http://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/pred-119-lety-desili-afriku-dva-lidozravi-lvi-dnes-uz-vime-proc-na-lidi-utocili
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii

Před 119 lety děsili Afriku dva lidožraví lvi. Dnes už víme, proč na lidi útočili

10.5.2017 07:30 | PRAHA (Ekolist.cz)
Jeden z ulovených Duchů z Tsavo a lovec John Henry Patterson.
Jeden z ulovených Duchů z Tsavo a lovec John Henry Patterson.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Velké kočkovité šelmy, ať už v Asii nebo v Africe, se lidské společnosti zpravidla vyhýbají a na člověka neútočí. Možná proto na celý svět tak silně zapůsobil drastický příběh z konce předminulého století, kdy dva lvi, nesoucí přiléhavá jména Duch a Temnota, likvidovali na keňsko-ugandském pomezí železniční stavební dělníky po desítkách. Konečné vysvětlení této události po 119 letech přináší na stránkách žurnálu LiveScience Bruce Patterson, kurátor zoologických sbírek Fieldova přírodopisného muzea.
 

Příběh Lidožroutů z Tsavo nebo také Lvích zabijáků představuje naprostý fenomén, ať už z hlediska praktické ekologie živočichů, popisné historie nebo lidové kultury. Byl totiž nesčetněkrát zkoumán a nahlížen z různých přírodovědeckých hledisek, převyprávěn místními vypravěči i různými literáty a také zfilmován Hollywoodem. Ve své podstatě je přitom velmi prostý. Na tábory stavebních dělníků, budujících železnici z Keni do Ugandy, začali v průběhu roku 1898 opakovaně v noci útočit lvi. Šelmy se nebály ohňů, vyhýbaly se pastem, překonávaly hrazení a ploty. Útoky trvaly od března následujících devět měsíců a vyžádaly si 35 (podle jiných, nadnesených zdrojů, až 135) lidských obětí.

V prosinci téhož roku se do věci vloží plukovník ve výslužbě a stávající železniční inženýr John Henry Patterson. Postupně obě šelmy vypátral a zastřelil. Železnice i dělníci jsou zachráněni a díky dobovému tisku se celý svět dozvídá o proradnosti a krutosti lvích zabijáků a odvaze lovce. Patterson časem vydá dvě vzpomínkové knihy a trofejní materiál v roce 1920 odprodá za 5000 dolarů Fieldovu přírodovědeckému muzeu v Chicagu.



Samec měl totiž zlomený jeden špičák, chyběly mu tři spodní řezáky, a podstatnou část čelisti mu zabíral zánět, obklopující další zuby.
Samec měl totiž zlomený jeden špičák, chyběly mu tři spodní řezáky, a podstatnou část čelisti mu zabíral zánět, obklopující další zuby.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Tento příběh, respektive způsob jakým byl uchopen, pak formoval po další dekády poněkud nešťastně vztah lidí po celém světě k velkým kočkovitým šelmám. Pro zoology pak představoval praktickou hádanku. Nebylo totiž zřejmé, z jakého důvodu se lvi vlastně odhodlali ke konzumaci člověčiny. Lvi se totiž na afrických savanách specializují na lov velkých kopytníků, zeber a antilop. Člověk sice utíká pomaleji než antilopa, ale je také o poznání méně vydatnou svačinou. Bruce D. Patterson, kurátor zoologických sbírek Fieldova muzea, se proto případu věnoval podrobněji, a to nejen kvůli shodě svého příjmení s vychvalovaným lovcem lvích lidožroutů. V roce 2004 přednesl tři „nejpravděpodobnější“ varianty. Například podle dobových záznamů lze usuzovat, že v roce 1898 mor skotu zlikvidoval většinu velkých kopytníků v oblasti Tsavo a lvi tak přišli o svůj primární zdroj potravy. Chuť na člověčinu mohl ve lvech vyvolat také zvyk hinduistických železničních dělníků, rituálně upalovat zesnulé na hranicích.

Detail špatného chrupu Ducha z Tsavo.
Detail špatného chrupu Ducha z Tsavo.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Lidské maso pečené v popelu je jistě lákavou alternativou oproti studeným zebrám. A k lidskému masu mohli lvi „přičichnout“ při pojídání lidských mrtvol u brodu přes řeku Tsavo, kudy vedla známá otrokářská trasa. Žádné z těchto dosud populárních vysvětlení ale nepřinášelo odpověď na to, proč si lovnou zvěř z lidí udělali jen dva lvi v celém regionu. Bruce D. Patterson proto nejprve přistoupil k mikroskopickému zkoumání chrupu, který byl součástí muzeem zakoupených lvích trofejí. „Mikroskopické struktury na povrchu zubů totiž dokáží hodně prozradit o tom, co šelma v posledních týdnech svého života jedla. Drobné praskliny mohou například vypovídat o drcení velkých pevných kostí,“ říká Patterson. Pokud by tyto praskliny byly pravidelnější a větší, vypovídaly by o křoupání kostí velkých kopytníků. Menší by zase mohly souviset s drcením a žvýkáním lidských stehenních kostí. Jenže zuby lvů-lidožroutů z Tsavo neobsahovaly prakticky žádné takové praskliny.

„Hypotéza, že se lvi z Tsava pustili do konzumace lidí kvůli nedostatku jiné potravy, nebo že je konzumaci člověčiny přivedlo paběrkování na lidských mrtvolách, tím dostává trhliny,“ upozorňuje Patterson. V těchto případech by se totiž lvi snažili z lidských těl dostat maximum potravy, právě drcením a trháním kostí. „Jenže oba lvi se kousání do pevných a těžkých kostí evidentně vyhýbali. Hlad tedy nebyl jejich primární motivací.“ Správná odpověď se neskrývala na povrchu zubů, ale přímo ve lví tlamě. Patterson spolu s kolegy vyhotovil na základě otisků čelistí dentální snímky obou lvů - a dospěl k zajímavému závěru. Hlavní příčinou, proč Duch (samec) a Temnota (samice) lovili lidi, byl jejich špatný chrup. Samec měl totiž zlomený jeden špičák, chyběly mu tři spodní řezáky a podstatnou část čelisti mu zabíral zánět, obklopující další zuby.

„Tento zánět mu musel způsobovat neustálou neúnosnou bolest a prakticky znemožňoval jakýkoliv útok na náročnější kořist, zebru nebo antilopu,“ říká Patterson. „Samice na tom nebyla o mnoho lépe. A proto se oba lvi raději odhodlali lovit snazší a v daný moment dostupnější kořist.“ Poté, co byl zastřelen Duch, útoky na lidi přestaly. Samice Temnota totiž byla stále schopna si poradit i s normální potravou. Po dvou týdnech jí ale lovec Patterson vypátral a usmrtil. „Nebýt muzeálních vzorků, nikdy bychom se nedozvěděli, jak to vlastně před 119 lety bylo,“ říká kurátor zoologických sbírek. „Takhle ale dokážeme říct, co a proč jedli a dokonce dokážeme poukázat na rozdíly mezi nimi, jen zkoumáním jejich kůží a lebek. A to vše dokážeme odvodit jen z těchto vzorků. Naneštěstí tu mám ještě dalších 230 000 exponátů ve sbírkách. A každý z nich by potřeboval vyprávět svůj příběh.“


 
Radomír Dohnal
tisknout poslat
 twitter

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení


Zapomněli jste heslo? Změňte si jej.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

reklama

Blíž přírodě
reklama

Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist TOPlist