Proč jsou můry mistry v maskování? Protože si najdou i místo, kde se nejlépe skryjí
Můry jsou excelentním příkladem kryptického zbarvení. Podobnost nehybně sedících můr se suchým listím nebo kůrou stromů je úžasná. Ale jak ukázal výzkum Chang-ku Kanga, Jong-yeol Moona, Sang-im Leeho a Piotra Jablonskiho, tento hmyz se nespokojí s polovičatou prací a snaží se výsledné maskování umocnit volbou správné pozice na kmeni. Badatelé k tomuto výsledku dospěli, když nechali můry „dělat práci za ně“.
Jinými slovy, nesnažili se je instalovat do různých pozic na kmeni, ale sami je nechali volně nalétnout. Pak jen vyfotili detail přistávací plochy a rozlišitelný kontrast mezi zabarvením můry, která se vzápětí sama vydala na nejvýhodnější pozici. Po kůře stromů se pohybovala s roztaženými křídly, a usadila se, až když narazila na překryv podkladu s vlastní kresbou. Tuto cílovou plochu vědci opět vyfotografovali.
Výzkum byl prováděn na dvou druzích můr, různorožci dubovém a Jankowskia fuscaria. Pořízené snímky byly pak vyhodnoceny: respondenti měli rozpoznat, kde se můra nachází v místě přistání, a kde už usazená trvale. Pochopitelně, můry, které si samy vybraly místo, byly téměř k nenalezení. Otázkou, která teď bude soulské mimikrology trápit příští měsíce bude, jaké rozpoznávací mechanismy umožňují můrám zvolit tu nejlepší pozici, když se vlastně samy nevidí.
reklama