http://ekolist.cz/cz/publicistika/rozhovory/pavel-bezouska-o-poradu-nedej-se-snazime-se-bodat-do-vosich-hnizd-a-bavi-nas-to
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii

Pavel Bezouška o pořadu Nedej se!: Snažíme se bodat do vosích hnízd. A baví nás to

27.7.2017 03:33 | PRAHA (Ekolist.cz)
RNDr. Pavel Bezouška, CSc se narodil 9. května 1947 v Příbrami. Vystudoval biologii na Přírodovědecké fakulte UK, kde v roce 1972 získal titul RNDr. Od roku 1969 byl dva roky na stáží v Oceánologickém ústavu Akademie věd Kuby, kde získal v roce 1973 titul CSc. Bezouška se z přírodovědce stal scénáristou, publicistou, dramaturgem a dokumentárním režisérem.
RNDr. Pavel Bezouška, CSc se narodil 9. května 1947 v Příbrami. Vystudoval biologii na Přírodovědecké fakulte UK, kde v roce 1972 získal titul RNDr. Od roku 1969 byl dva roky na stáží v Oceánologickém ústavu Akademie věd Kuby, kde získal v roce 1973 titul CSc. Bezouška se z přírodovědce stal scénáristou, publicistou, dramaturgem a dokumentárním režisérem.
Foto | Radomír Dohnal / Ekolist.cz
Pořad Nedej se! se letos dožil 26 let působení na české televizní obrazovce. Jedinému publicistického pořadu České televize, který se systematicky věnuje tématu životního prostředí, v minulosti několikrát zvonila hrana. O osudu pořadu jsme si povídali s jeho duchovním otcem, biologem, dramaturgem a režisér Pavlem Bezouškou. Komentáře lidí, jejichž aktivity či názory se staly námětem některých dílů pořadu Nedej se!, najdete na konci rozhovoru.
 

Zeptám se přímo: bojuje teď pořad Nedej se! o přežití?

O „přežití“ bojujeme vlastně šestadvacátým rokem, ale jinak to vůbec není zlé. Vždycky, když do České televize přijde nová vrchnost, tak je to drama. Ale pak se to časem zklidní. Teď je to pro nás vlastně jedno z nejkrásnějších období. S nejvyšším šéfem (Jan Maxa, ředitel vývoje pořadů a programových formátů ČT), mám dojem, si rozumíme, drží nad námi ochrannou ruku. A navíc je tu skvělá JUDr. Havlová, která nás hájí. Předtím jsme museli k soudu chodit sami.

Jak často jste k soudu chodili?

Zase ne tak často, jak by to vypadalo podle množství stížností, který se tu na nás hromadily. Ledacos odložil státní zástupce, něco policie. Na mě osobně bylo podáno trestní oznámení pro pomluvu a šíření poplašné zprávy. To bylo nemilé, za to se dá jít natvrdo sedět. Byl to spíš naivní pokus o zastrašování a proto to nikdy nedošlo až k soudu. Ale troufnu si říct, že jsme díky podobným zkušenostem takoví „otužilí“. Dost toho vydržíme.

Zpátky ke kořenům: jak vlastně pořad Nedej se! vznikl?

Do svých třiceti let jsem byl asistentem na Přírodovědné fakultě UK. Pracoval jsem na korálových útesech v Karibském moři. To bylo fajn, popsal jsem třeba čtyři nové druhy korálů. A potápění? Úžasné. Na atolech se taky dobře popisují ekologické změny, skoro v reálném čase. Jenže pak na fakultě zrušili obor ekologie, protože tehdejšímu státnímu režimu to bádání o stavu životního prostředí nevonělo. Naštěstí tou dobou tady nebyl nikdo, kdo by věděl něco o moři. Tak jsem o něm žvanil v rádiu. Bylo to fajn, ale chybělo mi dobrodružství…

Dobrodružství?

K životu potřebuji dobrodružství. Nevydržím sedět u mikroskopu a počítat roztočům chloupky na prdelce. Ani nejsem ten typ, který by někde dva dny seděl v houští a čekal, až přiletí černý čáp. Proto jsem na fakultě odmítl změnit specializaci. K ekologii jsem měl vždycky blízko, vždyť jsem prakticky vyrostl v lese. A pořád jsme cítil niternou potřebu chránit přírodu, protože ta to potřebuje. Ta se sama bránit nemůže. To se od samých počátků odráželo i v mých pořadech. Když v roce 1991 vypsala ČST konkurs na nový ekologický pořad (to už jsem byl kmenový zaměstnanec televize) tak jsem se přihlásil a vyhrál jsem.



Jen díky zkušenostem z fakulty, Karibiku a rádia?

Hodně z těch pořadů, které jsem připravoval, bylo v podobném ekologickém duchu. Třeba S.O.S (Stav Ohrožení Společnosti). Nemyslete si, tehdy byl stav životního prostředí ještě velké téma, po kterém byla poptávka. Vždyť ekoproblémy povzbudily i revoluci. Jinak je zajímavé, že už tehdy se do konkursu přihlásilo 19 různých zájemců. Třeba dvě soukromé firmy, nebo ministerstvo životního prostředí. Ti to dokonce chtěli dělat pro televizi i zadarmo. Naštěstí byl „televizor“ dostatečně osvícený a pochopil, že si tyhle organizace chtějí hrát na vlastním písečku a dělat si soukromou propagandu. A když jsem ten svůj projekt trochu umravnil, sáhli po mě.

Umravnil? To zní zajímavě…

Tak v podstatě jsem dělal přesně to, co bylo napsané v projektu. Jen jsem jim takticky neřekl, že to bude tak přísné. Nebo že tam budu zařazovat krátké kabaretní vstupy. Léta mi to procházelo, ale pak se na to asi někdo podíval. Že prý zesměšňuji politiky, tak ty humorné vložky musely jít stranou. Naštvalo mě to, protože politici dělají kabaret každý den. A já nesmím? Ale teď už to asi není zapotřebí, ta naše politická vrchnost se zesměšňuje sama dost.

Dá se říct, na jaké myšlence jste ten pořad vystavěl?

Že jde životní prostředí do prdele po celém světě, ale že u nás je to ještě horší. Procestoval jsem celý svět s kamerou, a když srovnám to, co tady máme, se zbytkem civilizovaného světa, tak je to zoufalé.

Myslíte si, že je u nás životní prostředí v horším stavu, než třeba v Číně?

ebo v Evropě si už málokdo troufne diskutovat, jestli zasahovat proti kůrovci v první zóně národního parku. Jen u nás to nefunguje. Na snímku šumavský les.
ebo v Evropě si už málokdo troufne diskutovat, jestli zasahovat proti kůrovci v první zóně národního parku. Jen u nás to nefunguje. Na snímku šumavský les.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Ondřej Toman / Hnutí DUHA
Říkal jsem se zbytkem civilizovaného světa, ne s Čínou. Podívejte se, kdyby někdo dělal v národním parku ve Státech to, co tady na Šumavě, tak ho rangeři zastřelí. Tam když se vyhlásí národní park, tak ho chrání. Proto jsou jejich parky úžasné.

Nebo v Evropě si už málokdo troufne diskutovat, jestli zasahovat proti kůrovci v první zóně národního parku. Jen u nás to nefunguje. Jestli za to mohou léta komunismu? Netuším. To je na velkou analýzu. Já popisuju fakta, neanalyzuji problém. Na to nemám.

Bylo těžké sestavit dohromady tým spolupracovníků, kteří se podíleli na pořadu Nedej se!?

Je to spíš čím dál těžší. Nejdřív jsem to dělal všechno sám, protože to byl měsíčník. Měl úspěch, a udělal se z toho čtrnáctideník. Tam už mi začalo být horko. Dělal jsem bez dovolené soboty neděle. Začalo být jasné, že musím ještě někoho sehnat. Jenže bylo hodně povolaných a málo vyvolených. V Jihočeských listech byla nějaká paní Jiranová, a bylo vidět, že je přísná na ty nepřátele přírody. Když jsem jí zavolal, byla trochu vyplašená. Čekal jsem nějakou stařenku, co už má dospělé děti, když se nebojí takhle psát. A najednou sem přijede taková holka po vysoké škole. Párkrát se byla podívat na natáčení a pak už dělala samostatně. A špičkově.



A pak jste přešli do týdenního formátu…

Právě. Takže hledat další. Je to těžké, ta práce není pro každého. Nošení kůže na trh je stresující, slabší povahy ten tlak nevydrží. Hlásí se ti, co na to mají, i ti, co ne. Investigativní publicistika je nezastupitelná, ale to je na FAMU nenaučí. Musí tam být nadšení, nadání a dravost. A také něco jako nekompromisnost, čistota. Prostě se nenechat uplatit. Potřebujete přitom někoho, kdo musí umět nastudovat spoustu materiálů. Je třeba jít do hloubky. Velký problém musíte předestřít pochopitelným způsobem, a zároveň tak, aby nebyl napadnutelný. Tedy racionálně napadnutelný. Jinak na to samozřejmě útočí kde kdo. Všechny potrefený husy kejhají.

Pořadem prošlo takových dvacet třicet lidí. Ten původní tým, co jsem vytvořil, to už jsou staříci. A mě je dneska sedmdesát a jsem už taky trochu nahniličko. Ztrácím energii a říz. Takže si teď vychováváme dorost. Mám radost, že někteří z těch mladých dnes už taky začínají být perfektní.

Pořad Nedej se! býval ostrý a konfliktní. Nezdá se Vám, že mu teď trochu vypadaly zuby?

Lepší formulace by byla, že mu je vytrhali. Všechny ty nejrůznější komise, etické panely, rady a radilové, si vybrali určitou daň. Myslím si, že celá tahle naše společnost už má vypadané zuby. Celý svůj život jsem chodil po hraně a zkoumal jsem, kam až jde zajít. Právě na tom ostří se rodí dobrý investigativní dokument. To učím i ty své následovníky, aby se nebáli chodit po hraně. A celý ten pořad je pořád postavený na té úrovni, kam až jde zajít. Jenže je to vztažené k dané situaci v této době. Mantinel je jinde, než byl před lety.

Co prozrazuje kvalita pořadu Nedej se! a jeho sledovanost o naší společnosti?

Kvalita pořadu je stabilní. Určitě už ale není tak zábavný a sledovaný, jako dřív. Teď je sledovanost kolem 80.000 diváků, na začátku to bylo půl milionu. Na druhém kanálu jsme byli velmi často na druhém místě ve sledovanosti, hned za Večerníčkem. Hlavní zpravodajské pořady byly až za námi. To jsou čísla, které vidím. Co ve skutečnosti odráží si nejsem tak úplně jistý.

Kdo stál nebo stojí za výběry témat pro natáčení?

Na stole mi námětů leží stovky. Proto máme filtr. Diskutuje se o tom na poradách, nebo ve dvojicích s režisérem. Od každého mám několik konkrétních námětů. Snažíme se spíš brát kauzy, které jsou modelové. Na ní ukážeme, co se tady děje. Pak jsou to témata, ke kterým se vracíme. Někdy totiž trvá vývoj delší dobu. A pak jsou tu „hlavní“ kauzy. Třeba Šumava. Nejúžasnější a nejohroženější kousek přírody, který v Čechách máme. U všech těch případů průběžně kontrolujeme, jak to dopadlo. Vždycky se taky snažíme najít někoho mezi politiky nebo úředníky, kdo je „vstřícný k nápravě“.

Může se naopak stát, že vám někdo položí téma na ten stůl s tím, „že se tohle bude dělat“?

Nepamatuji se, že by se to někdy stalo. Asi by záleželo: může to být téma, který mi dají oprávněně. Kdyby to nebylo závažné, nejspíš bych je s tím poslal do háje. Spíš se asi stalo, že si nepřáli, aby se něco dělalo. Ale konkrétně kdo nebo co opravdu nebudu říkat. Natočilo se to stejně. My se opravdu snažíme bodat do vosích hnízd. A baví nás to.

Podaří se vám všechny připravené kauzy dotáhnout do finiše?

Do roku 2002 se podařilo dotáhnout do konce asi dvě třetiny případů, které se vyhrály. Neříkám, že jsme je vyhráli „my“, ale občané a nejrůznější nevládky. Teď už je to mnohem slabší. Je vidět, kam se společnost posunula. Každý si teď hraje hlavně na svém hřišti.

To klidně rozveďte…

Ze začátku jsem si myslel, že když se chtějí stavět skládky, betonovat haly, budovat obalovny uprostřed města, tak že je to paradoxně dobře. Protože se proti tomu lidi bouří. A že se při takové bouři lidi dokáží spojit. Že se z celého národa stane jeden ekolog. Ale ukázalo se, že to tak není. Dotáhneme to dokonce, a nějaká ta vesnice tu bitvu vyhraje: nebude v ní stát spalovna. Jenže když se přijde s něčím podobným ve vedlejší vesnici, tak už jim to je jedno. Když to není na jejich dvorku, tak je to netrápí. To bylo pro mě překvapení. Myslel jsem si, že ta bitva o vlastní dvorek je vychová, ale ona je vychovává jenom do té doby, než vyhrají.

Když kauza dopadne i díky pořadu Nedej se! z pohledu ochrany přírody dobře, máte radost?

To je asi přirozená lidská vlastnost. Ale snažíme si držet odstup. Jako vám dává ten úspěch radost, tak by vás neúspěch mohl setřít. Člověk nemůže ty věci prožívat moc emočně, protože by se zbláznil. Nejde taky zpomalit. Developeři, politici, úředníci nenechají člověka usnout na růžích. Něco se vyhraje, a oni to za tři čtyři roky zkusí znovu. Je třeba si to ohlídat. A my zase do toho jdeme. Naučil jsem se, že dokud příroda definitivně neprohraje, tak se k tomu budou pořád a pořád vracet.

Plavební stupeň na Labi. "Už Klaus říkal, že je to nesmysl...".
Plavební stupeň na Labi. "Už Klaus říkal, že je to nesmysl...".

Nějaké takové nekonečné téma jako příklad?

To se děje třeba s plavebními stupni na Labi. Už Klaus říkal, že je to nesmysl. A už zase je to na stole a ten novej Klaus na Hradě to zase podporuje. Nebo Šumava. Znovu a znovu, pravidelně až projdou volby, pravidelně se to obnovuje. Každý šílený záměr, který se nepodaří uskutečnit, je za chvilku zpátky.

Není to až depresivní?

Pro mě ne. To je realita. Proto jsem tady. A chci vychovat ty mladé, aby v tom pokračovali. Je to bitva. Záleží jen na občanovi. Pokud se nenaštve, jeho děti v tom budou žít, nebo nežít. Jde o život, o budoucnost.

Do vlastních řad, respektive do neziskovek, které se tváří zeleně, ale než přírodě raději pomáhají vlastní kapse, moc nestřílíte, že?

Žádné takové neznám. S nevládníky se seznamuji v průběhu jednotlivých kauz. Já obdivuji některé lidi, kteří dokáží říct svůj názor. Dokáží riskovat, aby se vůbec mohli nějak ozývat. Třeba prostřednictvím občanských sdružení. To je právo každého. Hájím si konkrétní skupinu lidí, kteří odvádí dobrou práci. Těch, co si za cizí peníze staví chaty v pralese si nevšímám. Třeba ti developeři si teď na Šumavě také založili občanské sdružení. Chtějí změnit národní park na lunapark. Co je mi do nich, ať si to dělají. My děláme pořad a argumentujeme s těmi, kdo rozhodují. S politiky, ne podnikateli a developery. Politik rozhoduje. Nebo úředník, nebo odborník. Jejich názor nás zajímá.

Asi dostáváte výhrůžné dopisy, sprosté e-maily, anonymní telefonáty. Šlo vám někdy opravdu o krk?

Šlo mi o krk, když jsem se potápěl v šedesáti metrech a selhal mi dýchací přístroj. Takové ty dopisy nebo vyhrožování po telefonu, to se dá překonat. Je to spíš taková zábavná vsuvka do života, to jsem nikdy neřešil.

Jak vypadá profil diváka pořadu Nedej se!?

Já nevím. Můžu soudit jenom ze sledovanosti a dopisového ohlasu. A když byla sledovanost půl milionu, tak bylo jasné, že to nemůže být jenom nějaká konkrétní skupinka lidí. Psali nám důchodci i děti.

Často se píše, že pořad Nedej se! je „předpojatý, neobjektivní, nevyvážený“ nebo že má přílišný „aktivistický náboj“. Jak to vnímáte vy?

To může říct jenom hlupák nebo zaplacený. My dáváme slovo lidem nebo občanským sdružením, kterým prostor pro vyjádření odejmuli. Ale my nejsme žádní aktivisté. Vycházíme z naprosto pragmatických základů a ověřených faktů. Taky proto nás za těch pětadvacet let nikdo nenachytal na švestkách. A že se snažili. Vyváženost? To by za každým pořadem o automobilismu nebo o módě musel být stejně dlouhý pořad o tom, jak to škodí životnímu prostředí. To nejde.

Pětadvacet let je za vámi. Bude mít takový pořad hodnotu pro diváka a své místo v naší společnosti i těch dalších pětadvacet let?

Jestli tady ještě budou lidi. Tak si myslím, že pokud se nezmění ten spotřební způsob života, tak proč by neměl? Vlastně asi bude potřeba stále víc.

Co si kdo myslí o pořadu Nedej se!

Oslovili jsme nejrůznější osoby a organizace, jejichž aktivity či názory se staly námětem některých dílů pořadu Nedej se!, nebo je jejich názor jinak relevantní. Zde je několik odpovědí.

Jitka Marková, aktivně se zapojuje do debaty o směřování Šumavy:

Myslím, že prezentuji nejen svůj vlastní pohled na Nedej se!. V otázkách Šumavy je pořad výrazně aktivistický. Redaktoři dokážou střihem udělat blbce úplně z kohokoliv. Nevím, jaký má pan Bezouška zájem na “likvidaci” Šumavy – ale nedomnívám se, že by nevěděl o tom, jak neobjektivní tento pořad je. Tento pořad dlouhodobě využívají jihočeští “vědci” a NGO - k aktivistickému boji proti všem, kteří s plundrováním Šumavy nesouhlasí. Příklad? O tom, že jsem byla natáčena sice vím, ale v jakém kontextu bude ono natáčení použito, jsem nevěděla vůbec nic. Pořad Nedej se z 26. 4. 2015 s názvem "Usvědčená lež" se zabýval výsledky soudu probíhajícího u Okresního soudu České Budějovice. Zabýval se výsledky soudu, ale nikdo neřekl, jaký byl rozsudek. Rozsudek zní: „Žaloba byla zamítnuta“ (ve všech bodech žaloby). Soud jsem tedy vyhrála. To pořad ČT ovšem zamlčel. Kde je tedy objektivita veřejnoprávní televize? Pořad "Nedej se" kydá hnůj na slušné a v mém případě i soudem očištěné lidi, už desítku let. V posledních letech je tento pořad natolik neobjektivní, že ve mně vzbuzuje obavy o demokracii této země. Pořad Nedej se! patří do stoupi české dokumentaristiky.

Antonín Schubert, starosta Modravy:

Stěžejním posláním veřejnoprávní televize, nejen ve věci ochrany životního prostředí, by měla být nabídka vyvážených informací, nebo chcete-li, předkládání nezatížených a objektivních faktů. Nechci se vyjadřovat k pořadu Nedej se! jako celku, protože o jiných kauzách nemám dostatek informací. Pokud však jde o Šumavu, je tento pořad smutným příkladem tendenčního a nepravdivého matení veřejnosti ve prospěch domnělé ochrany přírody. Naopak skutečné nešvary jsou autory pořadu vědomě zamlčovány. Je dost možné, že právě Nedej se! stálo u zrodu interpretace, že šumavští obyvatelé nechtějí chránit přírodu a jsou proti Národnímu parku Šumava. Toto nepravdivé klišé se, ke škodě nás na Šumavě, vžilo. Ke cti českého diváka slouží fakt, že tento eko-aktivistický pořad má doslova mizernou sledovanost a při životě ho drží pouze tlak ze strany ekologistů.

Petr Martan, Komunita pro duchovní rozvoj, o. p. s.:

Historicky lze vysledovat, že pořady ČT v kauze NP Šumava byly převážně postaveny tak, že výsledný dojem a fakta vyzněly ve prospěch fanatických eko-aktivistů a ideologicky nadšených vědců - a nikoliv domorodých obyvatel, obcí, turistů, lesníků a racionálních vědců. Vysílané pořady byly téměř výhradně stavěny na vědeckých poznatcích ideologicky nadšených ekologů a biologů - a ne lesnických odborníků a vědců. Vystudovaný lesník je vždy negativní a ochranář přírody pak vždy pozitivní postavou ve veřejném mínění. Obdobně vyznělo i každoroční zastoupení téma Šumavy v pořadu Nedej se!.

Eva Jouklová, tisková mluvčí Lesy ČR s.p.:

Pořad vnímáme jako občansko-environmentální platformu, která ideologicky vychází a úzce spolupracuje s Hnutím Duha, takže zastává extrémní názory na ochranu životního prostředí a cíleně pomíjí historický kontext středoevropské krajiny, nepracuje s konceptem trvalé udržitelnosti a upřednostňuje divočinu před hospodařením. Velmi špatnou zkušenost máme letos s pořadem Nedej se Plus. Charakterem práce se zdroji a audiovizuálními nástroji se pořad blíží, či v mnoha případech již je, propagandou. Reportáže jsou neobjektivní, tendenční a jednostranně pojaté s předem daným scénářem dobra a zla. Takto nastavená dramaturgie pořadu nedává prostor ani šanci argumentům oponentů. Autoři reportáží podle naší zkušenosti opakovaně s diváky manipulují a zneužívají tak prostoru ve veřejnoprávní televizi. Také proto jsme se letos již dvakrát obrátili na generálního ředitele České televize a upozornili ho na zarážející postup, nekorektní dezinformaci diváků a mediální šikanu státního podniku Lesy České republiky i jeho zaměstnanců. Kauzy jsou bulvární, tedy uměle a cíleně vykonstruované. Poškozují tedy také Českou televizi i důvěřivou veřejnost.

Pavel Baroch, novinář

"Mé první vzpomínky na Nedej se! míří samozřejmě do 90. let (opravdu už minulého století), do doby, kdy byl o životní prostředí mezi veřejností takový zájem, že snad každá redakce měla člověka, který se aspoň částečně na ekologická témata specializoval. V Praze jsme dokonce měli takovou buňku "ekologických novinářů". Potkávali jsme se na tiskovkách, na neformálních setkáních s ministry životního prostředí, občas jsme dokonce společně zašli na pivo. Buňka se postupně zmenšovala. A nakonec se úplně rozpadla. Moc nás nezůstalo. Vlastně už skoro nikdo. Ale Nedej se! je tu pořád. Přežilo i ty nejhorší časy. Je to dobře. Byť jsem měl k některých reportážím velké výhrady, pokládal jsem je za příliš jednostranné a říkal jsem si, že environmentálnímu hnutí dělají spíše medvědí službu. Ale abych byl spravedlivý: mnohé díly byly hodně povedené. Takový je život, nic není černo-bílé, vlastně v tomto případě černo-zelené. Přeji Nedej se! do dalších let, ať zůstane takové, jaké je."

Vojtěch Kotecký, zoolog, bývalý programový ředitel Hnutí DUHA, dnes pracovník Glopolis:

Často se teď říká, že stát se má řídit jako firma. V tom případě by pořad Nedej se nejspíš byl naším společným auditorem. Proto by v dozorčí radě měli více a pozorněji studovat jeho auditorské zprávy. Všem by nám to ušetřilo peníze, nervy i zdraví.


 
Radomír Dohnal
tisknout poslat
 twitter

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk

Všechny komentáře (3)

Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení


Zapomněli jste heslo? Změňte si jej.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

PJ

Petr Jílek

27.7.2017 19:30
Držím onomu pořadu palce ať se udrží!
Odpovědět
VH

Vladimír Hošek

1.8.2017 08:41
Režie je stále stejná dobro versus zlo, autoři nemají zájem o objektivní reportáž, neustále hledají dokonce i vyvolávají konflikt. Nejhorší snad je skutečnost, že dokáží i manipulovat a to již nejde omluvit nadšením. Pan Bezouška je jaký je a na sledovanosti lze vystopovat, že televizní divák není hloupý a utíká od těchto nereportáží. Jedná se o inscenované příběhy, takže se spíše jedná o beletrii.
Odpovědět
PJ

Petr Jílek

1.8.2017 09:11 Reaguje na Vladimír Hošek
Prosím, jmenujte konkrétně ony kauzy - dohledatelné v archivu čt, kterých se týká váš příspěvek, děkuji.
Odpovědět
reklama


Blíž přírodě

Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist