Studie: Za delikventní chování mládeže možná může znečištěné ovzduší

Je možné vinit z rizikového chování mládeže dospívání ve špatném ovzduší? Lehce kontroverzní studie Jihokalifornské univerzity (USC) tuto možnost připouští. Toxické částice ve znečištěném ovzduší se promítají do postupného poškození mozku a mohou podle autorů také negativně ovlivňovat emoce a rozhodnutí adolescentů. Informuje o tom Jihokalifornská univerzita.

Nezájem rodičů o výchovu svých potomků, nedostatek aktivního vyžití nebo absence pozitivních vzorů. To vše je často uváděno jako příčiny selhání výchovy dětí, které nakonec vede k projevům delikventního chování. Autoři studie se soustředili na jeho třináct různých projevů, mezi které počítali například lhaní, podvádění, záškoláctví, krádeže, projevy vandalismu, žhářství nebo zneužívání návykových látek. V průběhu čtrnácti let je hledali u dospívajících dětí ve věku od 9 do 18 let, které žijí v oblasti širšího Los Angeles. A i když badatelé po celou dobu připouštěli, že komplikujícím faktorem tu mohou být narušené vztahy v rodinách, případně projevy společenského nebo mentálního neklidu rodičů, hlavní příčinu přesto hledali ve znečištěném ovzduší.

Částice, které si hrají s mozkem

„Znečišťující prachové částice PM 2,5 jsou třicetkrát tenčí než lidský vlas. A jsou extrémně škodlivé našemu zdraví,“ říká Diana Younanová, vedoucí autorka studie. Proč? „Pronikají do našich těl a ovlivňují činnost plic a srdce. Dokáží také způsobovat lokální záněty a zápaly v mozku, respektive poškozovat strukturu neurálních sítí. A tím mohou narušovat chování dospívajících.“ Younanová podotýká, že předchozí studie již potvrdily negativní působení znečištěného ovzduší na dětský rozvíjející se mozek. „Expozice znečištěnému ovzduší vedla u některých sledovaných jedinců k nárůstu agresivního chování. Takže je možné tvrdit, že vyrůstání v místech s nezdravě znečištěným ovzduším může vyústit i k rozvoji delikventních tendencí.“

Aby tuto teorii potvrdili, věnovali badatelé pozornost 682 dětem (po dobu devíti let dospívání) a spolu s rodiči zaznamenávali, zda u jejich ratolestí došlo ke zmíněným třinácti projevům delikventního chování. Získaná data pak promítli do výsledků pětadvaceti zařízení monitorujících kvalitu ovzduší v různých částech města. Prakticky 75 % účastníků experimentu přitom žilo ve čtvrtích a částech města, kde znečištění PM 2,5 přesahovalo federální limit 12 mikrogramů na metr krychlový (v některých případech až dvakrát). A skutečně, tam, kde bylo zaznamenáno větší znečištění ovzduší, se častěji projevovaly u dospívajících i zmíněné delikventní sklony.

Kauzalita, nebo korelace?

Studie ve svých výstupech také odráží dlouhodobý trend: postupně se zlepšující kvalitu ovzduší nad městem, a s tím (pravděpodobně) klesající míru kriminality. Až potud tedy vypadají výsledky velmi zajímavě. Jenže pozor, autoři sami si naštěstí uvědomují jistou logickou nedostatečnost svých výstupů, v rámci kterých není zcela zřejmé, zda se jedná o kauzalitu, nebo jen korelaci. Zlepšení kvality ovzduší nad metropolitní oblastí v důsledku přísnějších kontrol a ekologizaci provozů v posledních letech je sice měřitelný fakt, ale snížená míra kriminality může být také výsledkem efektivnější práce policie (nebo naopak, výsledkem činnosti méně efektivní policie).

A podobné je to vlastně i se samotným předmětem výzkumu, tedy dětmi vyrůstajícími ve znečištěném prostředí. „Chudí lidé bohužel žijí mnohem častěji v městských čtvrtích, které jsou vzdálené tomu, co si představíme pod pojmem ideální sousedství,“ říká Younanová. „Finančně dostupné bydlení je vázáno na lokality, které jsou například blízko dálničních přivaděčů. Tudíž lidé z nižší sociální vrstvy s vysokou pravděpodobností obývají taková místa, která disponují znečištěným ovzduším.“ Z toho ale plyne právě tak šance na to, že tyto děti budou mít v důsledku znečištěného ovzduší astma, stejně jako že podlehnou v divokých čtvrtích vyhlášených zločinností svodům kriminality.

I v dalších otázkách se studie Younanové poněkud točí v kruhu. Lidé žijící v ghettech podél dálnic rozhodně neoplývají nadbytkem peněz, často se jedná o rodiny v sociálním či mentálním stresu. A tudíž se tu častěji setkáme s dětmi, u kterých jsou patrné výraznější tendence k delikventnímu chování. Jisté rozdíly tu ale jsou. Například pro dospívající chlapce-Afroameričany, kteří žijí dále od centra, v místech s větším přístupem k městské zeleni (a čistšímu ovzduší) jsou zmíněné tendence nižší, než u těch, kteří vyrůstají v centru.

Udělejte si zelené město

„Můžeme tedy říct, že špatný vztah s rodiči může vyústit ve stresující rodinné zázemí, které může adolescenta uvrhnout do chronického stresu. Ten jej dále oslabuje, a činí jej zranitelnějším vůči PM 2,5,“ říká Younanová. „Špatné klima v exteriéru můžete kompenzovat zeleným interiérem a poklidnou domácností se zdravou rodinnou dynamikou.“ Lze ale kompenzovat vypjaté rodinné klima?

Teoreticky prý ano. Třeba tím, že vytvoříte harmoničtější exteriér, tedy vnější prostor s čistým vzduchem, s parky a venkovní zelení. Města by tím mohla bránit různým chronickým zdravotním obtížím, od obezity po demenci. A nejspíš by tím snižovala i kriminalitu, respektive projevy delikventního chování u adolescentů. Jihokalifornští vědci budou i nadále sledovat, zda a jak dalece polétavé prachové částice PM 2,5 ovlivňují chování mladistvých.

---

reklama

---