Michal Štingl: Zničme přírodu co nejrychleji, zbytek se bude lépe chránit!

Na problematiku těžby koněpruského ložiska existují dva pohledy. Jeden je dlouhodobý a jaksi filozoficky hlubší a ten říká, že dochází k postupné likvidaci korálového útesu, který vznikal jako světové unikum před čtyřmi sty miliony let a již nikdy ho nikdo a nic nevrátí. Pak je jednoznačné, že co největší zpomalení těžby je cílem, který upřednostníme před sebelepší rekultivací a plánovaný geologický park se nám jeví stejně přirozenou krajinou jako Disneyland. Druhý pohled je krátkodobý, vymezený zhruba perspektivou lidského života a ten nám vnucuje rychlá řešení směřující spíše k co nejpřijatelnější aktuální podobě životního prostředí, než skutečné ochrany přírodního bohatství. Avšak i z tohoto pohledu není co nejrychlejší vytěžení jedné ze dvou částí velkolomu příliš spásné.

Bylo by totiž naivní a vzhledem k dosavadním zkušenostem s těžební společností hloupé si myslet, že po vytěžení VLČS - západ dojde k útlumu těžby. Po deseti letech se těžba pouze přesune do východní části a téměř jistě uslyšíme argument: "Je potřeba výrazně zvýšit objem těžby, protože po vytěžení VLČS - východ budeme moci lom vrátit přírodě....." A tak za několik desítek let zůstane po většině koněpruského ložiska čtyři kilometry dlouhá díra, avšak krásně zrekultivovaná, s rozsáhlým geologickým parkem a možná i první českou pobočkou Disneylandu.

Ano, domnívám se, že jakýmkoliv zvýšením těžby ve Velkolomu Čertovy schody nastane obrovská devastace přírody a krajiny.

Dovolím si předpokládat, že podobná hlediska zaujímali odborníci, zástupci občanských sdružení či starostka obce Koněprusy, když vyjádřili pochybnosti nad předloženým záměrem i dokumentací EIA, viz www.ceskykras.cz/eia. Budu se opakovat, že dokumentace výrazně straní záměru těžaře, stejně jako pan Ivan Sommer, který se na jejím vypracování podílel a je jeho problémem pokud ho jeho zaměstnavatel neuvedl mezi autory.

V této souvislosti je groteskní, že pan Sommer se po mě dožaduje návrhu jiných variant pokračování těžby. Tyto varianty měla obsahovat a neobsahovala právě kritizovaná dokumentace EIA.

Rozumným kompromisem pro pokračování těžby bylo zastavení těžby ve východní části VLČS a pokračování při nejnutnějším objemu v části západní. Tento objem by kryl potřebu bohužel existující Vápenky Čertovy schody až do jejího opotřebení a ukončení provozu. Pak by samozřejmě mohlo být pokračováno v maloobjemové těžbě pro ušlechtilé účely. Fakt, že nepožaduji okamžité ukončení provozu vápenky, která stojí na hranici chráněné krajinné oblasti a nehospodárně požírá jedno z nejkvalitnějších ložisek vápenců vůbec, bude jak doufám považován za značnou míru vstřícnosti. O barbarství, jakým je využívání koněpruských vápenců pro účely odsíření a výroby cementu, snad nemusíme diskutovat.

Pokud jde o hospodárné využívání suroviny, je třeba mít opět na zřeteli nedoceněnou hodnotu diskutovaného ložiska jako přírodního objektu i jako vzácné suroviny. Pokud k tomu připočítáme fakt, že těžba probíhá uvnitř chráněné oblasti kde teoreticky nemá co dělat, je jisté jenom jedno. Když těžař nedokáže hospodárnost využití zajistit (např. smlouvou), bude lépe s přihlédnutím k principu předběžné opatrnosti další těžbu vůbec nepovolovat. Alespoň do doby, než se najde schopný zpracovatel dokumentace vlivů na životní prostředí.

---

reklama

---