http://ekolist.cz/cz/publicistika/priroda/chroust-mlynarik
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii

Chroust mlynařík

1.9.2017 07:00 | PRAHA (Naše příroda)
Mlynaříky osídlená místa bývají často porostlá borovicemi, jejichž nejmladšími jehlicemi se brouci živí a na větvičkách přes den také odpočívají. Samečci mají většinu tykadlových článků přetvořenou do nápadně dlouhých, vějířovitě uspořádaných tenkých plátků. Brouci je ale mívají často přilehlé k sobě, takže jednotlivé lístky jsou jen málo patrné.
Mlynaříky osídlená místa bývají často porostlá borovicemi, jejichž nejmladšími jehlicemi se brouci živí a na větvičkách přes den také odpočívají. Samečci mají většinu tykadlových článků přetvořenou do nápadně dlouhých, vějířovitě uspořádaných tenkých plátků. Brouci je ale mívají často přilehlé k sobě, takže jednotlivé lístky jsou jen málo patrné.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Josef Hlásek / Naše příroda
Živě si vzpomínám, jak mě ještě jako kluka neobyčejně zaujal celostránkový barevný snímek samečka chrousta mlynaříka v knize S kamerou za zvěří našich lesů od V. J. Staňka. Mnohem později, za mého působení v Praze, jsem se s tímto průkopníkem naší přírodovědecké kinematografie a fotografie spřátelil. A když jsme jednou spolu koncem 70. let chystali článek o mlynaříkovi (v jednom časopise nám jich tenkrát vyšlo asi deset o různých zvířatech a rostlinách), velmi litoval, že v Čechách, kde to nejlépe znal, rychle tento krásný brouk mizí. I když dříve, jak říkal, býval tam někde docela hojný. Jeho početnost se však nadále snižuje také na Moravě, a proto je už všude u nás považován za ohrožený druh.
 

Chroust mlynařík (Polyphylla fullo, brouci listorozí, čeleď vrubounovití – Scarabaeidae) je naším největším chroustem (25–36 mm), jichž u nás ve dvou blízce příbuzných a česky stejně pojmenovaných rodech žijí čtyři druhy – společně s velmi známým rodem Melolontha, kam kromě vzácnějšího chrousta opýřeného (M. pectoralis) patří škodlivé druhy: chroust obecný (M. melolontha) a chroust maďalový (M. hippocastani). Je nápadně robustní, celý středně hnědý až nahnědle černý.

Samičky mlynaříka mají tykadlové vějířky mnohem menší. Snímek rovněž dokládá, jak tyto brouky, pohybující se či nehybně sedící na skvrnitě zašlém povrchu písčité půdy, velmi dobře kryje jejich rozčleňující zbarvení. Proto si jich leckdy vůbec nepovšimneme.
Samičky mlynaříka mají tykadlové vějířky mnohem menší. Snímek rovněž dokládá, jak tyto brouky, pohybující se či nehybně sedící na skvrnitě zašlém povrchu písčité půdy, velmi dobře kryje jejich rozčleňující zbarvení. Proto si jich leckdy vůbec nepovšimneme.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Jiří Brestovanský / Naše příroda

Jeho neobyčejně výrazným barevným znakem (u některých brouků bohatším, u jiných chudobnějším)je zdobení krovek nepravidelněroztroušenými, skvrnitými políčky seshluky drobných bílých šupinek. Takvzniká pro něj charakteristické jakoby poprášení moukou, odkud plyne i jeho český druhový název – mlynařík. Podobné šupinky utvářejí rovněž tři nezřetelně ohraničené podélné pruhy na štítě. Příznačné pro něj je i ochlupení spodku těla, v části prsou dlouhými nahnědlými chlupy, na sternitech zadečku světlejšími, hustšími a kratšími. Stejně tak jako „pomoučené“ tělo zaujmou na tomto brouku také tykadla samečka: nápadně velké, do stran prohnuté a velmi esteticky působícísedmilístkové vějířky, zvláště jsou-li jejich lístky mírně od sebe oddálené. Samička má tyto vějířky jen pětičlenné s lístky mnohem kratšími.

Časopis Naše příroda
Šnečku, šnečku, vystrč růžky, dám ti krejcar na tvarůžky… Zda na to šneček slyší, to nevíme, ale že je to tvor zajímavý, o tom nepochybujeme. Přesvědčit se můžete v článku o hlemýždi zahradním v 3. čísle Naší přírody.

Je rozšířen v části zemí jihu a ve všech zemích středu Evropy, na jihu V. Británie a Švédska, na Balkáně a v Rumunsku, na východ potom až po dolnější Povolží. Jde o brouka teplých nížin, méně často i pahorkatin, někdy dokonce i širokých horských údolí, vždy však s půdami s vysokým podílem písku. Jeho výskyt je ale lokální, a proto mnoho míst neosídlí,i když se pro něj zdají být stanovištně i podnebně vhodná. Vyhledává především prosvětlené borovicové lesy, plochy vátých písků s řídkým rostlinným pokryvem nebo volné štěrkopísčité náplavy v nížinných terasách řek.

Výborně se mlynaříci maskují také při odpočinku na kmenech stromů, kdy při určitém úhlu zběžného pohledu s borkou dobře splývají.
Výborně se mlynaříci maskují také při odpočinku na kmenech stromů, kdy při určitém úhlu zběžného pohledu s borkou dobře splývají.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Jiří Bohdal / Naše příroda

Dříve, jak uvádí odborná literatura, býval u nás hojný či až občas velmihojný na rozsáhlých písčinách Polabské nížiny. Několik lokalit bylo také ve střední podélné linii severu Čech, nedaleko (severozápadně a jihozápadně) od Prahy či v Čechách nejvzdáleněji až na severovýchodním okraji. V Polabí leckde žije pravidelně dodnes (nedávno mapovali jeho výskyt v Pardubickém a Královéhradeckém kraji tamní entomologové), ale ve zjevně slabších populacích než v minulosti. Dlouho je známý také z oblasti tzv. Moravské Sahary a porůznu stále bývá vzácně nalézán i šířeji najihu Moravy, kdysi i severněji v jejím středu. Je zajímavé, že se dovede udržet i na docela malých písečných plochách, které mají rozlohu menší než hektar.

Početnější je na Slovensku, zvláště na písčinách Podunajské nížiny, jak to potvrzují i nová pozorování entomologů. Sám jsem se s ním setkal v sousedství NPR Čenkovská step na Štúrovsku, podruhé v Záhorské nížině. Pokaždé až v neuvěřitelnémase na malých stanovištích na čistěpísečné půdě porostlé borovicovou mlazinou. A třebaže jsem se tam vypravil (za jiným entomologickým účelem) vícekrát v době jeho výskytu i v pozdějších letech, nikdy jsem nezahlédl už ani jediného. Ani tam, ani nikde v blízkém či vzdálenějším okolí, ač třeba právě na slovenském Záhoří je pro něj dodnes z vizuálního hlediska takřka bezpočet souvislých potenciálních biotopů.





Známým stanovištěm mlynaříka je na tzv. Moravské Sahaře terén PP Vojenské cvičiště Bzenec. Zde se společně s jinými pískomilnými bezobratlými udržel jen díky dlouholetému užívání tohoto prostoru armádou, což znemožnilo jednak pěstební výsadbu, jednak větší šíření nalétlých dřevin.
Známým stanovištěm mlynaříka je na tzv. Moravské Sahaře terén PP Vojenské cvičiště Bzenec. Zde se společně s jinými pískomilnými bezobratlými udržel jen díky dlouholetému užívání tohoto prostoru armádou, což znemožnilo jednak pěstební výsadbu, jednak větší šíření nalétlých dřevin.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Jiří Klváček / Naše příroda

Jednou z příčin někdy zdlouhavého a nesnadného ověření přítomnosti mlynaříka na starších místech nálezů (bez pátránípo larvách) nebo zjišťování nových stanovišť je několikaletá periodičnost jeho výskytu, jak je tomu také u jiných chroustů. Menší počet brouků by se ale v místech, které osídlil, měl objevovat každoročně. V mezidobí, kdy je brouků málo, je třeba se na úspěšné „objevení“ ve dne odpočívajících mlynaříků vyzbrojit větší trpělivostí. Jde sice o mohutného brouka, přesto svým kontrastním rozčleňujícím zbarvením často splývajícího s přirozeným prostředím, v němž se nejčastěji pohybuje, a proto snadno přehlédnutelného.

Způsob života larev (ponrav) mlynaříka se jen málo liší od zvyklostí jiných druhů chroustů. Nápadný je ale rozdíl v charakteru půdy. Zatímco pravým domovem larev mlynaříka jsou půdy písečnaté (přesto byl nedávno zcela výjimečně pozorován také v mělké půdě s podkladem vápence ve Slovenském krasu!), lze larvy jiných chroustů nalézt i v hlinitých až výrazně humózních půdách. Samičky mlynaříka kladou hlouběji pod povrch půdy obvykle kolem třiceti vajíček. Vylíhlé larvy se živí nejprve tenčími, později tlustšími kořeny různých rostlin. Většinou třikrát přezimují a teprve čtvrtým rokem na jaře se zakuklí.

S vějířovitě rozloženými tykadlovými plátky působí samečci velmi impozantně. Běžně, hlavně při odpočinku, přitiskují brouci lístky těsně k sobě, proto tykadla vypadají na první pohled jako jednolité „paličky“. Jindy (při zvýšené aktivitě, neklidu ap.) je ale více či méně rozevírají, podobně jako na obrázku.
S vějířovitě rozloženými tykadlovými plátky působí samečci velmi impozantně. Běžně, hlavně při odpočinku, přitiskují brouci lístky těsně k sobě, proto tykadla vypadají na první pohled jako jednolité „paličky“. Jindy (při zvýšené aktivitě, neklidu ap.) je ale více či méně rozevírají, podobně jako na obrázku.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Francesco Vitali / Naše příroda

V našich podnebních podmínkách začínají brouci vylézat ze země pravidelně koncem druhé dekády června. Jsou soumrační, proto létají až po západu slunce, kdy se potom také rojí, podobně jako jiní chrousti. A jestliže se někde na písčitých půdách založí např. vinohrady, potom v nich může vystupovat i jako docela vážný škůdce; pouze však tam, kde žije v silné populaci. Stejně tak hlavně v borovicových semenáčkovýcha sazenicových školkách nebov mlazinách. Nyní u nás ovšem jeho škodlivost nepřichází do úvahy, ani na Slovensku, i když tam je častější. Stále se to ale týká některých oblastí jiných zemí, v nichž je dosud hojný.

Chroust mlynařík je dalším z dlouhé řady našich velkých ohrožených brouků. Proto by se mohlo zdát, že právě ta jejich hřmotnost je činí víc zranitelnými. Tak tomu ale není. Rozhodující úlohu tu samozřejmě vždymá vhodnost životního prostředí a dostatek obvyklé potravy. A to platí zcela stejně jak pro ty největší, tak i pro ty nejdrobnější druhy. Pouze s tím „rozdílem“, že úbytek těch nejmenších živočichů se většinou zjistí až při zvlášť k tomu zaměřených průzkumech. Je jisté, že ochrana nápadných druhů tak významně prospěje i jiné drobné zvířeně. Proto při péči o stanoviště mlynaříka zachráníme rovněž řadu vesměs všude už u nás vzácných, úzce specializovaných pískomilných (psamofilních) živočichů, jejichž jména neobsahuje ani známá vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb., ani žádná jiná.

Další informace |
Tento článek je převzat z časopisu Naše příroda. Jeho další šíření je možné pouze se souhlasem vydavatele časopisu.

Mladen Kaděra
tisknout poslat
 twitter

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení


Zapomněli jste heslo? Změňte si jej.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

reklama
Blíž přírodě
Blíž přírodě

Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist