Obávaná puma americká se lidí paradoxně bojí, ukázala studie
Terénní studie, kterou v kalifornských pustinách podél Santa Cruz realizovali biologové, totiž jasně demonstruje, jak dalece se pumy vyhýbají setkání s lidmi. A představa záludné šelmy, číhající ve větvích stromů nad turistickou stezkou na prvního šťavnatého výletníka s batohem, tím dostává značně na frak. Justine Smithová, která se specializuje na velké americké šelmy, k tomu došla poměrně prostým způsobem.
Vytipovala si několik míst, která pumy v průběhu dne navštěvují. Nejčastěji se jednalo o velké kusy stržené zvěře, mezi nimiž se pumy v rámci svého teritoria volně pohybují a průběžně svačí. Instalovala u nich nahrávací videozařízení a zvukový plašič - a pak už jen čekala. Když se nějaká tolik obávaná puma objevila a pustila se s chutí do jídla, Smithová dálkově zapnula „plašič“.
Z něj se začaly linout zvuky vzdáleného lidského rozhovoru, které se postupně přibližovaly. Tato zvuková stopa, která měla simulovat relativně blízký pohyb lidí, však měla na pumu téměř vždy zdrcující účinek. Neohrožená a nebojácná šelma okamžitě zanechala krmení a chvatně zmizela v houští. Smithová spolu s kolegy znepříjemnila hostinu celkem sedmnácti různým pumám a téměř vždy s popsaným efektem.
Pochopitelně, že stejně jako její kolegové z Univerzity v Berkeley musela položit otázku, zda pumy děsí právě lidský hlas, nebo jen nenadálá přítomnost neočekávaného zdroje hluku. Proto svůj experiment rozšířila o celkem 28 audio-položek. Mezi nimi se mohly ozývat zvuky ryze přírodního charakteru (šumění stromů), rušivé zvuky (různá intenzita hlasitosti lidského hovoru) a pro kontrolu i zvuk sice přírodní, ale na dané lokalitě atypický - kvákání žab.
Pumy americké ani při těchto testech nezměnily svůj postoj k blížícím se lidem. Zatímco u přirozeného zvukového pozadí jen na moment zpozorněly a pokračovaly v jídle, blížící se lidské hlasy je odehnaly v 83 % případů. Jen v jednom zaznamenaném případu je odehnal i hlas žáby. „Definitivně můžeme říct, že to jsou pumy, kdo se bojí lidí,“ říká Smithová. K této konkrétní studii jí přitom poskytl námět dočista jiný aspekt života pum. „Už dříve jsme si totiž povšimli, že pumy se vyhýbají místům, kde by se mohly setkat s lidmi.“
A tam, kde se mohou vyskytovat lidé, se pumy zříkají opětovné konzumace ulovených zvířat. Tam, kde strhnou například srnce, se nakrmí jen jednou, ale až o polovinu se snižuje pravděpodobnost, že by se k této nedojedené hostině někdy vrátily. Na druhé straně to vede k tomu, že pumy musí lovit v oblastech, kde dochází k setkání s lidmi, více srnců (až o 36 %).
„Je to vlastně jedna z prvních studií, která experimentálně dokazuje vliv působení strachu na velké masožravé šelmy,“ říká Chris Wilmers, docent Kalifornské univerzity v Santa Cruz. „Strach je mechanismus, který tu spouští ekologickou kaskádu, plynoucí od lidí ke zvířatům. Narušení zvířecích populací lidmi nemusí být v této rovině jen přímé, jako je například omezení jejich populací lovem. Strach šelem z lidí je v Kalifornii vede k tomu, že se mění jimi vyvíjený tlak na populace srnců. Když vstoupíme do teritoria pumy americké, ovlivníme tím, co a jak bude lovit a jíst.“
reklama
