Instalace Český les na EXPO: Čím víc se zklidníte, tím víc toho zaznamenáte
Projekt Laboratoř ticha přímo reaguje na lidskou potřebu přítomnosti v přírodě. Ticho prý léčí a přivádí nás od pouhého povrchu do hloubky věcí. Jestli tomu tak skutečně je jsme se zeptali experimentálních architektů Jindřicha Ráftla a Jana Tůmy z pražského studia R/FRM, kteří nyní přímo v Miláně pro ČVUT a Fullcapacity expozici připravují.
Jakými smysly budu moci vnímat expozici Laboratoř ticha/Český les na EXPO 2015?
JR: Opravdu všemi. Návštěvník bude moci les nejen vidět, ale a cítit. Bude se ho moci dotknout, ale i slyšet. Máme připraven originální bio-akustický záznam šumění lesa, zaznamenávaný směrovým mikrofonem přímo v terénu, včetně zpěvu pěvců.
K upoutání pozornosti návštěvníků jste využili poněkud netradiční přístup, který označujete jako „zaostření“. Jak to funguje?
JT: To zaostření je přechodem z velkého měřítka, které běžně vnímáme, až na lidským okem neviditelnou úroveň mikrosvěta. Vycházíme z konceptu, že když se člověk zastaví, tak uvidí víc. A přesně tenhle pocit se snažíme zprostředkovat i v rámci instalace, která je interaktivní. Je ovšem specifická v tom, že na rozdíl od většiny interakcí nevyžaduje aktivitu, ale naopak neaktivitu. Pokud je pozorovatel na místě interakce v klidu, systém na něj reaguje a ukazuje mu čím dál větší detail biotopu.
Jak dlouho trvá, než se jako divák z pohledu na listoví dostanu na buněčnou úroveň?
JT: Vzhledem k vysoké předpokládané návštěvnosti jsme délku trvání procesu redukovali na půl minuty.
České lesy nedosahují takového druhového bohatství na jednotku plochy jako ty tropické, ale asi to bude pořád víc, než kolik budete prezentovat vy, ne?
JR: No, pokud budeme do vyšších rostlin počítat i drobné stromy, budou tu asi tři na jeden metr čtverečních, z celkových šestnácti metrů vyhrazených pro výsadbu. Není to možná moc, ale odpovídá to reálným proporcím. K interakci bude připraveno i šest metrů čtverečních porostů před vlastní projekční plochou.
Skutečně odpovídá prezentovaný vzorek rostlin nějaké reálné lesní lokalitě, nebo je to spíš mix různých lesů?
JR: Snažíme se ukázat nejtypičtější vzorek českého lesa, a tak nám jako referenční vzorek posloužila hercynská dubohabřina. Ta nabízí z našeho pohledu asi nejvíce zajímavých druhů. Jinak práce s výběrem druhu lesa a jeho obstaráním a vysazením je v režii dvou zahradních architektek Pavlíny Dvořákové a Martiny Rubačové, které mají na starost vše živé v instalaci. Výsadba bude dle jejich návrhu rozdělená i podle toho, jak se bude divák v instalaci pohybovat. Nejprve spatří „okraj lesa“, v prostředku bude osazen „rozvolněný lesní porost“ a závěrem instalace je „zapojený lesní porost“
Proč právě dubohabřina?
JR: Vycházeli jsme z ideální představy českého lesa, kterou průměrný člověk vizuálně a pocitově chová. Z průzkumu pak vyšel nejlépe biotop smíšeného listnatého lesa a jeho bylinných společenstev. A pokud jde o hercynské dubohabřiny, ty doma v Čechách pokrývají plochu přibližně jednoho statisíce hektarů lesních porostů.
Na základě jakých kritérií jste druhy z hercynské dubohabřiny k prezentaci vybírali?
JR: Z toho celkového průřezu druhovým bohatstvím jsme museli vybrat druhy stěžejní, bez kterých by to nešlo, a pak druhy doplňkové, které to podtrhnou. Podstatné bylo, aby se jednalo o exempláře, které budou schopné obstát i v podmínkách umělého pěstování. Kritériem tedy byla odolnost teplotnímu stresu a menší náročnost na osvit. Světlo se nakonec díky ustalovaným fyto-lampám neukázalo jako limitující faktor. Rostliny zatím dobře vegetují a mají přírůstky i během expoziční izolace.
Je pravdou, že jste museli uměle ovlivnit biorytmy vystavovaných rostlin?
JT: Ano, jedná se vlastně o vyústění komplexnějšího problému: skloubení nároků interaktivního systému, na který se chodí dívat lidé přes den, a fungujícího živého biotopu. Ve spolupráci s badateli v oboru botaniky a fotosyntézy jsme dospěli k elegantnímu řešení, prohodit rostlinám noc a den. Tento postup jsme testovali na zkušebním vzorku biotopu, který v daných podmínkách poměrně obstojně prospíval.
Jaká je životnost vámi spolu-vytvořeného Českého lesa?
JR: To je trochu problém určit, protože pokud víme, nikdo se zatím nepokoušel zachovat v umělých podmínkách výsek pěstovaného lesa v tak komplexním pojetí. Takže sami úplně netušíme. Každá rostlina je jinak náročná, snese rozdílnou hladinu stresu. Zatím se nám daří držet při vegetaci rostliny ještě ze zkušebního provozu, který už běží čtyři měsíce, a budeme rádi, kdyby nám ty původní vydržely i v Miláně.
Bylo těžké zapracovat techniku do vlastní expozice tak, aby byla přítomná a současně neviditelná?
JT: Co se týče techniky, máme naštěstí v truhlíku plno hlíny, tak se ty všechny kabely dají docela elegantně schovat. V rámci návrhu jsme se snažili, aby byly v popředí ty nejzajímavější věci pro diváka. Prostor expozice nám nabízí naštěstí dostatečné zázemí pro veškerou podpůrnou techniku instalace. Funguje tu velmi zajímavý prototyp zařízení pro monitorování stavu vegetace a originální zavlažování.
Jaký je potom váš úkol, když se o všechno stará automatika?
JR: Řešíme celou realizaci, výrobu a autorskou montáž týkající se jak architektury, tak designu instalace. Tyto práce probíhají ve spolupráci s kolegou architektem Miroslavem Kukrálem. Naší hlavní starostí kromě vyhotovení projektu a bylo obstarání výroby pro pevné části celé instalace. Produkci zajištuje firma Fullcapacity. Nejviditelnější prvkem jsou bílé roboticky obráběné (programovatelnými CNC frézami) formy květníků, které slouží k pěstování fragmentu českého lesa. Hotová instalace dále bude obsahovat odpočinkový kout velko-formátové videoprojekce nebo třeba několik mikroskopů umožňující návštěvníkům bližší nahlédnutí do makrosvěta rostlin.
Italové doporučují český pavilon a Český les hned jako druhou zastávku po jejich expozici. Díky čemu si vaše práce zasloužila už dopředu tak vysoké hodnocení?
JT: Těžko hodnotit kritéria italských médií. Ale český pavilon a celé zastoupení pod vedením komisaře Jiřího F. Potužníka si vede velmi dobře. Český pavilon bude jeden z prvních, který návštěvník bude moci vidět při vstupu do areálu výstaviště. Bude také jako jeden z prvních celý dokončen.
Mimochodem, s jak velkou návštěvností počítáte? Nezadrhne se celý systém na tom, že prostě bude do pavilonu proudit tolik lidí, že nebude ticho …a nedojde k zaostření?
JT: Předběžné odhady organizátorů počítají se zhruba 2000 lidmi denně. Množství návštěvníků nás přimělo redukovat interakci pouze do dvou míst, kde bude monitorována hladina hluku pomocí soustavy směrových mikrofonů a prostorových čidel. Návštěvník bude u vstupu do prostoru instalace instruován, aby se choval tiše… ale jaká bude realita, ukáže až samotný provoz.
Není expozice Českého lesa tak trochu i varování? Že když zapomeneme pečovat o naše skutečné živé lesy, budeme se na ně brzy chodit dívat jen virtuálně?
JT: Ano, i to je součástí sdělení. Péče o přírodní dědictví je důležitá a každý jedinec by si měl uvědomovat svůj environmentální dopad. I to, že k odhalení tajemství přírody je zapotřebí trpělivost a čas. Je to i myšlenka této expozice. Čím pomaleji jdeme přírodou, tím větší tajemství nám odkrývá.
Jak vznikla expozice Český les/ Laboratoř ticha?
JR: Projekt vznikl jako semestrální zadání na Českém vysokém učení technickém, v ateliérech Vladimíra Soukenky a Mariana Karla. S prvním konceptem v rámci interní soutěže zvítězil David Sivý. Jeho koncept byl pak dále rozpracováván v rámci školy a zároveň u nás ve studiu. Společně jsme tak pracovali na vyhotovení soutěžního návrhu do soutěže český vysokých škol, kde náš návrh uspěl a ČVUT tak dostalo příležitost projekt realizovat. Na pomoc k zajištění produkce komplikovaného projektu byla přizvána firma Fullcapacity, ve které působí J. Rolník. David Sivý a my z R/FRM (Jan Tůma a Jindřich Ráftl) teď aktuálně provádíme autorskou realizaci projektu jako subdodávku, momentálně v Miláně. V celém projektu se zatím naštěstí daří sdružovat schopné a zapálené lidi. Například závlahu a podporu života lesa připravujeme ve spolupráci s Jakubem Antošem z Biotopic systems, který vyvinul velmi zajímavý prototyp zařízení na monitoring a zavlažování květin. Video a interakční systém řeší David Sivý, se kterým spolupracují Andrej Boleslavský a Jan Nálepa. Celek je vlastně dobře rozdělený organismus, kde každá jeho součást spolupracuje s ostatními. Stejně jako sama expozice.
reklama
Laboratoř ticha z výstavy Expo vystavuje Národní zemědělské muzeum v Praze