměř 20 organizací hájící společné hodnoty. Byl to například projekt Bez obalu, organizace Glopolis, Kokoza, Educon, zástupci komunitních zahrad (KPZ), nebo i redaktor České Televize. Setkání pořádala Ekumenická akademie, jejímž záměrem je mimo jiné vytvářet fórum pro otevřenou diskusi. Ve společném zájmu zúčastněných se řešily otázky týkající se odpovědné spotřeby potravin, udržitelného rozvoje farmářů, a to včetně vztahů globálního Severu a Jihu. Mimo to byly nastíněny i otázky vývoje a budoucnost celé problematiky.

Odpovědnou spotřebou je myšleno vnímání rozhodnutí nad tím, co kupujeme v souvislosti s uvědoměním toho, odkud věci pocházejí, a jak byly vyrobeny. Zajímáme se tedy o kvalitu a původ komodit. Důraz je kladen na dodržování lidských práv a zachování udržitelného životního prostředí.

Proč v České republice malých farmářů ubývá?

Dalo by se říci, že jednou z překážek je, že pověst zemědělských družstev v České republice je zatížená historií minulého režimu, přitom družstva jsou často vhodným řešením pro drobné zemědělce, kteří sami nejsou konkurenceschopní. Inspirovat bychom se mohli v západní Evropě, kde družstva velmi dobře fungují. To, že nás drobní zemědělci neuživí, a je nutné využívat geneticky modifikované plodiny (GMO), je mýtus, který je třeba vyvrátit. Systém dotací nahrává konvenčním zemědělcům, kteří se zaměřují spíše na kvantitu, místo kvality. Proto je třeba hledat a aplikovat jiná, alternativní řešení. Jedním takovým by mohl být například systém mikro-půjček a etických fondů.

Dalším tématem setkání byla otázka odpovědné spotřeby. V dnešní době expanze supermarketů totiž není snadné chovat se odpovědně. Česká republika dokonce drží prvenství v počtu supermarketů na obyvatele na světě. Dnešní společnost navíc nemá dostatečné informace o potravinovém průmyslu a je pod neustálým tlakem reklamy. Zákazníci se pak orientují hlavně podle ceny a obalu. Jedním z řešení je redukce až zrušení obalů, například projekt bezobalu, který před nedávnem otevřel obchod v Praze. To dává možnost spotřebiteli nakoupit potřebné množství určité kvality. Pozitivní je, že lidé se již začali zajímat o to, jak změnit své způsoby stravování, a čím dál tím více jich směřuje k zásadám zdravého životního stylu. V poslední době přibývá alternativních produkčních systémů, jako komunitou podporované zahrady (tzv. KPZ), PRO-Bio Liga ochrany spotřebitelů potravin, Ekologický institut Veronica nebo již zmíněný projekt Kokoza.

Taktéž ze strany neziskového sektoru probíhá osvěta o problematice potravin. Tato osvěta je koncentrována především do velkých měst a prozatím nemá takový dopad na regiony a venkov. Nicméně je tu snaha obnovit v lidech vztah k zemědělství. Díky tomuto setkání se vytvořila platforma sjednocující uskupení lidí zabývajících se potravinovou odpovědností. Nadále je v plánu spolupracovat a vzájemně se informovat. Vnímáme to jako dobrou příležitost pro koordinovanou spolupráci.

---

reklama

---