Katastrofické vymírání se nekoná – vědci to prý špatně spočítali

Pro obyčejné smrtelníky to je často neřešitelné situace – komu věřit ze zástupů vědců, jejichž závěry si čas od času protiřečí? Nemalou debatu v tomto smyslu jistě vyvolá nová studie, otištěná v prestižním časopisu Nature. Skupina vědců v ní pomocí složitého matematického aparátu dokazuje, že často citované odhady rychlosti vymírání rostlin na živočichů jsou „od základu špatně spočítané“. A že zveličují rychlost úbytku druhů až o 160 procent.

Zároveň však tým zdůrazňuje, že navzdory těmto omylům není pochyb, že planetě velké vymírání hrozí – jen zatím není tak katastrofické, jak se často uvádí.

„Statistická metoda, které je užívána pro výpočet rychlosti vymírání, je prostě chybná,“ říká profesor Stephen Hubbell z University of California v Los Angeles. „Zároveň ale platí, že přicházíme o různé přírodní celky rychleji, než kdykoliv v uplynulých 65 milionech let.“

Vysvětluje, že současné metody – velmi zhruba řečeno – vycházejí z modelů, při nichž se vědci snaží určit, jak se zvýší či sníží počet druhů v závislosti na zmenšování oblastí, který mají k dispozici.

„V naší studii dokazujeme, že tento matematický přístup je chybný a nevede k pravdivým výsledkům,“ konstatuje. „Výsledky jsou tedy opravdu velmi zásadně přemrštěné. Jsem si tím jist na sto procent, matematický důkaz je v uvedené studii.“

Polovina zatím nevymřela...

Katastrofické vize drastického úbytku druhů se objevují již mnoho desítek let. Počátkem osmdesátých let se například podle autorů studie vyskytoval názor, že do roku 2000 může svět přijít až o polovinu rostlinných a živočišných druhů.

„To se ovšem samozřejmě nenaplnilo. Je ovšem možné, že další opravdu masové vymírání již začalo či brzy začne,“ říká Hubbell. „V historii Země již proběhlo pět vymírání, toto by bylo šesté. Z naší práce vyplývá, že máme k dispozici o trochu více času, než jsme si mysleli. Ale nejspíš ne o moc.“

Autoři studie se řadu let zabývali zkoumáním biodiversity v tropických pralesích a získali o ní obrovské množství dat. Pomocí speciálního systému byli na velkých území schopni rozpoznat a do map označit kolem 4,5 milionů stromů, představujících 8 500 druhů. Mnohé z nich jsou velmi vzácné – a navíc jsou na ně v ekosystému navázány další (často též vzácné) druhy živočichů. Pokud stromy zmizí, zmizí i živočichové.

Vědci tedy konstatují, že je naprosto zásadní snažit se biodiversitu na planetě ještě mnohem lépe zmapovat. „Potřebuje mnohem lepší údaje o distribuci života na Zemi, o tom, kde se jaké druhy vyskytují,“ říká Hubbell s tím, že to je věc, na kterou sami vědci nemohou stačit. „Je to obrovský úkol, do něhož by se měli zapojit i obyčejní občané a pomoci vědcům mapovat jejich místní prostředí. Jedině to nám může pomoci posunout se dál v tom klíčovém: jak se snažit bránit dalšímu vymírání.“

---

reklama

---