https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/afrika-kdyz-lide-rozpoutaji-valceni-klesaji-pocty-divokych-zvirat-v-dobe-miru-se-ale-priroda-umi-vzchopit
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Afrika. Když lidé rozpoutají válčení, klesají počty divokých zvířat. V době míru se ale příroda umí vzchopit

24.1.2018 08:55 | PRAHA (Ekolist.cz)
Když se rozhoří válka, není čas chránit přírodu. Ilustrační snímek.
Když se rozhoří válka, není čas chránit přírodu. Ilustrační snímek.
Počet ozbrojených konfliktů v Africe dlouhodobě neklesá. Tam, kde začne válka, obvykle končí veškerá ochrana přírody. Od roku 1946 bylo válčením postiženo 71 % všech chráněných oblastí celého kontinentu. Studie z Princetonské univerzity ale přináší i pozitivní zprávy. Populace divokých zvířat se jen zřídka dostanou do bodu, ze kterého by nebyla obnova možná. Zároveň přírodní rezervace, byť opakovaně postižené konflikty, jsou stále slibným místem pro ochranu divoké přírody.
 

„Válka je v Africe stále přítomný faktor, odpovědný za desetiletí probíhající propad početnosti velkých savců,“ říká Joshua Daskin, docent princetonské univerzity, ekolog a evoluční biolog. „Toto empirické zjištění asi nikoho nepřekvapí. Ozbrojené konflikty, občanské války, to vše v zasaženém území vypne ochranu přírody a vystaví zvířata vybíjení," říká Joshua Daskin. "Z pochopitelných důvodů zmizí z válečných zón i badatelé a rangeři, kteří chráněná zvířata hlídali.“

Daskin se nebál kontroverze a ve své práci se zaměřil na to, co je se zasaženou přírodou, respektive charismatickou megafaunou, dál. Někomu může přijít silně za hranicí dobrého vkusu, že si bude princetonský docent počítat přeživší zvířata tam, kde po tisících umírali lidé. Ale sám říká, že války jsou v Africe natolik samozřejmé, že s nimi ochrana přírody nějak počítat musí.

71 procent chráněných oblastí si od roku 1946 prošlo nějakým konfliktem. Některé opakovaně.
71 procent chráněných oblastí si od roku 1946 prošlo nějakým konfliktem. Některé opakovaně.

Dvě třetiny afrických rezervací si válkou prošly

„Ukázalo se totiž, že jen opravdu zřídka dojde na zasažených územích k úplnému kolapsu přírody,“ vysvětluje Daskin. „Přesněji, dojde ke značnému narušení divočiny, ale prakticky nikdy až do takového bodu, kdy by obnova a záchrana už nebyla možná. Znamená to, že i tato zdevastovaná území mají pořád potenciál a mohou být slibnými kandidáty pro rehabilitační úsilí.“ Pochopitelně, až utichnou zbraně a začne zase mluvit hlas rozumu.

Mezi lety 1946-2010 si válčením prošlo 71 % ze všech afrických chráněných území (národních parků, rezervací). Někde boje trvaly jen tři měsíce, ve čtvrtině případů naopak trvaly přes devět let. Rekordní zaznamenaná délka konfliktu na území činila 35 let. V Čadu, Namibii nebo Súdánu bylo zaznamenáno dvacet dílčích konfliktů na rezervaci.

Když stabilitu a mír vystřídá válka, začnou se počty divokých zvířat hroutit směrem dolů. Sloni, hroši, žirafy nebo buvoli prostě mizí spolu s tím, jak mají místní lidé hlad nebo v oblasti začne nekontrolovaně bujet pytláctví. „Prvním překvapujícím zjištěním bylo, že na tempo úbytku zvířat neměla vliv doba trvání konfliktu nebo jeho intenzita. Zdá se, že války jako nový biologický faktor, si jedou podle vlastních pravidel,“ říká Daskin. „Je to neobvyklé, ale rozhodně užitečné vědět. Když chcete chránit přírodu, musíte se totiž vyvarovat konfliktu jakékoliv intenzity.“ Válka totiž způsobí rozvrat na socio-ekonomické úrovni, často vede k pádu vlády, ke ztrátě vymahatelnosti jakéhokoliv práva. A na nějakou ochranu biodiverzity nikdo pochopitelně už čas a energii nemá.

Počty klesají, ale ne na dno

Během válčení klesají stavy velkých zvířat o 90 %. Ilustrační snímek.
Během válčení klesají stavy velkých zvířat o 90 %. Ilustrační snímek.

Dalším bodem Daskinovy analýzy bylo zjištění početních stavů zvířat před a po válkách. Zaměřil se na 36 druhů (od antilop po slony), žijící v 253 populacích celkem 126 chráněných území devatenácti států. Výsledek? Jejich počty skutečně klesaly v průběhu bojů až o 80-90 %. „Dříve jste je počítali v dvouciferných číslech, po ozbrojených konfliktech sotva po jednotkách. Ale prakticky nikde neklesly na nulu.“

A když válka skončí? „Místním často nezbude nic jiného, než okolní příroda. A záleží, jak ji dokáží uchopit,“ dodává Daskin. Když sváry a nepokoje vystřídá silná a obnovená vláda, mohou se lidé o „přírodu“ opřít a začít znovu. Například v Mozambiku se místní rozhodli v dobrém „vytěžit“ z přírodního potenciálu chráněných území maximum.

Neziskové organizace, místní komunity, státní ochrana přírody tu dokázaly během několika let plně potlačit pytláctví a z válkou narušených národních parků vytvořily zdroj zaměstnanosti a příležitostí. Na parky se navázala celá vzdělávací struktura a cestovní ruch. Protože se z ochrany přírody stal společný zájem, záhy vymizela korupce. V roce 2004 dosáhly počty zvířat v Mozambiku 80 % předválečného stavu. „Ta změna trendu a postoje k přírodě je na úrovni Mozambiku celonárodní. Lidé vidí, že se jim energie vložená do ochrany přírody bohatě vrací. Uvědomují si, že zdravé životní prostředí katalyzuje i jejich zdraví a naději. Je to jako pozitivní smyčka. A podobný potenciál mají i další chráněná území v Africe, ten princip návratu k obnově je obecný.“

Inspirace z Mozambiku

Daskina na „námět“ práce v roce 2012 přivedla návštěva Národního parku Gorongosa v Mozambiku. V sedmdesátých letech se toto chráněné území řadilo mezi africké klenoty divoké přírody, kde si fotografové megafauny doslova podávali dveře. Pak ale přišla „válka za osvobození“ následovaná patnáctiletou válkou občanskou. Z Gorongosy zmizelo 90 % zvířat. Dnes, navzdory prožitému kolapsu, však počty zvířat dosahují předválečných stavů. „Pokud to ustála Gorongosa, jak jsou na tom jiná válkou zasažená území? Je obnova možná i na nich?“

reklama

 
Další informace |
Líbil se vám článek? Přispějte si na napsání dalšího.
foto - Dohnal Radomír
Radomír Dohnal
Autor je spolupracovníkem Ekolistu.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (2)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

da

24.1.2018 22:46
Úplně jsem si vzpomněl na přednášku na z myslivosti. Kdy lektor říkal, že válka vždy sníží stavy zvěře a v nějaké další přednášce říkal, že když má zvěř dobré přírodní podmínky, tak ji lovem nikdy nezlikvidujete. Tohle to potvrzuje :)
Odpovědět
mr

25.1.2018 17:52 Reaguje na
Hezky to zní, ale je to nesmysl. Třeba nosorožci tuponosí. Myslíte, že neměli v A dobré podmínky v počátcích 20. stol., když tam tehdy byla možná dvacetina dnešní lidské populace? A nemýlím-li se, tak jich zůstalo posledních asi 20 ks, jež až na soukromých farmách namnožili na dnešních několik tisíc. A naopak nosorožec severní byl prý ještě ve stavech běžných - dokonce je pan ing. Wágner dovezl do Čech, a než se někdo rozhoupal, jsou díky politice Citesu během pár let vyloveni. A takových př. uvedu klidně více.
Odpovědět
 
reklama


Pražská EVVOluce

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist TOPlist