https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/zprahy-na-karlstejn-pesky-aneb-putovani-za-hranice-metropole-do-ceskeho-krasu
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

David Venclík: Z Prahy na Karlštejn pěšky aneb putování za hranice metropole do Českého krasu

19.10.2007
Mnoho Pražanů podniká cestu do Českého krasu, aby se zde zanořili do krajiny rozmanitých vápencových útvarů a malebných údolí. Rozvíjející se metropole se nachází takřka v sousedství oblasti a tudíž se přímo nabízí možnost opustit město právě tímto směrem. Konkrétní lokality regionu, jakými jsou například Karlštejn nebo Svatý Jan pod Skalou, patřily k velmi oblíbeným výletním místům obyvatel hlavního města již v poslední třetině 19. století.
 

Tradiční cíl cesty, hrad Karlštejn, měla rovněž akce, která 15. září 2007 odstartovala letošní program Evropského týdne mobility s názvem „Zažít město jinak“. Záměrem výpravy organizované projektem Auto*Mat pod heslem „Existuje z města pro pěšáka cesta?“ ovšem nebyla návštěva Karlova hradu, ale zjištění, zda je možné vyjít z Prahy do Českého krasu solidní pěší cestou a rovněž také upozornění, aby budovaná trasa dálničního obchvatu nezničila stávající turistickou stezku vedoucí ze Slivence do Radotínského údolí.

Na úpatí vápencové skály, na níž se nachází zlíchovský kostel sv. Filipa a Jakuba, se za tímto účelem sešla v brzkých ranních hodinách hrstka „putovníků“. Autorem myšlenky prožít na vlastní kůži trasu, kterou v předminulém století různými cestami rázovali romantičtí básníci i sokolské oddíly, byl historik umění a kurátor Jiří Zemánek, organizátor několika pozoruhodných výprav po stopách Karla Hynka Máchy, Caspara Davida Friedricha nebo Josefa Váchala a rovněž také průvodce Garyho Snydera při jeho nedávném výletě Českým krasem (Respekt 24/2007). Cesta, kterou tentokrát Jiří Zemánek naplánoval, nevedla přímo po stopách významných básníků, nýbrž klasicky po turistické značce. Jak sám ihned na počátku putování zdůraznil: „klíčovým bodem naší cesty bude místo, kde ji přetíná nově budovaný pražský okruh.“

Cesta časem

Je více než pozoruhodné, jak velké množství zmínek i osobních výpovědí nalezneme, pokud hledáme informace o cestách a cestování na Karlštejn. Této skutečnosti napomáhá zcela jistě také jeho výhodná vzdálenost od Prahy „slabý půlden cesty koňmo“ uprostřed tradičního loveckého hvozdu českých panovníků. Směrem opačným, tedy z Karlštejna do Svatovítského chrámu v Praze, se roku 1371 vydala pěšky čtvrtá žena císaře Karla IV. Alžběta Pomořanská. Vykonáním pouti, zbožnými prosbami a vzácnými dary určenými k oslavě ostatků sv. Zikmunda, chtěla dopomoci k uzdravení svého pětapadesátiletého manžela z vážné nemoci.

V době mnohem mladší, v první polovině 19. století, středověké hrady již neplnily svá původní poslání, mnohé byly přestavěny či zůstávaly v ruinách, svou starobylostí i siluetou však přitahovaly pozornost spisovatelů, malířů i vlasteneckých poutníků, hledajících fragmenty zašlé slávy dějin Českého království či Svaté říše římské. Na hrad Karlštejn se vydávali dostavníkem či povozem, případně podnikli delší a náročnější pěší túru. Cestu na hrad v té době absolvoval také filosof Gottfried Wilhelm Hegel a básníci Heinrich Heine a Karl Theodor Körner. Krátký a pohnutý život Karla Theodora Körnera, který tragicky zahynul na bojišti během Napoleonských válek a poté se stal legendou boje německého ducha za svobodu, v mnohém připomíná osud i posmrtné uctívání českého básníka Karla Hynka Máchy, jehož dokonce vnímáme jako jakýsi archetyp novodobého poutníka.

V bohatém souboru Máchových „hradů spatřených“, zaujímá Karlštejn výjimečné postavení. Básník na toto místo podnikl několik výprav, do jedné ze svých básní promítnul smutný osud chátrajícího hradu a hodlal sem rovněž umístit děj rozpracovaného románu Kat. Cesta na Karlštejn pro něj musela mít zvláštní přitažlivost, neboť se po ní podle vzpomínek jeho spolužáků vydal i v noci.

Podle svědka dalšího Máchova výletu na hrad je možné přibližně odhadnout jednu z tras, kterou se tehdy z Prahy na Karlštejn putovalo. Cesta začínala u Újezdské brány, jejíž předsunuté opevnění stálo před dnešním vchodem do Kinského zahrady. Tudy opouštěli výletníci město, opevněné dosud stojícím prstencem hradeb, aby se po císařské silnici vydali k průmyslově se rozvíjejícímu předměstí zvanému Smíchov a vsi Malá Chuchle. Poté odbočili na vozovou cestu do Radotína a odtud putovali směrem na Třebotov, Roblín a malou usedlost nazývanou Dolní Roblín. Poslední vesnice, kterou na své cestě na hrad mohli minout, byla Mořina.

Vlastenecky motivované výlety se postupně stávaly masovou záležitostí, k čemuž přispělo nejen aktivizující se národní hnutí, ale také vybudování nové západní železniční dráhy (1859 ‑ 1863), která hlavní město propojila s průmyslovou Plzní. Parní vlak přepravoval cestující z Prahy na Karlštejn za necelou hodinu a zpáteční jízdenka se počátkem šedesátých let 19. století pohybovala, v závislosti na komfortu předpravy, v rozmezí od 0, 85 zlatých za místo v třetí třídě až po 1,75 zlatých za místo v třídě první. Vlastenecké spolky plnily tehdejší český tisk oznámeními o plánovaných výletech na hrad Karlův Týn a následná líčení jejich akcí místy nabývala charakteru žánrových sokolských pohlednic či živých obrazů. „Zde [na Karlštejně] prohlíželi sobě roztroušeně památnosti tamější a nejodvážnější z nich s praporem v čele vylezli na nejvyšší cimbuří hradu. Malebný to musil poskytovati z údolí pohled, když na nejvyšším temeni hradu vlál běločervený prapor a kolem něho a pod ním po obou stranách stáli smělí sokolové, rozhlížející se po romantickém údolí.“

Cesta současná

Naše pěší výprava z Prahy na Karlštejn se od zlíchovského kostelíka vydala po modré značce do Prokopského údolí a odtud dále přes ves Holyně a výstupní Barrandovskou komunikaci, která se napojuje na dálnici D 5 na Plzeň, až do Slivence. Zde jsme z modré značky odbočili na červenou a podél osady U Jezírka směřovali do Radotínského údolí. Čilý stavební ruch na horizontu krajiny nám už z dálky ohlašoval blízkost budovaného pražského dálničního obchvatu. Značená turistická trasa zatím není v místě této stavby přerušena, přes silnici je dosud možné přejít. Otázkou zůstává, jak bude cesta vypadat po dokončení stavby. Při nedávném prozkoumávání tohoto terénu letos v dubnu Jiří Zemánek na druhé straně komunikace žádnou značku nenašel. Dnes je vyznačena na železné bráně, která otevírá vstup na širokou polní cestu, jež se za obchvatem stáčí prudce na sever a vede podél rozestavěné komunikace. Dále se pak vine severozápadním směrem do polí až k obří rozvodně elektrické energie, odkud zahýbá zpět na jih a prochází přes lokalitu Zmrzlík do údolí Cikánka. Červeně značená turistická cesta ze Slivence do Cikánky a Radotínského údolí vedla původně více na sever, ovšem budování obchvatu jí pravděpodobně odsunulo na jih. Člověka přirozeně napadne otázka, zda by nebylo možné vést současnou turistikou trasu po překonání obchvatu do údolí Cikánka přímo. Nemuset zbytečně a krkolomně zacházet k monstrózní elektrické rozvodně. Kratší cesta přes pole do Cikánky ve skutečnosti existuje, ale zatím schůdná není, protože tudy nákladní auta odvážejí zeminu odtěženou při budování obchvatu.

Stavbu jsme ovšem po chvíli nechali za zády. Naše cesta po červené poté vedla do chráněné krajinné oblasti Český kras, kde nás pohltila krásná příroda s vápencovými skalami, kaňony a roklinami. Po krátké zastávce u osamělého Rutického mlýnu, jehož stavba se ztrácí pod mohutně rozvětveným břečťanem, jsme zabočili na modrou stezku směrem na Třebotov. Za Solopyskami jsme měli před sebou ještě zhruba třináct kilometrů chůze. Zbývalo nám projít po červené do Vonoklas, minout vísku Karlík s nedalekým místem pozůstatků legendárního hrádku a listnatým lesem vystoupat do Malé Mořinky. Z její tiché návsi zamířit směrem k silnici na Řevnice a vydat se dále polní cestou až k lesu. Tudy se pak pustit roklinou mezi vrchy Haknovec a Haknová a vyjít přímo pod Karlštejnem.

Cíle putování jsme dosáhli po více než devíti hodinách chůze. Cestou na vlak do Prahy, kam jsme se s většinou výpravy poté odebrali, se mi hlavou míhaly myšlenky o duchu míst, o kterých nám Jiří Zemánek během dne vyprávěl. Doma jsem poté nalistoval číslo časopisu Speleo z roku 1992 věnované nevšednímu vědci Jaroslavu Petrbokovi, který poprvé na počátku 20. let minulého století pojmenoval vápencovou krajinu mezi Prahou a Berounem jako „Český kras“.Václav Cílek zde v předmluvě poznamenává, že Český kras se od doby, kdy zde bádal legendární „Krasový dědek“ Jaroslav Petrbok, stal širší periferní oblastí metropole. S tím také souvisí vybudování nové sítě silnic. „Všechno je blíž a všechno je zranitelnější, než kdy jindy. Svět se mění a Český kras s ním.“ Postavení Pražského obchvatu bude mít v určitém ohledu pozitivní význam, neboť přinese potřebné ulehčení dopravy v dnes přetížených vnitroměstských komunikacích. Jedním z nevyřešených problémů však zůstává možný zánik cesty, po níž se již tradičně Pražané vydávají za krásnou přírodou. Určité řešení zde představuje vybudování nadchodu nebo podchodu v místech, kde dnes červeně značená turistická stezka ze Slivence překračuje budovanou jihozápadní část obchvatu.

Bylo pro nás potěšitelné zjistit, že za linií budované komunikace může výletník zavítat do půvabné krajiny a dojít přímou „cestou z města“ třeba až na Karlštejn.


reklama

 
David Venclík
Autor je čtenářem Ekolistu.
Ekolist.cz nabízí v rubrice Názory a komentáře prostor pro otevřenou diskuzi. V žádném případě ale nejsou zde publikované texty názorem Ekolistu nebo jeho vydavatele, nýbrž jen a pouze názorem autora daného textu. Svůj názor nám můžete poslat na ekolist@ekolist.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

 
reklama


Pražská EVVOluce

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist