Pasti na našich zahradách
 |
|
|
Nádrže s kolmými stěnami jsou nebezpečnými pastmi. Na snímku ondatra pižmová chycená v betonovém bazénku.
|
|
| Foto: Jan Kašinský/Záchranná stanice Bartošovice |
V poslední době výrazně přibývá na zahradách různých bazénů a jezírek. Pro mnohá zvířata se jedná o velké lákadlo - je to zdroj vody k pití i koupání, mnohde vzácný. Budujeme-li okrasné jezírko, bývá v něm většinou nějaká mělčinka, na kterou se žíznivá nebo koupele chtivá zvířata mohou postavit nebo kde mohou vylézt, pokud do bazénku náhodou spadnou. Mnohem horší situace je u bazénů určených ke koupání. Tyto bazény mají téměř vždy kolmé stěny a pokud nějaké zvíře do bazénu spadne, není schopno se dostat ven a utone. Někteří ptáci – vlaštovky, jiřičky - pijí přímo z hladiny za letu a dokonce se za letu koupou. Pokud tohle zkusí v malém zahradním bazénu, může se stát, že nezvládnou přelet přes okraj a v bazénu taktéž utonou.
Prvním opatřením je vyvážit atraktivitu bazénu jiným napajedlem a koupadlem. Pro drobné ptáky stačí mělká miska s vodou umístěna na klidném, ale přehledném místě. Většina ptáků se za horkých dnů ráda koupe, a pokud mají mokré peří, létají podstatně hůř než obvykle. Proto je nutné, aby jakékoli nebezpečí (kočku) viděli s dostatečným předstihem. Miska může být i na vyvýšené podložce (poličce), odkud mají ptáci dobrý výhled.
Okrasná jezírka budujme s hladinou blízko okolnímu terénu a s mělčinkou. Vytváříme tak ideální koupadlo a napajedlo pro jakákoli zvířata, která se mohou na zahradě objevit, v opačném případě nebezpečnou past. Opět je nutné, aby okolí jezírka bylo dostatečně přehledné, aby se ptáci u něj nejen cítili v bezpečí, ale aby skutečně v bezpečí byli. Mělčina zvířatům umožní nejen bezpečné pití a koupáni, ale mohou po ni i vylézt, pokud náhodou do jezírka spadnou.
Do koupacích bazénů s kolmými stěnami je potřeba umístit buď šikmou drsnou pošinu - rampu, po které zvíře vyleze ven nebo alespoň plovoucí ostrůvek, na kterém se udrží do doby, než jej někdo najde. Šikmá plošina nebo plovoucí ostrůvek může být i z hladkého plastu, pokrytého hrubou plastovou textilií, používanou jako krycí nebo stínící textilie v zahradách. Jinou možností je důsledné zakrývání bazénu krycí plachtou.
Řada našich ptáků vyhledává různé dutiny a škvíry, jednak k úkrytu a jednak ke stavbě hnízd. Týká se to drobných ptáků – vrabců, sýkor – ale i větších, jako je sýček obecný nebo puštík. Pokud si však ptáci jako úkryt vyberou komín, dešťový svod, nebo jinou svislou rouru, stane se jim to osudným, protože nejsou schopni se z poměrně úzké roury dostat. Pokud jde o komíny, skončí v topeništi nebo v šachtici, kde se shromažďuje popílek, v případě dešťových svodů v kanalizaci, bez šance na únik.
Ústí komínů lze uzavřít různými typy komínových hlavic nebo lapačů jisker, které znemožní ptákům dostat se dovnitř. Tyto zábrany mají i nezanedbatelnou bezpečnostní funkci. Puštík, který uvízne v kouřovodu, může způsobit zhoršení odtahu a pronikání spalin do budov.
V případě dešťových svodů můžeme do ústí vsadit lapače listí a dalších nečistot, které opět jednak zabrání ptákům zapadnout dovnitř a jednak chrání svody před zanesením nečistotami. Jinou možností je nezaúsťovat svod přímo do kanalizace, ale vyvést jej na úrovni terénu na mřížku kanalizace. Jednak lze nečistoty snadno odstranit (nemusíte šplhat na střechu, k okapu), jednak se zvíře, které vleze dovnitř, snadno dostane ven.
Velká okna, prosklené verandy či spojovací chodby stejně jako výlohy obchodů nebo skleněné protihlukové bariéry představují pro ptáky nebezpečí, na které se nemohou jakkoli připravit. Ptáci nejsou schopni rozpoznat sklo jako překážku a při letu do něj narazí. V lepším případě končí náraz dočasným omráčením, v horším případě těžkým zraněním nebo smrtí. K nárazům dochází nejen v případech, kdy ptáci vidí skrz čiré sklo, ale i tehdy, kdy neprůhledná plocha, tvořená např. barveným sklem, vytváří zrcadlo. Ptáci pak vidí v zrcadle okolní krajinu nebo vidí vlastní odraz, a pokud to jsou tzv. „domácí páni“, považují ptáka v zrcadle za soka a prudce na něj zaútočí. Výsledek je stejný, jako v případě zcela průhledného skla.
 |
||
|
Lapač listí zároveň chrání ptáky před pádem do dešťových svodů.
|
||
| Foto: Jan Kašinský/Záchranná stanice Bartošovice |
Často můžeme na prosklených plochách vidět nalepené siluety, které mají ptáky odehnat. Účinnost takových siluet je však mizivá. Silueta je v nepřirozené pozici, nepohyblivá a často vidíme i siluety druhů, které určitě žádný odpuzující efekt nemají (havran).
Účinným řešením je cokoli, co vytvoří na skleněné ploše dojem překážky. Jde o namalování pruhů (nejlépe šikmých) nebo nalepení pruhů ze samolepící folie. Pruhy musí být min. 2 cm široké a mezera mezi nimi max. 10 cm. Na barvě nezáleží a lze použít i proužky průsvitné, mléčné apod. Podobného efektu dosáhnete i namalováním libovolných obrázků barvami na sklo. Pokud má škola prosklenou spojovací chodbu, koupí dětem barvičky na sklo a každé třídě přidělí část chodby, může to být docela zajímavá galerie. (Tady jen taková poznámka na okraj: Pomohli by možná i sprejeři. A udělali by to na vlastní náklady :-)). V oknech mají podobný efekt i žaluzie.
Řada druhů ptáků používá ke stavbě hnízda jemná suchá stébla a suché listy trav, kořínky a další části rostlin. K výstelce pak nalezené peří ptáků a srst savců. Pokud tito ptáci najdou kousky provázků ze syntetických materiálů, vlasce a podobné materiály, často je do hnízda zabudují. Ptáci je používají velmi rádi, protože jsou lehké a snadno se jim s nimi manipuluje. Bohužel jsou mnohdy mnohem delší, než jakékoli jiné přírodní vlákno, jsou velmi ohebné, takže snadno vytvoří smyčku a jsou natolik pevné, že si s nimi žádný pták neporadí. Dospělí ptáci, ale zvláště mláďata, se mohou při pohybu na hnízdě do těchto vláken zachytit, nejčastěji za nohy, a pokud jim nikdo nepomůže, končí tyto případy smrtí. Týká se to nejen malých ptáků, kteří silonové provázky používají ke stavbě vlastního hnízda, ale i čápů, kteří běžně vystýlají hnízdo kusy igelitu, papírů, slámou ze starých stohů a zbytky suchého chlévského hnoje. Ve slámě (hnoji) zůstávají silonové provazy používané k vázání lisovaných balíků sena a slámy.
Jinou jasně vymezenou skupinou případů, již se však vesměs nevztahující k našim zahradám, jsou vodní ptáci, kterým se na různé části těla zachytí rybářské vlasce a háčky na ryby. Je sice pravda, že se někdy háček zachytí na místě, ke kterému rybář při nejlepší vůli nemá přístup, ale setkali jsme se s případy labutí nebo kachen, kterým se na nohy zachytil chaotický smotek několika metrů silonového vlasce, který nejpravděpodobněji nějaký rybář odhodil do vody, protože se mu při manipulaci zmuchlal. Další případy se týkají ptáků, kteří polknou návnadu i s háčkem a končí s háčkem zabodnutým v zobáku, jícnu nebo žaludku. Toto je „vina“ rybářů jen částečně. Nejrizikovější jsou místa, kde lidé vodní ptáky (hlavně labutě) pravidelně celoročně krmí. Člověk, který přijde ke břehu a něco před sebe hodí do vody, je pro kachny a labutě jednoznačným signálem znamenajícím potravu.
|
Pasti, pasti, pastičky…
V areálu Centra ekologické výchovy a Informačního centra CHKO Poodří, provozovaného ZO ČSOP Nový Jičín, které jsou svébytnou součástí záchranné stanice v Bartošovicích, byla v letošním roce vytvořena nová expozice nazvaná příznačně „Pasti, pasti, pastičky…“. Její vznik byl inspirován zkušenostmi záchranné stanice a případy, se kterými se setkáváme. Na panelech i trojrozměrných exponátech mohou návštěvníci poznat jak přírodní pasti, tak nástrahy, které zvířatům úmyslně nebo nechtěně připravuje člověk. Jsou tu kresby historických, dnes již zakázaných způsobů lovu, popsané a zobrazené, lidmi vytvořené pasti a překážky na vodních tocích i nebezpečí hrozící zvířatům na polích. Další exponáty například ukazují jednu z nejzákeřnějších a nejnebezpečnějších pastí pro ptáky – sloup vysokého napětí (tzv. sloup smrti) či nebezpečné konstrukce dešťových svodů a komínů. Ukazují zároveň i možná řešení. |
Nejúčinnějším a nejjednodušším opatřením je úklid všech odpadků, které by ptáci mohli použít ke stavbě hnízd. V případě kachen a labutí pak jednoznačně výzva: nekrmte kachny a labutě v době a na místě, kdy a kde to není potřeba. Tím předejdete i dalším potížím, do kterých se vodní ptáci (nejčastěji labutě) dostávají, pokud se na podzim díky krmení zdrží až do mrazů v místech, kde nejsou schopni přezimovat, protože voda zamrzne.
Psi a kočky nejsou sice „pastí“, ale jejich vliv na stavy drobných živočichů v okolí lidských sídel je nezanedbatelný a v mnoha případech větší, než vliv všech předchozích příkladů. Na jaře a na začátku léta se setkáváme s případy, kdy lidé přinesou mláďata drobných ptáků nebo i savců (malí zajíci) s tím, že je chytil jejich pes nebo kočka. Malí zajíci před nebezpečím neutíkají, ale snaží se naopak zůstat pokud možno bez pohybu a nenápadní. Mláďata drobných pěvců zpravidla bezprostředně po opuštění hnízda létají velmi špatně a navíc hlasitým žadoněním na sebe upozorňují, takže jsou snadnou kořistí pro jakéhokoli predátora. V zahradách, parcích a v nejbližším okolí vesnic a měst jsou toulavé kočky a volně pobíhající psi těmi nejvýznamnějšími predátory. Je sice pravda, že psi často nalezené mládě přinesou živé, ale malý zajíček, pokrytý psími slinami, kdy ani nevíme, kde jej pes našel, je z 90% případů živá mrtvola. Vrátit jej nelze, při odchovech jsou vždy velké ztráty a případné vypuštění je podobně jako u všech savců, odchovaných uměle na láhvi, problematické.
Kočky někdy neloví mláďata, ale dospělé ptáky, kteří létají s potravou do hnízda v dutině nebo v budce. Kočka je inteligentní tvor, a pokud najde budku nebo jinou dutinu obsazenou například sýkorami, pokusí se často ulovit rodiče.
Řešení je zdánlivě jednoduché – kočka domácí a pes domácí jsou zvířata domácí, a proto mají být doma a sama se nemají toulat.
Jsem si vědom, že se zde dotýkám citů chovatelů psů a hlavně koček, kteří razí zásadu - cituji: „Kočička je svobodný tvor a má právo se toulat podle libosti.“ konec citátu. Případně obhajovat volné kočičí potulky tvrzením, že to je přirozená predace.
Zatímco lovecké teritorium divoké šelmy velikosti kočky domácí (kuna, kočka divoká, jezevec…) má řádově stovky hektarů (je tak velké aby šelmu uživilo), teritoria domácích koček se překrývají a kočky vytvářejí teritoria časová, tzn. na stejném území loví více koček, které vycházejí v různou dobu. Vliv na populaci drobných živočichů je pak zřejmý. Přestože je i v zákoně o myslivosti přímo zakázáno nechat domácí zvířata volně pobíhat mimo vliv majitele nebo vedoucího, je tento zákaz zcela běžně porušován.
Článek je převzat z časopisu Krása našeho domova.
reklama
Přírodní zahrada - když se snoubí užitek záhonů s kouzlem divočiny
V parném dni nenechávejte zvířata zamčená v autě
