http://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/tiskove-zpravy/nejstarsi-zoologicka-zahrada-v-cechach-se-raduje-z-bohate-nadilky-mladat-na-useku-kopytniku
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii

Tiskové zprávy

ZOO Liberec: Nejstarší zoologická zahrada v Čechách se raduje z bohaté nadílky mláďat na úseku kopytníků!

15. května 2017 | ZOO Liberec
Autor: Barbara Tesařová, tel: 778 717 788
Hned na začátku prohlídkové trasy v liberecké zoo mohou návštěvníci obdivovat nové přírůstky buvolce běločelého. Během posledního dubnového týdne přišly na svět hned dvě malé samičky tohoto afrického sudokopytníka – Holly a Marry. I když se obě mají čile k světu, ošetřovatelé je z bezpečnostních důvodů raději drží stranou od zeber, se kterými obývají stejný výběh, a návštěvníci je při troše štěstí mohou spatřit zatím ve speciálních dvorečkách na okraji výběhu. Divoké a pohyb milující zebry by je v tuto chvíli mohli vážně ublížit.

Oproti svým tmavě zbarveným rodičům mají buvolčí mláďata světle pískovou barvu a až po dvou měsících se začnou pomalu přebarvovat na světle hnědou. Bílý proužek na čele, podle kterého dostali své druhové jméno, posléze zčerná. Až v době dospívání jejich srst tmavne a černý proužek se opět přebarví na bílo, což je znakem jejich pohlavní dospělosti.

O dalšího jedince se rozšířilo i naše stádo zeber bezhřívých. K samečkovi Kitovi, který se narodil koncem března, přibyl další samec. Narodil se 28. 4. naší zabří prvorodičce Heshie a od ošetřovatelů si vysloužil jméno Horus. Pro ZOO Liberec je to velmi radostná zpráva, protože matkou je jedenáctiletá submisivní samice, která bývala často vyloučena ze stáda, a samec o ní nikdy nejevil velký zájem.

Své první mládě – sedmikilového samečka Levise, porodila také Lundi, samice nyaly nížinné.

Hned ve vedlejším výběhu antilop koňských můžou návštěvníci spatřit malého Marwella a na další antilopí přírůstky stále čekáme.

Buvolec běločelý (Damaliscus pygargus Philipsi):
Buvolec běločelý obývá rozsáhlé savany s menšími porosty keřů a stromů v Jižní Africe. Se svou výškou v kohoutku 85 - 100 cm, patří mezi nejmenší žijící druh buvolce. Zvíře váží 50 - 80 kg a dožívá se 15 - 17 let.
Buvolci mají dlouhé zatočené rohy dorůstající délky až 50 cm. Hlava je neobyčejně protáhlá a zvednutá, což umožňuje zvířeti dobrý rozhled. Samci a samice se mezi sebou neliší vzhledem.
Samci buvolce běločelého jsou teritoriální a své území si značí trusem, močí a pachovými žlázami. Samci, jejichž teritoria jsou k sobě nejblíže, mezi sebou často poměřují síly. Jedná se však o rituální souboje, které většinou nekončí poraněním nebo smrtí jednoho ze soků. V období říje si samci své teritorium brání urputněji. Buvolci vytvářejí skupiny 8 - 15 jedinců, avšak v době migrací jich lze spatřit i tisícová stáda táhnoucí až na vzdálenost 1000 km.
Samice je březí 7 - 8 měsíců a rodí zpravidla jedno mládě, které je zbarveno žlutě, aby nepřilákalo pozornost predátorů. Dokáže se postavit na nohy po 20 minutách od narození a následuje matku.
Buvolec se živí převážně rostlinnou potravou a je schopen spásat i suchou, těžce stravitelnou trávu.

Zebra bezhřívá (Equus quagga borensis)
Zebra bezhřívá obývá v Ugandě travnaté pláně a řídké lesy s horami do nadmořské výšky 4500 m. V roce 1918 se předpokládalo, že je tento poddruh zebry stepní v přírodě zcela vyhuben, nové výzkumy však potvrdily opak.
Samci mohou dorůstat výšky 120 - 140 cm v kohoutku a vážit 215 - 340 kg. Barva těla zebry je okrová až špinavě bílá, s širokými černými pruhy. Pruhování směřuje až ke kopytům. Druhové jméno si zebra získala díky redukované hřívě, kterou zvíře téměř ztrácí ve třech letech stáří.
Zebra bezhřívá žije v rodinných skupinách o velikosti 6 - 20 jedinců, které se sdružují se stády i jiných druhů kopytníků, jako jsou například pakoni. Vůdčí klisna vede hierarchicky uspořádané stádo, které uzavírá jeden dospělý samec. Mladí samci se seskupují do tzv. mládeneckých stád. Klisna rodí po roce březosti jedno mládě, které dospívá ve stáří 12 měsíců. Dožívá se 20 - 40 let.
Jejich nepřáteli jsou v přírodě lvi, hyeny, levharti a gepardi.

Nyala nížinná (Tragelaphus Angasi)
Nyala je africký druh antilopy rozšířený především v Jižní Africe, Malawi, Mozambiku, Zimbabwe a Svazijsku. Ve volné přírodě se vyskytuje kolem 32 tisíc jedinců, z toho 80 procent se nachází v chráněných oblastech. Populace přitom v posledních letech spíše stagnuje. Hlavním ohrožením nyal je postupující kultivace půdy a s tím související úbytek pastvin.
Tyto antilopy mohou dosáhnout výšky 110 cm (v kohoutku) a váhy do 125 kg. U nyal se vyskytuje silný pohlavní dimorfismus, kdy jsou samci až dvakrát těžší než samice a mají delší hřeben ze srsti na hřbetě a hrudníku. Další výrazný rozdíl mezi pohlavími je ve zbarvení, samice a mláďata mají srst červenohnědou s bílými pruhy, zatímco samci jsou zbarveni do šedohněda. Pro nyaly jsou typické výrazné lyrovité rohy.
Nyaly se vyskytují především v hustých nížinných lesích poblíž vody. Hlavní potravou je zde pro ně listí, tráva a také ovocné plody některých stromů. Aktivní jsou především večer a během noci do rozbřesku. Ve dne se ukrývají ve stínu.
Samice žije obvykle sama se svými mláďaty z posledních dvou porodů, někdy se k ní připojují i její příbuzné samice a vytváří menší 5-8 členné skupinky. Samci žijí v otevřených mládeneckých skupinách, které opouštějí ve stáří 3-5 let, a pak žijí odděleně. Pouze po dobu rozmnožování vytváří samci a samice smíšené skupiny. Samice je březí 7 měsíců, poté rodí jedno mládě, které zůstává skryté ležet na jednom místě po dobu 3 týdnu, pak následuje matku a připojuje se k ostatním.

Antilopa koňská (Hippotragus equinus)
Antilopa koňská obývá řídké lesy a travnaté oblasti v blízkosti vody v celé subsaharské Africe. Stálé populace na západě kontinentu žijí jen v národních parcích a rezervacích.
Své jméno získala díky vzhledu připomínajícímu koně (protáhlý obličej, vzpřímená hříva). Srst je hnědošedá až rezavá, spodní část těla je bílá. Na hlavě je patrná bílá maska kolem očí a čumáku a dlouhý chomáč tmavých chlupů vyrůstající na špičce ucha. Typické jsou silné a dozadu zahnuté rohy, které u samic bývají slabší. Antilopa je používá mimo jiné k rozhrabování termitišť, jejichž hlína obsahuje sůl.
Po devíti měsíční březosti mívá samice jedno mládě, poté je schopna ihned znovu zabřeznout. Dožívá se až 17 let.
Živí se převážně středně vysokou trávou. Občas stráví i listí keřů a plody.
V období sucha se antilopy shlukují do větších skupin a koncentrují se u vodních zdrojů. V období dešťů naopak více dispergují do širšího okolí. Antilopy se sdružují do skupin v přibližném počtu do 20 samic s mláďaty a jednoho dospělého samce. Mezi samicemi je hierarchie lineární (dle věku), takže nejstarší samice má nejvyšší postavení ve skupině. Mladí samci do stáří šesti let tvoří tzv. bakalářské skupiny v počtu 2 - 12 jedinců. Dospělí samci jsou teritoriální a obhajují si svou oblast se samicemi, obzvláště v období sucha.
Zvířata jsou nejaktivnější po ránu, v pozdním odpoledni a navečer. Jejich hlavními predátory jsou lvi, levharti, psi hyenovití a hyeny. Před nebezpečím nejprve utečou na krátkou vzdálenost, pak se otočí a vytvoří obranný kruh. V případě útoku bojují rohy. Dokáží vyvinout rychlost až 57 km/h.
Barbara Tesařová, tel: 778 717 788 tisknout poslat
 twitter

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení


Zapomněli jste heslo? Změňte si jej.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

reklama


Blíž přírodě

Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist TOPlist