Investice do životního prostředí stagnují, tvrdí statistici

Po bouřlivých investicích z poloviny devadesátých let se financování životního prostředí v posledních letech ustálilo na zhruba dvou procentech hrubého domácího produktu. Největší podíl v loňském roce připadl na investice přislíbené v přístupové smlouvě ČR k Evropské unii, totiž na čistírny odpadních vod.

Data za rok 2010 představil v úterý Český statistický úřad (ČSÚ), který sleduje údaje o investicích do ochrany životního prostředí už od konce osmdesátých let. Investiční výdaje na životní prostředí za celou tu dobu ale rozhodně nestoupají. V devadesátých letech to bylo 1,1 % hrubého domácího produktu (HDP), v roce 2010 už jen 0,6 % HDP. Vrcholu investice dosáhly v letech 1996 a 1997, kdy dosahovaly 2-2,5 % HDP. Podle předsedkyně ČSÚ Ivy Ritschelové to byl důsledek řady zákonů přijatých v devadesátých letech na ochranu celé řady složek životního prostředí - ovzduší, vod nebo na řešení odpadů. Například v roce 2010 dosáhly investice výše 23 miliard korun.

Pozoruhodné je, že tzv. neinvestiční výdaje jsou více než dvojnásobné – 53 miliard korun. Neinvestiční (nebo také provozní náklady) jsou peníze, které firmy vydávají například za odvoz odpadů či uložení na skládky nebo platí svým zaměstnancům. Tato složka výdajů na ochranu životního prostředí naopak trvale roste. A z více než osmdesáti procent ji platí soukromé podniky. Ty většinou platí svým vlastním zaměstnancům, zatímco stát si většinou najímá externí firmy.

Když se sečtou obě položky, tedy investice a provozní náklady, vychází, že Česká republika vynakládá na ochranu životního prostředí sumu okolo sedmdesáti miliard korun, tedy okolo 2 % HDP. Tato částka je posledních pět let stále stejná. „Což je ale daleko méně, než se deklarovalo,“ říká Ritschelová. V současných státních dokumentech se už o investicích do životního prostředí hovoří jen nezávazně a jasnému číslu se stát vyhýbá.

Už je to uděláno

Znamená to, že investice z devadesátých let snížily znečištění natolik, že není potřeba více investovat? Na prostou otázku je těžká odpověď. V devadesátých letech se řešila především koncová zařízení jako odsíření komínů, čistírny odpadních vod nebo skládky. Jaký byl přesný dopad těchto opatření nikdo nikdy nespočítal. Ani statistický úřad se výpočtem externalit nezabýval. Není tedy jasné, jaký byl dopad na zlepšení zdravotního stavu lidí nebo kvality prostředí. „V každém případě jsou přínosy velmi zjevné, i podle příkladů ze zahraničí, a významně převyšují náklady,“ říká Vojtěch Máca z Centra pro otázky životního prostředí.

Teď je ale potřeba investovat do integrované ochrany, která míří na více cílů, což je zase samo o sobě dražší. Navíc investice nejméně z poloviny dává stát. A ten se snaží šetřit a pracuje s omezeným balíkem peněz. „Tomu se říká efekt vytěsňování. Když investuji do životního prostředí, tak už nemohou investovat do zdravotnictví,“ vysvětluje Máca. Podle něj by se měla zkoumat efektivnost vydaných peněz.

Data, která statistici představili, se týkají roku 2010. V nich jednoznačně dominují investice do nakládání s odpadními vodami, což má souvislost s povinností vybudovat čistírny odpadních vod pro obce nad dva tisíce obyvatel. Další narůstající podíl připadá na odpady. Ty vystřídaly investice do ochrany ovzduší a klimatu z devadesátých let. A finance vyhrazené na odpady zřejmě bude i nadále růst, protože se očekává jednak růst poplatků za nakládání s odpady nebo zvýšení poplatků za skládkování. „Možná, že to bude natolik nákladné, že se firmy začnou snažit produkci odpadů vyhnout,“ uvažuje Máca. Firmy budou kvůli výdajům důsledněji recyklovat a využívat odpady, ale třeba vzniknou i uzavřené cykly výroby.

Malá domů

V roce 2010 na čistírny odpadních vod směřovalo více než devět miliard korun. To je téměř polovina ze všech investic do ochrany životního prostředí v roce 2010. Více než polovina peněz na čistší vodu směřovala ze státního rozpočtu (5,1 miliardy korun), pětina ze zahraničí (1,8 miliardy). Právě odpadní vody dominují po roce 2000 investicím do životního prostředí, zatímco nejvíce peněz neinvestičních jde v České republice na odpady. Jde o téměř 35 miliard korun za rok.

V roce 2010 poklesly podstatně investice průmyslu, téměř o třicet procent. „Pokles u podniků je zřejmě dán pokračující ekonomickou krizí,“ vysvětluje Eva Kožušková ze statistického úřadu. Naopak státní výdaje oproti roku 2009 narostly o polovinu a to díky investicím do čistíren odpadních vod.

Za skokana roku se dá považovat kategorie „tržby z prodeje vedlejších produktů“. To je například zbytkové teplo nebo odpady, které se mohou dále prodávat jako surovina. Tato kategorie se meziročně zvýšila o více než padesát procent a překročila hranic 10 miliard korun. „Tahle kategorie je ale velmi dynamická a v posledních letech hodně kolísá,“ vysvětluje Kožušková. Podle ní se dá spekulovat o tom, že roste cena odpadů a pomalu dochází i k lehkému ekonomickému oživení. Podle jejího kolegy Jiřího Hrbka dochází je v této kategorii důležité rozhodnout, co je vlastně surovina a co odpad. „Je to úplně nový pohled na odpadové hospodářství. Je absurdní považovat měď za odpad. Tu nikdo na skládky nevyhazuje,“ vysvětlil Hrbek.

---

reklama

---