Jednou přírodní děje, jindy přírodní katastrofy
Posunem obrovských pevninských desek vznikaly kontinenty, ze kterých si za miliony let ukusovaly oceány svůj díl, sopky chrlily lávu a jedovaté plyny, hořely pralesy, jindy zase zemi bičovaly přívaly dešťů, nebo naopak sucho vysušovalo půdu na prach. A nikdo si toho nevšímal.
Z geologického pohledu čas člověka na Zemi není ve srovnání s předchozími etapami vývoje planety ničím. Civilizace jako taková se tu tvoří nějakých deset tisíc let, od poslední doby ledové. Velké kulturní milníky, ať už pyramidy v Gíze nebo stavba Velké čínské zdi, to všechno trvalo jen pár vteřin, srovnáme-li si čas podle budíku naší planety, který odtikává čas už 4,5 miliardy let.
Přírodní děje se staly přírodními katastrofami teprve tehdy, kdy se nezměrný geologický čas protkal s časem měřeným lidmi. Inspirující útesy, vysoká pohoří, mělké zálivy moří – to všechno by tu bez přírodních dějů nebylo. „Bez tektonické aktivity a sopek bychom dnes sotva měli tu „správnou“ atmosféru pro život,“ říká Stephen Nelson, vulkanolog z univerzity v Tulane. „A bez zemětřesení by tu dnes nebyly hory.“ Čím více je oblast tektonicky aktivní, tím atraktivnější se pro lidské osídlení stává. Oblasti jako Kalifornie nebo Kašmír jsou atraktivní esteticky, ale především je zde bohatá půda plná minerálů.
Japonsko leží v jedinečně aktivní zóně zemětřesení. Není o mnoho „nebezpečnějších“ míst pro život člověka. Přesto se ostrovy na lomu pevninských desek staly skutečně atraktivním místem k životu. Pocit neustálého ohrožení něčím větším a neuchopitelným se odráží i v „křehkosti“ japonského umění a kultury. Jeden z nejpopulárnějších námětů malby je takzvaný „Sansui“, obrazy zachycující strmé hory s vodopády a rozptýlenou zelení, typickou krajinu Japonska. Jenže jeden z nejvýznamnějších malířů 19. století, Hokusai Katsushika, zachytil i jiný námět. Obrovskou vlnu valící se a pohlcující rybářské čluny. „Tsunami“ je japonské slovo. A rozeklané japonské hory i vlny jsou připomínkou schopností přírody prosadit se kdykoliv, člověku navzdory.
Přesně tak tomu bylo 11. 3. 2011. Zemětřesení a vlny si vzaly to, co lidé vytvořili, a Japonsko nyní podstupuje krutou zkoušku. Srdcervoucí záběry utrpení obletěly celý svět. Jistě, ne každý z nás žije v neklidném, tektonicky aktivním místě. Jenže co je pro teď v klidu, nemusí spát napořád. A příroda prostě někdy „vypne proud“.
Článek byl uveřejněn jako esej 21. 3. 2011 na serveru Christian ScienceMonitor pod názvem „Natural events v. natural disasters“.
reklama
Sopka pod ostrovem Santorini není tak „ospalá“, jak se myslelo
Sicilská sopka Etna vypouštěla vzácné kouřové kroužky
Geologové odmítli vyhlásit novou epochu podtrhující vliv lidí na změnu planety
