Co mají v genech kokosové ořechy? Příběhy lidských migrací

Kokosové palmy provázejí lidstvo odpradávna a není divu. Lidem dokáží poskytnout vysoce kalorickou potravu, zdroj tekutiny, ale také vlákna na výrobu provazů či tvrdou "slupku", z níž se dá pálit i dřevěné uhlí.

V historii možná kokosové ořechy moc vidět nebyly, ale vždy hrály důležitou roli pro život mnohých komunit. A i námořníci si je brali na své daleké plavby jako cennou potravinu (traduje se, že třeba i vzpoura na slavné Bounty vypukla kvůli tvrdému trestu udělenému za krádež ořechů).

I proto se nyní tým vědců rozhodl dopodrobna zmapovat "genetickou výbavu" těchto plodů, a to zejména ve vztahu k jejich geografickému rozšíření. Učinili tak u 1300 kokosových ořechů z celého světa.

"Čekali jsme, že objevíme opravdový mišmaš, " říká biolog Kenneth M. Olsen, jeden z autorů výzkumu financovaného National Geographic Society a otištěného v časopise PLoS One. "Byli jste ale překvapeni, že genetické rozdíly jasně odpovídaly různým geografickým zónám, i když lidé s palmami a ořechy nesporně často migrovali."

Výzkum objevil dvě zřetelně odlišné populace kokosových palem. Jednu v oblasti dnešní Indonésie a Malajsie, druhou na jihu indického subkontinentu. A zjistili též, že v genech kokosových ořechů se ukrývá mnoho příběhů lidských přesunů.

Dvě centra domestikace

Kokosové palmy jsou většinou klasifikovány podle své velikosti – obecně řečeno existují například palmy vysoké a palmy trpasličí, u nichž se předpokládalo, že mohou představovat původní, nevyšlechtěný typ tohoto stromu. Jak ovšem říkají vědci, tento předpoklad není přesný, protože i "trpasličí" palmy byly vždy pěstovány poblíž lidských sídel a využívány lidmi.

"Morfologie nám v tomto případě moc nepomůže, je totiž v podstatě nemožné přesně vystopovat historii domestikace kokosových palem, které vždy byly součástí lidských pohybů," říká Olsen. "Předpokládali jsme například, že v zónách jako je Madagaskar budou stromy nést stopy ´genetických toků´ mezi různými hlavními zónami v Asii."

Studie potvrdila, že mezi zmíněnými dvěma zónami, tedy pacifickou a indickou, existují opravdu značné genetické rozdíly. "Na tyto dvě oblasti připadají zhruba dvě třetiny celkové genetické diverzity," uvádí Olsen. "Z toho navíc vyplývá podstatný závěr, že k domestikaci došlo současně v obou těchto zónách."

Co se lidských pohybů týče, pozoruhodné je, že například na Madagaskaru pěstují kokosové palmy dodnes potomci lidí, kteří tento ostrov před dávnými dobami osídlili z ostrovů "daleko za mořem" v Tichomoří.

Ořechy z indické oblasti se dostaly na americký kontinent mnohem později – přinesli je s sebou Evropané. A Portugalci zase vozili tyto plody na západní pobřeží Afriky, a odtud se poté staly základem plantáží v Brazílii a Karibiku.

---

reklama

---