http://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/tiskove-zpravy/na-jare-se-v-krkonosich-objevi-5-novych-lavek-navrhli-a-vlastnimi-silami-je-postavili-studenti-fakulty-architektury-cvut-v
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii

Tiskové zprávy

ČVUT Praha: Na jaře se v Krkonoších objeví 5 nových lávek. Navrhli a vlastními silami je postavili studenti Fakulty architektury ČVUT v Praze

19. ledna 2018 | ČVUT Praha
Autor: Kateřina Rottová, tel: 778 750 052
Na stavbě lávek pracovali studenti před budovou Fakulty architektury, kde je ve čtvrtek 18. ledna za účasti vedení fakulty, rektora ČVUT a zástupců Správy Krkonošského národního parku představili veřejnosti. Než na horách roztaje sníh, budou lávky k vidění dejvickém kampusu ČVUT.

Spolupráce fakulty a nejstaršího českého národního parku začala na jaře 2017, kdy architektka Hana Seho oslovila Správu KRNAPu. „Největší radost architekt prožívá, když vidí realizovaný vlastní nápad, když si může ověřit, jak se který materiál chová, jak vypadá a voní. Chtěli jsme předběhnout čas a dát našim studentům tuto nabíjející zkušenost ještě ve škole,“ vzpomíná vedoucí ateliéru FA ČVUT. Společný projekt se zdál být přínosem pro obě strany, tak Správa KRNAPu vytipovala na svém území mostky ve špatném technickém stavu, do jejichž opravy by musela tak jako tak investovat, a místo klasické opravy nabídla studentům tvůrčí prostor pro jejich realizaci.
„Líbil se nám přesah tohoto projektu, kdy studenti mají možnosti realizovat svůj návrh od začátku až do fáze reálné instalace stavby na místo. Krkonošský národní park má v kontextu České republiky výlučné postavení a my máme zájem na tom, aby i stavby, které zde děláme, byly kvalitní,“ vysvětluje Luděk Khol, náměstek ředitele Správy Krkonošského národního parku.

A jeho slova dokládá hned několik oceňovaných staveb, které byly v Krkonoších v posledních letech postaveny, např. Krkonošské centrum environmentálního vzdělávání ve Vrchlabí (Petr Hájek Architekti) oceněné v roce 2014 Piranesiho cenou nebo stavební úpravy a přístavba Vrbatovy boudy (Ateliér IXA) nominované za Českou republiku na Cenu Miese van der Rohe 2017.

Návrh lávky jako zadání semestrálního projektu nabídlo studentům 5 ateliérů Ústavu navrhování II. FA ČVUT a zapojilo se do něj celkem 30 studentů. Každý tým vybral z několika úvodních návrhů jeden, který dopracoval do prováděcí a výrobní dokumentace a za asistence profesionálů – inženýrů i řemeslníků postavil.

Výběr konstrukcí nebyl jednoduchý, od začátku museli studenti brát ohled na to, co sami zvládnou i kolik budou jejich vize stát. Pro realizovatelnost lávek byla zásadní spolupráce s externími konzultanty a dodavateli, kteří projekt od začátku sledovali, např. se statikem Tomášem Bryčkou, který si cení nápadů, ale především komplexního přístupu studentů a jejich schopnosti obhájit si vlastní řešení. Vladimír Janata ze společnosti, která pro lávky zajišťovala speciální ocelové komponenty, dodává: „Studentům jsem jen předal skici principů detailů a upozornil na finesy, které získáte až po 10 letech praxe. Považuji za skvělý nápad, že si to vyžrali až do dna a museli se s tím poprat.“

Výsledkem jsou dvě dřevěné lávky – přes Medvědí potok u Medvědí boudy nad Špindlerovým Mlýnem (atelier Kordovský – Vrbata) a Rennerův potok U Kostela na Malé Úpě (atelier Zavřel – Jelínek), dvě ocelové lávky Klínová cesta I. (atelier MáMA ) a Klínová cesta II. (atelier Hlaváček – Čeněk ) na cestě ze Špindlerova Mlýna na Klínové Boudy a lávka na Hrnčířských Boudách (atelier Seho – Světlík), která kombinuje dřevo a ocelová táhla se spoji.
Vzhledem k tomu, že většina vybraných lokalit je obtížně přístupná, jsou lávky navrženy jako rozebíratelné, snadno transportovatelné a lze je smontovat bez použití těžké techniky. Každý návrh je specifický a každý tým se potýkal s jinou výzvou.

„Naše lávka má velký rozpon, a museli jsme počítat se zachováním průtočné výšky koryta řeky vzhledem k přesunujícím se balvanům. Je také důležitým milníkem mezi dvěma krkonošskými hřbety, a navíc slouží jako bod záchrany, který může pomoci turistům v nouzi,“ popisuje zadání lávky přes Medvědí potok autor návrhu Ondřej Novák. Jeho řešením je jednoduchá, ale výrazná dřevěná příhradová konstrukce, která překvapí návštěvníky blížící se k potoku směrem od Medvědí boudy.

Dvě z nových lávek budou umístěny na modré turistické stezce, vedoucí ze Špindlerova Mlýna na Klínové Boudy. Jsou od sebe vzdálené asi jen 200 metrů a obě mají jednoduchou ocelovou konstrukci.
„Naším úkolem bylo navrhnout nové přemostění, které odolá nárazu velkého množství sněhu. Vytvořili jsme lávku bez jakýchkoliv výčnělků, která překlene sedmimetrový rozpon a přirozeně propojí dvě místa ukončená v rozdílných výškových úrovních. Využíváme vnějšího vyššího nosníku, po jeho horní linii necháváme probíhat lavičku, která je natočena přímo do údolí hor,“ vysvětlují studenti ateliéru MáMA.

Minimum míst k odpočinku a výhledy do údolí inspirovali také autora druhé lávky na Klínové cestě nad Špindlerovým Mlýnem Tomáše Minaroviče. „Hlavní materiál tvoří povětrnostně odolná ocel Corten, která nevyžaduje žádnou údržbu a svojí barevností dokonale zapadá do přírodního kontextu Krkonošského národního parku. Finální rezavou patinu získá přirozenou cestou po uplynutí čtyř měsíců,“ zdůvodňuje svoje řešení student magisterského stupně, který se svými kolegy z týmu absolvoval svářečský kurz, aby mohli sami vyrobit rošty, po kterých se bude chodit.

Extrémní klimatické podmínky hlavně z hlediska vlhkosti ovlivnili design lávky přes potok Čistá u Hrnčířských Bud. Aby se nemusel vzdát dřeva, jako materiálu, který do hor patří, navrhl její autor Matouš Štrba složitější dílce z oceli. Jak bude prostorově výrazná lávka, jejíž konstrukci tvoří rovnoramenné trojúhelníky propojené ocelovými trubkami, v místě vypadat, popisuje následovně: „Lávka se nachází v úzké rokli a navíc v docela prudké zatáčce. Celá tato scenérie vyvolává pocit, že údolí za lávkou končí, i proto představuje náš návrh pomyslnou zeď, která údolí uzavírá. Uživatel touto konstrukcí prochází, vidí každý detail a může se dotknout jednotlivých konstrukčních prvků. Věříme, že lávka vyvolá zvědavost a otázky ohledně její statiky, budete si ji chtít osahat a projít.“

Návrh jako cvičení ze statiky pojali studenti ateliéru Zavřel – Jelínek, jejichž lávka přes Rennerův potok na Malé Úpě musí být únosná pro přejetí osobním autem, současně ale bylo potřeba pracovat s menšími prvky, se kterými se dá snadno manipulovat. Rozhodli se zkrátit rozpětí břehů pomocí lomeného oblouku, složeného ze tří vazníků, které jsou dohromady vzepřené klínem a opřené do kamenných základů. „Místo působí klidným a příjemným dojmem a právě tuto atmosféru návrh podporuje. Věříme, že rošty na povrchu nejsou výhodné jen kvůli sněhu a počasí, ale že zároveň poskytnou návštěvníkům zajímavý pohled na potok a konstrukci pod nimi,“ představuje svůj návrh student 2. ročníku bakalářského studia Filip Zdvořák.

Lávky do Krkonoš jsou výborným příkladem výukové metody „learning by doing“ resp. učení se praxí. Cílem ale není jen naučit adepty architektury pracovat s dlátem, pilkou či vrtačkou, ale dopřát jim odpovědnost za vlastní rozhodnutí, a zažít, že podstatou úspěchu je týmová práce.


AUTORSKÉ ZPRÁVY K JEDNOTLIVÝM LÁVKÁM

Lávka Medvědí boudy (Ateliér Kordovský – Vrbata)
Tým: Ondřej Novák, Jakub Bilan, Tereza Kosíková, Adéla Šeflová, Nina Třísková, Irena Zmeškalová
Lávka u Medvědí boudy překlenuje úžlabí Medvědího dolu ve výšce 1020 m n. m. Nachází se na turistické, cyklistické i běžkařské trase. Při návrhu byl brán zřetel na krajinný kontext lokality, potřebný velký rozpon lávky, obtížnou přístupnost místa a na zachování průtočné výšky koryta řeky vzhledem k přesunujícím se balvanům.
Vzhledem k těmto aspektům byla lávka navržena jako jednoduchá příhradová konstrukce. Boční stěny lávky tvoří dva vysoké příhradové nosníky tvořené trojúhelníky, které jsou v úrovni stropu spřažené uzavřenými ocelovými profily. Jednotlivé pruty příhradových nosníků tvoří hranoly z modřínového dřeva. Celá lávka sestavená z tohoto přírodního materiálu podtrhuje charakter místa. Celková stabilita je podpořena několika ocelovými prvky a táhly. Na dřevěných nosnících je ukotvena pochozí dřevěná plocha lávky. Místo konstrukce zábradlí je k příhradovým nosníkům přimontována síť, kterou je zajištěna bezpečnost proti pádu z lávky po celé její délce. Lávka je nejen důležitým milníkem mezi dvěma krkonošskými hřbety, ale místo lávky slouží i jako traumatologický bod, který může pomoci turistům v nouzi. I přes svou prostorovou i tvůrčí výraznost zachovává jednoduchý výraz a efektivní konstrukční řešení. Když člověk přichází k údolí říčky, kde se lávka nachází, ze směru od Medvědí boudy, jde po klikaté cestičce a lávka se tu najednou před ním vyjeví. Mohutná konstrukce lávky tento pocit příjemného překvapení ještě umocňuje.
Lávka obecně slouží jako spojnice mezi dvěma body. Nemusí tomu být pouze stavba k překlenutí vzdálenosti. Může to být také konstrukce, která přináší zážitek při průchodu skrze ní. A to právě tato lávka nabízí.

Lávka na Klínové cestě I. (Ateliér MáMA)
Tým: Tereza Červená, Daniel Homola, Lucie Kolenová, Jakub Svitek, Adam Škarka
Kráčíme lesem, Klínovou cestou, turistickou stezkou. Stoupáme. Čím jsme výš, tím se pěšina pod nohama zužuje. Les houstne. Mohutné stromy obklopují prostor kolem. Až najednou se cesta stočí, větve se rozestoupí a pěšinu protíná Hluboká strouha. Před očima se rozprostře překrásný výhled do údolí a na protilehlé jižní svahy. Pod nohama hučí voda strmě dolů tekoucí z do výšin čnících hor. Stojíme na místě naší lávky.
Stezka, po které kráčíme, přirozeně kopíruje terén svahu. Naši lávku proto pomocí dvou hlavních nosníků stáčíme, abychom ponechali cestu ve směru určeném přírodou. Ovšem toto místo člověk nechce pouze projít. Průzorem do okolí, zurčící vodou pod nohama a vodopádem za zády je přímo vybízen k zastavení se a vychutnání si těchto krás. Návrhem na tomto místě nabízíme prostor ke zpomalení, odpočinku.
Naším úkolem bylo navrhnout nové přemostění, které odolá velkému množství sněhu, který se zde ukládá. Vytvořili jsme lávku bez jakýchkoliv výčnělků. Lávku, která překlene sedmimetrový rozpon a přirozeně propojí dvě místa ukončená v rozdílných výškových úrovních. Využíváme vnějšího vyššího nosníku, po jehož horní linii necháváme probíhat lavičku, která je natočena přímo do údolí hor. Mostovka mezi dvěma nosníky mezitím postupně stoupá, až na konci splyne s vodorovnou linkou posezení a společně se propojí s navazující pěšinou jdoucí dál.
Hlavní nosnou konstrukci tvořenou skruženými ocelovými pásy příčně propojují válcované IPE profily nesoucí další, již dřevěné vrstvy. Ty jsou vyrobeny z cedrového dřeva, které svými vlastnostmi převyšuje většinu běžně dostupných dřevěných materiálů. Spojovací prvky jsou skryty před zraky očí na spodní straně konstrukce. Vytvořili jsme tímto lávku propojující mnohé, s pokorou, kterou si krása Krkonošského národního parku zaslouží.

Lávka na Klínové cestě II. (Ateliér Hlaváček – Čeněk)
Tým: Tomáš Minarovič, Jan Binter, Michal Bílek, Tereza Chvojková, Ondřej Králík, Matěj Kulhavý, Petra Lálová, Eliška Müllerová
Navrhovaná lávka se nachází v místě, kde Hlubokou strouhu překonává modrá turistická stezka, vedoucí ze Špindlerova Mlýna na Klínové Boudy. Tvar lávky vychází z terénní konfigurace žlabu vytvořeného Hlubokou strouhou a z pohybu návštěvníků. Svou křivkou vytváří pokračování současné cesty a podporuje plynulost chůze. Podél stezky se nachází minimum míst k odpočinku. Lávka proto nabízí posezení s výhledem díky navržené lavičce, která se obrací směrem do údolí.
Návrh reaguje na místní extrémní klimatické podmínky. Mostovka je tvořena roxory s mezerami, díky kterým na lávce nedochází k hromadění sněhu, vody ani listí. Výstupky roxorů zaručují bezpečnou chůzi po lávce. Díky mezerám mezi roxory působí lávka opticky lehce, zároveň může chodec vnímat potok pod lávkou. Lávka je navržena bez zábradlí, aby kladla minimální odpor sněhovým masám.
Hlavní materiál tvoří povětrnostně odolná ocel Corten, která nevyžaduje žádnou údržbu a svojí barevností dokonale zapadá do přírodního kontextu Krkonošského národního parku. Svojí finální rezavou patinu získá přirozenou cestou po uplynutí čtyř měsíců.
Lávka je půdorysně zakřivená s nosnou konstrukcí ze svařovaných I profilů. Celková délka lávky je 7,25 m, šířka 1,8 m. Pochozí rošt je nesen sedmi moduly, které jsou svařeny z I a T profilů. Výška hlavních nosných profilů je rozdílná z důvodu různého momentu působícího na konstrukci. Vnitřní, méně zatěžovaný profil, má výšku 150 mm, vnější profil výšku 240 mm. Příčné rozpěry svařené z ohýbaných T profilů mají proměnnou výšku. Jednotlivé moduly jsou k sobě připevněny šroubovanými spoji. Pochozí vrstvu lávky zajišťuje 14 svařovaných roštů. Rošt je tvořen rámem, distančními hřebínky a 18ti tyčemi z betonářské oceli. V blízkosti lávky se nenachází žádná dopravní infrastruktura. Lávka je proto navržena jako modulární, rozebíratelná na jednotlivé díly, které jsou snadno transportovatelné a smontovatelné bez použití těžké techniky.
Věříme, že lávka svým střídmým tvarem, subtilností i použitým materiálem harmonicky souzní s jedinečným prostředím Krkonošského národního parku.

Lávka Hrnčířské boudy III. (Ateliér Seho – Světlík)
Tým: Anna Bredová, Monika Jůzová, Vojtěch Sigl, Matouš Štrba, Štěpán Tylš
Tato lávka ctí několik předem stanovených základních předpokladů a principů. Tím prvním je demontovatelnost. Na vybrané místo je poměrně obtížné se dostat, a proto se lávka skládá z menších prvků, s nimiž bude snazší manipulace. Dalším zásadním předpokladem je snaha o minimalizaci fyzického zásahu do přírody a především zachování průtočného profilu koryta. Celá konstrukce lávky do základů přenáší pouze svislé síly, to umožňuje minimalizovat základové patky.
Klimatické podmínky hlavně z hlediska vlhkosti jsou na daném místě nepřívětivé, proto se naše lávka snaží vyvarovat vodorovných ploch a míst, kde by se mohla hromadit voda. I z toho důvodu jsou složitější díly z oceli, která svojí životností předčí druhý použitý materiál - dřevo. Toho jsme se v našem návrhu vzdát nechtěli vzhledem k tradici a charakteru prostředí.
Samotná konstrukce a forma lávky je velmi prostorově výrazná. Je složena ze sedmi rovnoramenných trojúhelníků (v poměru základny a ramene1:2) v osové vzdálenosti 1,5 m, které jsou propojeny ocelovými trubkami. Tyto trubky jsou nahoře tlačené a dole tažené. Hlavní síly jsou přenášeny táhly. Do této základní konstrukční schránky je vložena samotná pochozí lávka tvořená fošnami o délce 1,9 m. Fošny jsou ukotveny k ocelovým stropnicím mezi jednotlivými trojúhelníky.
Lávka se nachází v úzké rokli a v docela prudké zatáčce. Celá tato scenérie vyvolává pocit, že údolí za lávkou končí, i proto představuje náš návrh pomyslnou zeď, která údolí uzavírá. Ten, kdo touto konstrukcí prochází, vidí každý detail a může se dotknout jednotlivých konstrukčních prvků.
Věříme, že lávka vyvolá zvědavost a otázky ohledně její stability, bude vybízet k bližšímu prozkoumání. Lávka se ve své podstatě vyzdvihuje nad další mostky ve svém okolí, které vycházejí ze stavební zkušenosti, ale není v tom potřeba hledat aroganci architekta, ale spíš snahu o potvrzení pravidla výjimkou. Jedna ze sta lávek má právo na odlišnost a která jiná by to měla být, když ne právě ta, kterou pro KRNAP navrhují studenti architektury.

Lávka Rennerův potok (Ateliér Zavřel – Jelínek)
Tým: Adam Bujok, Michaela Černá, Anton Lukáč, Vojtěch Palm, Filip Zdvořák
Podobu naší lávky ovlivnilo několik faktorů. Za prvé, že na rozdíl od ostatních lávek, musí splňovat požadavek pro přejetí autem, což vyžaduje mohutné a těžké konstrukční prvky. Těm se ale návrh šikovně vyhýbá nosnou konstrukcí složenou z více menších dřevěných trámů, se kterými se dá snadněji manipulovat. Výhoda kratších prvků spočívá také v jejich dopravení na místo. Dalším důležitým faktorem bylo umístění lávky do kontextu místa dále i samotné přírodní vlivy, jako nepřívětivé a proměnlivé horské počasí, které je nežádoucí hlavně kvůli vlhkosti a proto jsme se snažili vyhnout se velkým plochám, kde by se mohla držet voda. Důležité bylo také zachovat průtočný profil potoka, čemuž napomáhá vzedmutí lávky. Z důvodu umístění v přírodě je hlavním materiálem dřevo, jen spojovací prvky jsou kvůli jejich odolnosti ocelové a pochozí část lávky tvoří kovové rošty, na kterých se nedrží voda a sníh.
Samotná konstrukce vznikla myšlenkou zkrátit rozpětí břehů tak abychom mohli na místo dopravit snadno krátké lehčí prvky. Zkrácení rozpětí jsme dosáhli pomocí lomeného oblouku, v našem případě jej nazýváme kozou, která právě zajištuje zkrácení překonávaného rozpětí na třetiny. Koza je složena ze tří vazníků, které jsou dohromady vzepřené klínem. Celá tato konstrukce se opírá do kamenných základů, jež je třeba na místě upravit odebráním kamene z aktuálního základu. Nosná část mostovky již překoná vzdálenost břehu a kozy, funguje jako prostý nosník mezi základem a prostřední částí mostovky, se kterou je pevně spojena.
Přístup k lávce vede po širší cestě, která schází z kopce do otevřeného údolí a lávka je vidět už z dálky. Místo působí klidným a příjemným dojmem a právě tuto atmosféru návrh podporuje. Věříme, že rošty na povrchu nejsou výhodné jen kvůli sněhu a počasí, ale zároveň poskytnou návštěvníkům zajímavý pohled na potok a konstrukci pod nimi. Na místě se nachází lavička a i proto doufáme, že společně s lávkou zde vytvoří příjemné prostředí, kde se lidé budou chtít zastavit a porozhlédnout po krajině.
Kateřina Rottová, tel: 778 750 052 tisknout poslat
 twitter

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení


Zapomněli jste heslo? Změňte si jej.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

reklama



Blíž přírodě

Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist TOPlist