http://ekolist.cz/cz/publicistika/priroda/k-milovickym-divokym-konim-pribudou-vyhynuli-praturi
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii

K milovickým divokým koním přibudou vyhynulí pratuři

9.10.2015 14:17 | PRAHA (Ekolist.cz)
První generace zpětně vyšlechtěného pratura nizozemskou nadací Tauros Foundation
První generace zpětně vyšlechtěného pratura nizozemskou nadací Tauros Foundation
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Ronald Goderie / Česká krajina
Málokteré zvíře mělo pro evropskou historii takový význam, jako právě pratur. Předek domácího skotu, který je dodnes pro lidstvo hlavním zdrojem mléka a jedním z hlavních zdrojů masa, patřil po tisíce let mezi nejdůležitější lovnou zvěř pravěkých lovců. Ve středověku jeho rohy tepané zlatem sloužily jako poháry na královských hostinách.
 
Pronásledování člověkem a stále hustější osidlování krajiny však vedlo k vyhubení pratura, poslední uhynul v roce 1627 v královské honitbě u polského městečka Jaktorow. S nástupem genetiky však přišla i šance na znovuoživení tohoto druhu. Projekt Tauros nizozemské nadace Taurus Foundation od roku 2008 pracuje na zpětném šlechtění praturů ve spolupráci s vědci z Wageningenské university. Používá několik primitivních evropských plemen, která jsou praturovi geneticky a vzhledově nejblíže.

„V současnosti jsou již k dispozici zvířata druhé a třetí generace. Především býci již poměrně dobře odpovídají svým vzhledem samcům pratura,“ vysvětluje Dalibor Dostál, ředitel ochranářské společnosti Česká krajina. Pratuři měli mohutné slonovinově světlé rohy s černými špičkami. Jejich letní srst byla hladká a krátká, na zimu zhoustla a znatelně se prodloužila. „Býci byli černí se světlým, někdy žlutavým úhořím pruhem podél páteře, světlejší čupřinou delších chlupů mezi rohy a bílým mulcem, tedy okolí tlamy a nozder, samice byly hnědé až hnědočervené, podobně jako telata,“ popisuje Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd v Českých Budějovicích.



Právě ustálení rozdílného vzhledu samců a samic je jedním z cílů zpětného šlechtění, kterého se podaří dosáhnout až po několika generacích. „Zvířata, která přijedou, jsou velmi mladá. Tak, jak budou dospívat, budou se jejich tělesné parametry stále více přibližovat praturům. Zejména zbarvení samic je zatím tmavší, než bylo u praturů obvyklé, ale tyto vlastnosti se budou u dalších generací ještě měnit,“ dodává Dalibor Dostál. Do Milovic přijede v úterý 13. října jeden býk a pět mladých jalovic. Nejstaršímu zvířeti jsou dva roky a měsíc, nejmladší kus je třináctiměsíční. Do Milovic přijedou kamionem z Holandska během noci na úterý, k jejich vypuštění do aklimatizační ohrady dojde mezi 7 a 8 hodinou ranní. Dotaci na zakoupení zvířat poskytl Středočeský kraj.

Zpětně šlechtění pratuři v Milovicích budou prvním stádem ve střední a východní Evropě. Svoje prvenství přitom získají jen o několik hodin. Transport bude totiž pokračovat dál a doveze ostatní zvířata do Dunajské delty v Rumunsku. Kromě domovského Holandska se dosud zpětně šlechtění pratuři objevili pouze v lokalitách v jižní Evropě: ve Faia Brava v Portugalsku, v Campanarios ve Španělsku a v chorvatském pohoří Velebit.

V Milovicích doplní zpětně šlechtění pratuři skupinu patnácti divokých koní, kteří v lokalitě spásají místní step od ledna letošního roku. „Právě kombinace koní a turů má na údržbu pastviny ten nejlepší efekt. Zatímco koně se soustředí na traviny, tuři ve větší míře odstraňují náletové dřeviny a různé byliny, které koně nežerou. Takto kombinovaná pastva zabraňuje, aby na lokalitě začaly některé rostliny převládat na úkor jiných“ vysvětluje Miloslav Jirků. Působením obou druhů zvířat tak vznikne přirozená mozaika, která je útočištěm pro mnoho ohrožených druhů živočichů. Zpětně šlechtění pratuři nebudou přes zimu, stejně jako divocí koně, přikrmováni. Právě odstraňování suché trávy, takzvané stařiny, má velmi pozitivní efekt na biodiverzitu rostlin v následující vegetační sezoně.

Rekonstrukce vzhledu pratura.
Rekonstrukce vzhledu pratura.
Licence | Volné dílo (public domain)

Na území současné České republiky byl pratur velmi hojně rozšířen a v českých zemích byl vyhuben až ve vrcholném středověku, patrně ve 12. až 13. století. Zejména u nálezů z období neolitu ho archeologové v rámci lidských sídlišť nacházejí často jako dominantní druh srovnatelný četností svého výskytu s jelenem. Výrazně byl zastoupen i v eneolitických lokalitách, což dokládají například nálezy z období řivnáčské kultury z lokality Denemark v Kutné Hoře. Později jeho četnost klesá, ale přesto se zachovaly i nálezy z přelomu raného až vrcholného středověku, velká část z nich na území středních Čech. Nejmladší nálezy pratura u nás pocházejí například z Budče (10. až 12. století), Kouřimi (10. až 12. století), Prahy-Vyšehradu (10. až 11. století), zřejmě ze Staré Boleslavi (11. až 12. století) a Hrdlovky (2. polovina 12. století až první polovina 13. století). K nejzajímavějším nálezům na našem území patří lebka samice pratura z údolí Šárky v Praze se zachovalými mohutnými rohy, které jsou přes 70 centimetrů dlouhé.

První pokus o znovuvyšlechtění pratura uskutečnili ve 20. a 30. letech 20. století bratři Heckové v Německu. Vytvořili takzvaný Heckův skot, který je dodnes chován v některých zoologických zahradách. Zvířata však neodpovídají původním praturům svojí celkovou konstitucí, zbarvením a velikostí, ani tvarem a velikostí rohů. Proto nizozemská Taurus Foundation začala se zpětným šlechtěním praturů znovu s využitím nejmodernějších genetických analýz. V Evropě existují ještě další dva projekty zpětného šlechtění pratura, s nimiž je společnost Česká krajina v kontaktu a průběžně monitoruje jejich výsledky. Nizozemský projekt TaurOs zatím odpovídá současným poznatkům nejlépe, především výběrem vhodných plemen.

Pratur je rovněž předlohou starogermánské runy Uruz, což byla druhá runa takzvaného germánského futharku prostého. Uruz neboli pratur byl v runovém písmu symbolem velké síly a rychlosti, ale i síly a schopnosti člověka, který dokázal tak nebezpečné zvíře ulovit. Runa znamenala fyzickou sílu, vytrvalost, odvahu a volnost, v přeneseném významu pak dobré zdraví a mužskou potenci. Runa Uruz představuje nezvladatelnou přírodní energii, ovlivňuje štěstí a bohatství, ne však na úkor jiných, ale ve prospěch celku.

Pratuři měli své místo i ve slovanské mytologii. Kůží pratura i s lebkou s mohutnými rohy byl oděný Radegast, slovanský bůh pohostinnosti, plodnosti a úrody, spojovaný s válkou a Sluncem. Tak ho ztvárňuje socha na hoře Radhošť v Beskydech i logo známého piva Radegast.

O přítomnosti praturů na našem území v historických dobách svědčí i názvy některých měst a obcí. Například Turnov na Semilsku, Turovec na Táborsku, Turovice na Přerovsku, Tursko na Praze-západ nebo Velká Turná na Strakonicku.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení


Zapomněli jste heslo? Změňte si jej.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

reklama

Blíž přírodě

Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist