https://ekolist.cz/cz/zelena-domacnost/zpravy-zd/jak-vyhnat-morske-racky-z-mesta-zavesena-tela-mrtvych-ptaku-je-nedesi-neboji-se-ani-maket-dravcu-nefunguje-na-ne-nic
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Jak vyhnat mořské racky z města? Zavěšená těla mrtvých ptáků je neděsí, nebojí se ani maket dravců. Nefunguje na ně nic

8.12.2017 07:07 | PRAHA (Ekolist.cz)
Příjemný charakter pobřežních promenád od začátku listopadu něco výrazně narušuje. Jsou to těla desítek mrtvých racků, třepotající se ve větru. Ilustrační obrázek.
Příjemný charakter pobřežních promenád od začátku listopadu něco výrazně narušuje. Jsou to těla desítek mrtvých racků, třepotající se ve větru. Ilustrační obrázek.
Městečko Mukilteo ve státě Washington vybudovalo svou pověst oblíbené turistické destinace přirozeným vzhledem venkovského sídla na pobřeží moře. Příjemný charakter zdejších pobřežních promenád ale něco výrazně narušuje. Jsou to těla desítek mrtvých racků, zavěšených na molech, budovách námořní správy i na sloupoví v docích, třepotající se ve větru. Informuje o tom server AtlasObscura.
 

„Měl jsem za to, že se ten pták nějak zamotal do sítě, a chtěl jsem mu pomoci,“ říká v rozhovoru pro lokální KOMONews třináctiletý kajakář. Jak se ale ukázalo, racek byl, stejně jako desítky dalších, zavěšen na místo schválně. Důvod je prostý: odradit za každou cenu neodbytné a nenechavé mořské racky od návštěvy budov ve vnitrozemí. První zprávy o této praxi vyvolaly nejprve zděšení a později znechucení.

To když se ukázalo, že tento barbarský přístup nemá svůj původ na Správě přístavu Everett, ale že jej odborně posvětila i americká USDA Wildlife, tedy státní organizace Ministerstva zemědělství, která je odpovědná za ochranu zvířat, jejich zdraví a welfare. Zástupce ředitele washingtonské pobočky USDA Wildlife Terry Smith k tomu jen dodává, že mrtvá těla slouží k odstrašení živých racků. „Je to běžná praxe využívaná s úspěchem už léta. Udržujeme prostě racky od pobřeží dál.“ Doplnil také, že se jeho úřad inspiroval „za oceánem“, ve Velké Británii. Na novou výzdobu romantického pobřeží Mukilteo si teď stěžují výletníci, místní obyvatelé a milovníci ptactva. A s pořádnou porcí kritiky se ozvali i britští ornitologové, kteří varují, že tento způsob odstrašování racků „je stejně krvavý jako neefektivní.“ Mají s ním totiž své zkušenosti.

Hrátky s racky

„Když si začnete hrát s racky, zjistíte po nějaké době, že si vlastně hrajete jen sami se sebou,“ říká Peter Rock, ornitolog z Univerzity v Bristolu. „Všechna opatření, včetně nekonvenčních metod, se totiž časem míjí účinkem. Nástrahy, výstrahy, plašiče, hostilní architektura opatřená bodci, řízený sběr a likvidace vajec. To vše se v Británii vyzkoušelo. A jediným poučením je, že s racky se vyhrát nedá.“ Problém, který většina lidí vnímá jen jako přemnožené racky a z toho plynoucí ptačím trusem potřísněné sochy, budovy a kluzké chodníky, má totiž hlubší kořeny. „Začalo to tím, že jsme jim do našich měst na pobřeží prakticky poslali pozvánku,“ vysvětluje Rock, který se populacím městských racků věnuje už čtyřicet let.

Nápad plašit racky pomocí maket dravých ptáků se úplně neosvědčil.
Nápad plašit racky pomocí maket dravých ptáků se úplně neosvědčil.
Foto | John D. / Flickr

Podle britských ornitologů se situace na ostrovech začala dramaticky měnit od roku 1956, kdy byl vládou přijat tzv. Clean Air Act. Pochvalně hodnocená kampaň za čistší ovzduší se nepromítla jen do omezení domácích topenišť nebo snížení smogu nad městy, ale také do fungování skládek odpadů. Odpady se totiž dříve průběžně spalovaly přímo na místě, ale s tím byl konec. „Jenže tím jsme po celé zemi prakticky otevřeli racčí bufety,“ říká Rock. „A nalákali je do měst plných vysokých kamenných budov, které tolik vypadaly jako jejich oblíbené vysoké skalnaté útesy.“ Výsledkem bylo, že se v Irsku a ve Velké Británii rapidně zvýšil počet racků ve městech.

Velmi nepříjemný soused

„V roce 2000, kdy probíhalo poslední oficiální sčítání, jsme napočítali 100 000 hnízdících párů. Jejich počet se dodnes pravděpodobně navýšil dvakrát, stejně jako počet kolonií,“ vypočítává Rock. Čísla o invazi racků ale vůbec veselá nejsou. Vykrmený racek mořský sice váží „jen“ 1,5 kilogramů, ale s rozpětím křídel před metr a půl, ostrým zobákem a nenechavými pařátky umí být velmi nepříjemným sousedem. Postará se vám o budíček ve čtyři hodiny ráno a pokud ve městě funguje noční osvětlení, dokáže pokrýt svou aktivitou čtyřiadvacetihodinový cyklus.

Vybírají a roznáší odpadky a místo k vykonávání potřeby si nevybírají zrovna s citem. Důsledně si „upravují“ místo k hnízdění, třeba tak, že rozebírají střešní tašky. A když mají pocit, že je hnízdo či mláďata v ohrožení, dokáží se „vypořádat“ s kočkou nebo psem. Nepříjemnou předností racků je jejich drzost. V Cumbrii například musely podstoupit všechny poštovní schránky na domech zesílení a úpravu, protože se ptáci starali o vybírání zásilek. Doručování čerstvého mléka před práh domů už kvůli nim odpadlo dávno. Lidé si v příbřežních městech zvykají chodit s deštníky i ve slunečný den. Používají je na obranu. Rychlá svačinka na ulici se v blízkosti hejna racků může snadno změnit v drama, o čemž ví své i britští důchodci chvátající s nákupními taškami.

Rackové mají pro strach uděláno

Rock dále vyjmenovává hlavní prvky v Británii užitých protiopatření. Například strašidelné napodobeniny sov, instalované na střechách. „I když jsou jistě děsivé, racci se jich moc nebojí. Nevydávají žádný zápach ani zvuk. Mám jednu moc hezkou fotku racka, jak odpočívá jen pár centimetrů od takové odstrašující sovy.“ Neslavně dopadly i akustické plašiče. „Napoprvé je určitě zvednou do vzduchu. Ale když se pak nic neděje, tak je po dvou dnech racci už ignorují. Nahrávky hlasů dravců nakonec lekají jen obyvatele měst.“ A stejně Britové pořídili s „draky“ se siluetou dravců v povětří, útočícími drony, barevnými vlaječkami na střechách, holografickými obaly na potraviny a bodci na terasách budov.

Racci jsou drzí sousedi.
Racci jsou drzí sousedi.
Licence | Volné dílo (public domain)
Foto | loki11 / Wikimedia Commons

„Je to nepochybně úžasná sestava nápaditého vybavení,“ říká Rock. „Ale buď nefunguje vůbec, jen po krátký čas, anebo v nejlepším případě vypudí racky o dům vedle. A v případě, že už zahnízdili, můžete na nějaké plašení zrovna zapomenout. Viděl jsem hnízdo na bagrem demolovaném domě. Rackové se z něj nehnuli do poslední chvíle.“

Ve Skotsku se rozhodli pro radikálnější přístup. Odvážní pracovníci městské správy v Dunfries v ochranných oděvech cíleně vybírali vejce z hnízd. Za sezónu jich nastřádali přes 20 000. „Racek se ale dožívá až 35 let, takže jestli vynechá jedno hnízdění, moc věcí nezmění,“ kontruje Rock. „Hloupí nejsou. Můžete je vypudit z vlastní střechy, ale už jim nezabráníte, aby si hnízdo zařídili příští rok vedle.“

S řešením začněte u sebe

V konečném důsledku, na bázi britských zkušeností z praxe, se rackové po nějaké době přestanou bát i zavěšených mrtvých těl svých příbuzných. „A klidně si vedle nich udělají hnízdo,“ uzavírá ornitolog Rock. Jaké řešení tedy nabízí a jakou cestu by doporučil severoamerickým kolegům? „Stříbrnou kulku proti rackům ode mě nečekejte. Pokud se jich chcete zbavit, přestaňte o nich přemýšlet jako o problému, který se zničehonic nic vynořil právě teď. Rackové ve městech jsou symptomem našich vlastních předchozích rozhodnutí. Berte je jako zrcadlo nastavené vaší společnosti a konfrontujte nejprve sami sebe. Podívejte se, jak zacházíte s odpadky, kolik jich produkujete a jak je necháváte dostupné. Podívejte se, jak máte uklizené pláže. Jinak si nestěžujte, že u vás zahnízdí rackové.“


reklama

 
Další informace |
Líbil se vám článek? Přispějte si na napsání dalšího.
foto - Dohnal Radomír
Radomír Dohnal
Autor je spolupracovníkem Ekolistu.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

 
reklama


Pražská EVVOluce

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist