Vychází první letošní Naše příroda

Zima je v plném proudu, ne vždy však počasí přeje toulání přírodou a pro tyto případy je tu Naše příroda, se kterou se můžete vydat na výlet i když se za okny žení všichni čerti… V prvním letošním čísle, kterým začínáme už 11. ročník, se vydáme na cesty i přes hranice, a to oběma směry – přečíst si můžete jak o přistěhovalcích v živočišné a rostlinné říši, tak o vystěhovalcích, konkrétně o špačkovi obecném. Poslední díl mokřadních článků se věnuje rašeliništím, do světa menších tvorů nás zavede bělásek ovocný nebo pár broučích kuriozit skrývajících se v mrtvém dřevě a do světa poněkud větších tvorů se vydáme se zubry. Nezapomněli jsme ani na děti, se kterými si můžete pohrát a zároveň možní i něco přiučit…

Obsah čísla 1/18

Než přijde skutečné jaro / Jaromír Zumr
Opeření vystěhovalci: špaček obecný / Tomáš Grim
Motýlí Fénix – bělásek ovocný / Alois Pavlíčko
Okýnkem do pohádky o tisíce let zpátky / Alena Říhová
Kuriozity z chráněných brouků mrtvého dřeva / Mladen Kaděra
Přistěhovalci, emigranti a navrátilci I. / Hana a Vladimír Motyčkovi
Exotická kráska na jeřabinách mlaská / Alena Říhová
Návrat krále lesů / Denisa Mikešová
Slavík modráček středoevropský – skrytý drahokam rákosin / Petr Válek
Slavík modráček středoevropský na Radovesické výsypce / Anna a Jiří Vaníkovi
Devět předjarních skal Žďárských vrchů / Martin Janoška
Poklady Harasova / Jan Moravec
Příroda pod sněhovou peřinou / Monika Tošenovská, Monika Vraštilová
Zpráva z akce… / Jan Moravec

Opeření vystěhovalci: špaček obecný

Na obálce tohoto čísla je zdánlivě dobře známá scéna: „náš“ špaček vykukuje z dutiny u nás nepůvodního platanu. Chyba lávky! Záběr je z Central Parku v New Yorku a všechno je tedy vlastně naopak: špaček je zde za Atlantikem nechtěným přistěhovalcem, naopak platan je na americkém kontinentě doma. Tato scéna dobře ilustruje jednu z nejrozsáhlejších změn, které hýbou současným světem v globálním měřítku, tedy invazi nepůvodních druhů. A začít seriál o našich druzích ptáků, které se staly jinde ve světě invazními, těžko lépe než právě špačkem: na seznamu „100 nejhorších invazních druhů-vetřelců na světě“ jsou jen tři druhy ptáků a jedním z nich je právě špaček obecný.

Okýnkem do pohádky o tisíce let zpátky

Rašeliniště je působivým ostrůvkem přírody, který si každého hned podmaní. A také okýnkem do pohádky, v níž si jako návštěvník zahrajete hlavní roli. Už jen z urousaného bochánkovitého koberce, který vám pomalu ujíždí pod nohama, se vám zatočí hlava a mezi lesknoucími se vodními zrcátky snadno ztratíte rovnováhu. To už jste ale v kole s půvabnými lesními vílami. Ovšem představa, že vás snad nakonec stáhnou do hlubin mezi hnijící mechy a masožravky, je dost děsivá. Tím spíš, že obloha se mračí, hustý les upadá do tmy a vzrostlé stromy vás obkličují.

Návrat krále lesů

Pomyslné panování nad našimi lesními hvozdy se odjakživa přisuzuje jelenovi; vždyť se honosí majestátní korunou z paroží. Od té doby, co jsem se ve „volné“ přírodě poprvé setkala se zubry, ovšem vnímám tuto pohádkovou fikci jinak. Rozvážné pohyby zdůrazněné úžasnou hrou světla a stínu: mohutný býk v popředí ozářený sluncem, zatímco za ním se černal hustý les. Jiskrným okem sledoval houští, odkud jsem stádo „skrytě“ pozorovala. Věděl o mně, stejně jako ostatní, ale nevyděsilo je to. Jeleni by už dávno v panice utekli. Avšak ze zubrů čišel stále klid hodný panovníků. Ano vím, je to i tím, že jeleny neustále pronásledují lovci. Ale i tak … Po hodině začali zubři nenuceně zvolna odcházet, noha co nohu mine. A teprve tehdy, když jsem je viděla kráčet, jsem si zcela uvědomila jejich suverénní královský majestát.

---

reklama

---