http://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/bojovni-mravenci-matabele-sve-ranene-druhy-zachranuji-potrebuji-je-pro-dalsi-boj
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii

Bojovní mravenci Matabele své raněné druhy zachraňují. Potřebují je pro další boj Video

12.5.2017 03:33 | PRAHA (Ekolist.cz)
Afričtí mravenci Matabele skoro neustále bojují s termity. Ti jsou totiž jejich jediným zdrojem potravy. Mravenci Matabele se o své druhy zraněné v boji starají a snaží se je dostat zpět do mraveniště.
Afričtí mravenci Matabele skoro neustále bojují s termity. Ti jsou totiž jejich jediným zdrojem potravy. Mravenci Matabele se o své druhy zraněné v boji starají a snaží se je dostat zpět do mraveniště.
To, že zájem celého společenstva je nadřazený zájmu jednotlivce, je zatím platné pro drtivou většinu sociálně žijícího hmyzu. V případě subsaharských mravenců Matabele je ale nutné toto tvrzení poněkud poupravit. Jak upozorňují entomologové z Univerzity ve Würzburgu, i v boji zranění jednotlivci mají pro kolonii svou cenu. A proto je jejich druhové zachraňují. Podrobněji o tom referuje například žurnál LiveScience.
 

Pro mravence velice neobvyklý model chování nyní popsal myrmekolog Erik Frank, doktorand biologie z Würzburgu. Během terénních pozorování ho totiž zaujal netradiční přístup bojovných mravenců Matabele, kteří zatím prosluli jen jako vysoce specializovaní predátoři termitů. Bojují s nimi prakticky neustále, protože pro ně představují jediný zdroj potravy. A aby jejich kolonie přežila, vyráží v kyvadlovém rytmu co chvíli skupiny přibližně 500 vojáků k nejbližší zásobovací trase nebo hnízdu termitů, aby na něj zaútočili. Boje, které neustávají po celou světlou část dne a obvykle trvají kolem jedné hodiny, přitom nejsou pro útočníky beze ztrát.

Frank si kromě této všední válečné rutiny mravenců ale povšiml, že zpět k mateřské kolonii se nevrací jen přeživší mravenci obtěžkaní ulovenými termity, ale právě tak i zdraví jedinci poponášející vlastní zraněné druhy. Když vůbec poprvé uviděl mravence Matabele, odnášející si do hnízda i příslušníky vlastního druhu, myslel si, že se jedná o transport usmrcených kusů, kteří by mohli být kanibalizováni. Teprve při podrobnějším zkoumání odhalil, že nošeným jedincům tu a tam chybí noha nebo tykadlo. A to bylo zvláštní. „Proč by ale něco takového dělali? Jaký by to mělo význam?“ ptal se. Aby tomu přišel na kloub, zbavil dvacítku raněných doprovodu a nechal je, aby do hnízda dorazili po svém.

Následně zjistil, že 32 % z raněných už do hnízda prostě dorazit nedokázalo. O více jak polovinu z nich se „postarali“ pavouci z řad skákavkovitých. Bez doprovodu se totiž různě zranění mravenci nedokázali pohybovat dostatečně rychle, aby jim unikli. Jen pro srovnání, všem možným predátorům cestou tam či zpět podlehlo za celou dobu méně než 10 % zdravých mravenců a Frank vzpomíná i na mravenčího rekordmana, který absolvoval 420 takových cest, aniž byl kdy napaden. „Pro zraněné mravence Matabele je tedy přinejmenším výhodné být zachráněn,“ popisuje myrmekolog. „Jenže tohle není ten pravý důvod, proč tohle chování vzniklo. Musí tu být nějaký přínos kolonii jako celku.“



Africký mravenec Paltothyreus tarsatus právě zabil zraněného mravence Matebele, do kterého je stále zakousnutý termit. Zranění mravenci mohou být svému společenství prospěšní. Pokud se jim ovšem podaří z boje vrátit.
Africký mravenec Paltothyreus tarsatus právě zabil zraněného mravence Matebele, do kterého je stále zakousnutý termit. Zranění mravenci mohou být svému společenství prospěšní. Pokud se jim ovšem podaří z boje vrátit.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Erik Frank

A skutečně. Po dalším boji s termity si zraněné pro přehlednost označil kapkou akrylové barvy. Záhy si všiml, že během následujících čtyřiadvaceti hodin se tito dříve zranění (bez jedné i více nohou, s poškozenými kusadly, upadlým tykadlem) znovu objevují v bitevním poli. „Vlastně se opět v bitevní vřavě objeví až 95 % dříve raněných mravenců,“ říká Frank. „Ve skutečnosti je zhruba pětina (21 %) útočného šiku tvořena již dříve raněnými mravenci.“ Čas strávený v zázemí využijí ranění veteráni jednoduše k tomu, aby pochopili, jak své tělo bez hmatových orgánů nebo končetin ovládat. A pak vyráží znovu na zteč. Druhého dne se jedinci s amputovanými končetinami pohybují téměř tak rychle, jako jejich zdraví kolegové.

„Lidé si obvykle myslí, že když přijde na mravence nebo kterýkoliv jiný sociálně žijící hmyz, že všechno, co dělá jedinec, je podřízeno zájmům kolonie,“ říká Frank. „Ostatně i biologové mají tendenci v případě mravenců podceňovat význam jednotlivce pro kolonii. Jenže jak jsme vlastně vůbec poprvé u mravenců ukázali, dobro jednotlivce – tedy záchrana zraněného mravence – je pro kolonii právě tak prospěšná.“ Proč? Bez doprovázení raněných by se brzy začala kolonie zmenšovat a nedokázala by si už zajistit potravu lovem termitů. „Mravenců Matabele by v hnízdě bez transportování raněných, stále ještě využitelných k boji, bylo jen za pár dní o třetinu méně.“

Další informace |
Líbil se vám článek? Přispějte si na napsání dalšího.
Radomír Dohnal
tisknout poslat
Tento článek patří do kategorie |

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení


Zapomněli jste heslo? Změňte si jej.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

reklama

Blíž přírodě
reklama

Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist TOPlist