Kde se ty kočky v noci toulají? Vědci to zkoumali s GPS

Z pohledu majitelů koček to je velmi častá otázka, které se jim honí hlavou ve chvíli, kdy jejich kočka v podvečer mizí kamsi do neznáma. „Kam asi jde? Jak daleko se zatoulá? Co tam vše provádí?“

Není to však ani zdaleka tak banální otázka, jak se může zdát na první pohled. Stejnou otázku si nyní ve dvouleté studii položili američtí vědci – a říkají, že to je téma dlouho dobu opomíjené.

A také výsledky jsou poměrně překvapivé. Teritoria některých tuláků jsou opravdu nečekaně velká, až několik set hektarů.

Během dvou let odborníci monitorovali pohyb několika desítek koček na území státu Illinois, a to v oblastech, kde se vhodně překrývají zóny městské, příměstské i zemědělské. Zkoumaná zvířata vybavili sofistikovaným „sledovacím“ systémem, jimž byli na základě údajů různých senzorů schopni zjistit řadu cenných informací včetně toho hlavního: souřadnic GPS označujících „trasy“ a teritoria zkoumaných zvířat.

„Nikdo dosud nezískal tak velké množství dat o teritoriích koček,“ říká Jeff Horn, hlavní autor studie z University of Illinois.

Jeho tým se soustředil na dvě skupiny koček – do první spadala ta zvířata, které žila ve „venkovském režimu“, tedy měla majitele, ale mohla se toulat, jak se jim zlíbilo. Druhou tvořily „potulné“ kočky, tedy ty, kteří žádného majitele neměly.

Taje kočičího života

Některé poznatky byly předvídatelné – například to, že potulné kočky mají větší teritoria než jejich „domácí“ příbuzné. Co však bylo nečekané, byl výsledek měření jednotlivých teritorií, protože často předčil očekávání.

Jeden potulný kocour působil ve sledovaném období na území o velikosti 547 hektarů. Jeho území zahrnovalo překvapivě rozmanitá území, od zahrádek domů, přes areály škol po lesy a pole. „Tento konkrétní kocour, pokud jsme zjistili, nedostával od lidí žádnou potravu, ale přesto byl nějak schopen přežít i v konkurenci mezi kojoty a liškami,“ říká Horn. „Prošel snad všechny ulice ve sledované oblasti, bez obav se pohyboval po světelných křižovatkách a parkovištích, jednou jsme ho našli odpočívajícího poblíž softballového hřiště.“

Kočky se „stabilním domovem“ mají naproti tomu teritoria mnohem menší – v průměru kolem dvou hektarů. „I tak ale platí, že mnozí majitelé by byli opravdu hodně překvapeni, jak daleko jejich kočky chodí,“ říká Horn.

Pozoruhodný rozdíl je též mezi aktivitou těchto dvou skupin zvířat. Kočky chované doma strávily dle výsledků senzorických měření celých 97 procent času spánkem či nenáročnými aktivitami, zatímco jen ve třech procentech času byly velmi aktivní - běhaly či lovily potravu.

Naproti tomu kočky divoce žijící trávily akčnějšími aktivitami mnohem více času, zhruba 14 procent. Důvod je zřejmý – více času musely věnovat „probíjení se životem“.

---

reklama

---