http://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/britsti-biologove-privadi-k-zivotu-rostliny-pohrbene-zaziva-pred-150-lety
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii

Britští biologové přivádí k životu rostliny, pohřbené zaživa před 150 lety

19.7.2017 05:00 | PRAHA (Ekolist.cz)
Emily Aldertonová stojí v nedávno odkryté mokřině.
Emily Aldertonová stojí v nedávno odkryté mokřině.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Carl Sayer
Lehce bulvární titulek v ničem nelže: Tým z University College London (UCL) skutečně hloubí na území Norfolku podivné jámy, a podle starých map na často dost strašidelných místech. Z těchto výkopů pak vyzvedává desítky až stovky let pohřbené druhy, kteří mají ještě dost vůle k životu. Ve hře není černá magie, ale neobvyklý projekt revitalizace krajiny. Inspirovat se studií uveřejněnou v žurnálu Biological Conservation se ostatně můžeme i u nás. Informuje o tom server New Scientist.
 

Tým ekologů, botaniků a biologů z UCL, vedený Emily Aldertonovou, se totiž věnuje „vracení života do krajiny“. A jedním z podstatných prvků krajiny Velké Británie dříve byly nejrůznější bažiny, mokřiny, tůně a přírodní jezírka. Vznikala často v místech terénních depresí a sníženin reliéfu, většinou na neúživné jílovité půdě. S postupem času se pak tyto malé vodní zdrže staly oázami života: klid u nich nacházeli ptáci i zvěř, protože se kolem tohoto zdroje vody v krajině brzy vytvořil malý háj nebo houštiny.

Tajemná zákoutí divočiny, nad kterými se vznáší mlha a ozývá se odtud skřehotání žab, vybuzovaly fantazii lidí. Proto tato místa nesla nejrůznější dramatické názvy jako Oběšencova tůň, Ztracený potok, Studený hrob. Obecně se pro ně vžil termín „ghost ponds“, tedy rybníčky duchů. Pojem přetrval dodnes, ale biologové z UCL změnili a upřesnili jeho význam na duchy rybníčků. Proč?

Tyto z dnešního pohledu hodnotné krajinné prvky neměly v minulých stoletích pro zemědělce velkou cenu. Bránily totiž plnohodnotnému hospodářskému využití krajiny a později překážely technice. Proto byly houfně zaváženy hlínou. Jen v okolí Norfolku bylo takto zničeno na 8000 takových lokalit. A po celé Británii je jich více než 600 000. Aldertonová se svými kolegy nedělá nic jiného, než že tyto zazemněné tůně znovu odkrývá a zpřístupňuje je vodě a životu.



Tady před mnoha lety zahrnuly mokřinu.
Tady před mnoha lety zahrnuly mokřinu.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Carl Sayer

Nacházet je v krajině není vlastně nic těžkého. Kromě pomoci starých regionálních map s dochovanými pomístními názvy často stačí procházet letecké snímky. Bývalé tůně o sobě dávají vědět odlišně vybarvenou půdou a nápadně tmavými kruhovými či kapkovitými útvary v lánech polí. A když majitel pozemku souhlasí, může nastoupit Aldertonová a nezbytná těžká technika. Její tým zatím „oživil“ jen tři takové tůně, přesto se dobral zajímavých výsledků.

Odkrytí zanesené terénní deprese, do které se znovu po deštích stáhne voda, totiž způsobilo vzrůst vodních rostlin, jejichž semena byla konzervována v půdě. Některá vydržela životaschopná i 150 let. „Malé tůňky byly sice zazemněny, ale nebyla do nich vyvedena drenáž. Nedošlo tak k jejich vysušení, a pořád bylo na jejich dně v podstatě vlhko,“ popisuje Aldertonová příběh „rostlin pohřbených zaživa“. „V praxi tak došlo k rychlému oživení historických porostů z původních dnových sedimentů.“

Zmínění tři duši rybníčků vydali ze svých hlubin zatím osm druhů vodních rostlin. I když se nejedná o druhy zvláštní (v krajině je lze nalézt i dnes), existuje podle Aldertonové důvodné podezření, že by další tůně mohly podobným způsobem přivést na světlo i druhy velmi vzácné a v Británii již třeba považované za vyhynulé. „Ve skutečnosti mohou být tyto tůňky ohromným rezervoárem celé řady druhů.“ Nejde přitom jen o vodní rostliny. Biologové zde našli i vajíčka dvou druhů sladkovodních korýšů.

„Nápad s oživováním tůní je fascinující a demonstruje nejen způsob, jak napravit škody, které jsme spáchali na životním prostředí, ale i jak podpořit a zvýšit odolnost druhů stávajících,“ říká Christopher Hassall z Univerzity v Leedsu. „Dosud jsme měli tendence klást větší důraz na řeky a jezera, ale je pravdou, že tyto malé tůňky je „válcují“ počtem druhů soustředěných na tak malou plochu. A je velmi dobrou zprávou, jaké výsledky přináší tato snaha o návrat zaniklých biotopů.“

Další informace |
Líbil se vám článek? Přispějte si na napsání dalšího.
Radomír Dohnal
tisknout poslat
 twitter

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení


Zapomněli jste heslo? Změňte si jej.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

reklama


Blíž přírodě

Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist TOPlist