http://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/sdratovana-krajina
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii

Sdrátovaná krajina

4.10.2007 13:06 | PRAHA (Ekolist.cz)
Elektrická vedení v krajině bere většina lidí jako nutné zlo. Běžně jsme se naučili je nevnímat, často si jich všimneme, až když nám kazí fotografický záběr. Na problém drátů v krajině jsme narazili v souvislosti s větrnými elektrárnami v článku Větrníky v krajině: Hrůzostrašné vertikály. Architekt Jan Storch, který učí urbanismus a územní plánování na stavební fakultě ČVUT v Praze, v něm Ekolistu řekl, že elektrické dráty vnímá jako mnohem horší zásah do krajiny než větrné elektrárny. Podle něj se se stožáry vedení nemusíme smířit. Jaké jsou vlastně možnosti, jak se nadzemnímu vedení elektřiny vyhnout?
 

Sdrátovaná krajina na Jičínsku.
Sdrátovaná krajina na Jičínsku.
Foto: Hanka Hermová

Důvody, proč je na některých místech krajina kvůli elektrickému vedení úplně zadrátovaná, ve svém článku na serveru tzb-info.cz letos v květnu uvedl Radek Procházka: „Postupná koncentrace výroby elektrické energie do ‚velkoelektráren‘ vyžaduje přenášet stále větší energii do větší vzdálenosti. Proto se vedle distribučního systému nízkého (do 300 V) a vysokého napětí (do 35 kV) postupně přecházelo k velmi vysokému napětí, a to 110 kV v roce 1923 až po 400 kV v roce 1959.“

Venkovní elektrická vedení přitom musejí vyhovovat mnoha různým technickým požadavkům. „Z hlediska ekonomického musí být vedení navrženo tak, aby bylo dosaženo nejvýhodnějších provozních vlastností při nejmenších nákladech na výstavbu a údržbu,“ píše Radek Procházka. Při návrhu trasy se, jak uvádí Procházka, postupuje podle několika základních pravidel. Kromě jiného má být vedení co nejpřístupnější, aby se dalo snadno montovat, opravovat a kontrolovat. Trasa musí odpovídat požadavkům energetického systému, spojení elektráren a rozvoden. Měla by být co nejkratší a přímé úseky mají být co nejdelší. To je důležité i z hlediska životního prostředí, protože čím delší trasa je, tím jsou větší ztráty energie.

Když dráty v krajině vadí, každého napadne, proč nejsou schované pod zemí. Podle mluvčího ČEZu Ladislava Kříže to však není zrovna jednoduchá věc. Jak řekl Ekolistu, cena je v tomto případě významným, avšak nikoli nejpodstatnějším faktorem. Podzemní vedení má podle něj řadu dalších úskalí, a proto ani na západ od našich hranic nejsou masově využívána. Význam mají – a jsou tam využívána – především v městských aglomeracích a taky v některých chráněných územích, kde má krajinný ráz absolutní přednost.

Elektrické vedení Staré Hrady.
Elektrické vedení ve výjimečných případech krajinu obohacuje, dodává jí řád, stává se atypickým kompozičním prvkem. Na snímku Staré Hrady.
Foto: Karel Watzko

„Pod venkovním vedením můžou být pole a porosty do výšky tří metrů pod vedení. Naopak podzemní vedení musí mít stejný koridor jako venkovní vedení, ale bez porostů. Po celé délce musí být komunikace pro přístup těžké techniky (bagrů – tedy těžší techniky než u nadzemních vedení) pro případ odstranění havárií,“ vysvětluje nevýhody podzemního vedení energie Ladislav Kříž. Pokud by se masově zavádělo podzemní vedení, výrazně by se podle něj snížila osevní plocha ČR a na zcela holých koridorech by se pravděpodobně zvýšila eroze půdy a další jevy s tím související. Co se týká ceny, podzemní vedení je podle mluvčího ČEZu Ladislava Kříže čtyřikrát až patnáctkrát dražší než nadzemní.

Na čem bude záležet

V některých místech pořád ještě není drátů dost. Asi nejvíc se bojem proti výstavbě stožárů elektrického vedení proslavily Pozlovice na Zlínsku a obce v Lužických horách. V Pozlovicích lidé protestovali proti třicetimetrovým stožárům vedení, které má spojovat Slušovice a Slavičín. Obec vyhlásila stavební uzávěru, která nařizuje, aby sloupy v zalesněných oblastech nepřesahovaly výšku 15 metrů a v otevřené krajině má být vedení umístěno pod zemí. Ministerstvo vnitra tvrdilo, že obec nemá pravomoc takovou stavební uzávěru vyhlásit. Nakonec však dal loni v létě Pozlovicím za pravdu Ústavní soud.

I obce v Lužických horách protestují proti vedení, které má přetnout jejich krajinu. Má jít o záložní přívod elektrické energie důležitý v případě, že by došlo k poruše na stávajícím vedení. Tamní občané navrhovali, že by bylo mnohem snazší a vůči krajině šetrnější záložní vedení přivést z blízkého Německa. Mluvčí skupiny ČEZ pro severní Čechy Soňa Hendrychová na to reportérům ČT v pořadu Nedej se odvětila, že toto řešení by bylo příliš technicky složité a že vybudování vedení je ve veřejném zájmu – jinak by mohly být ohroženy dodávky elektrické energie v oblasti.

Podle architekta a urbanisty Jana Storcha problém tkví v přílišné centralizaci. „Současnou tendencí jsou vysoce kapacitní sítě. Elektrické, ale například i dopravní. Otázkou ovšem je, jestli je to správně. Čím jsou sítě centralizovanější a složitější, tím mají vyšší riziko kolapsu. Nemluvě o hrozbě terorismu, který bude mít mnohem větší dopad, zasáhne-li složitou síť.“ Domnívá se proto, že by se mělo decentralizovat a lokalizovat. Každá obec by mohla mít své vlastní zdroje energie a propojené by byly jen minimálně. Decentralizací by se řešily i zmiňované ztráty energie, které jsou v případě dálkových vedení obrovské. Uvažovat o decentralizaci sítí za současných podmínek i dostupných technologií je však velmi obtížné. Architekt Storch se proto domnívá, že pomoct by mohlo, pokud by na tomto problému a nových technologiích začali výzkumníci intenzivně pracovat. To, že spousta věcí jde, ač se to před pár lety zdálo nemožné, ukazuje na příkladu počítače. „Je to vlastně jen pár let, co byl počítač strašně drahý a měl ho jen málokdo. Těžko bychom tenkrát věřili, že se z počítače stane brzy úplně obyčejná věc. Je to díky tomu, že na vývoji počítačů mnoha lidem opravdu záleželo a záleží. Možná lidem začne stejně záležet i na energetice – v krátké době bychom se pak mohli dočkat nových řešení.“

(Ne-)bezpečné pro ptáky

Dráty vysokého napětí v krajině vadí nejenom lidem, ale mnohdy znamenají i bezprostřední nebezpečí pro ptáky. Dráty mají jednak bariérový efekt – nepřirozeně kříží trasu migrujících ptáků. Podle Pavla Křížka z Ochrany fauny ČR hrozí zranění nebo smrt následkem nárazu do vodičů zejména vodním ptákům, kteří přetahují v průběhu noci a během ranních mlh. Nárazy jsou nejčastější v místech, kde vodiče přetínají vodní toky, rybniční pánve a mokřadní biotopy. O mnoho větší nebezpečí ale hrozí ptákům usedajícím na nezabezpečené stožáry důsledkem přeskoku elektrického oblouku. Přesné údaje o počtu zabitých a zraněných ptáků nejde získat, protože se zranění ptáci odplazí někam do ústraní a mršiny zase skoro hned odklidí jiná zvířata. Podle odborných odhadů ale každoročně v ČR takto zahyne několik desítek tisíc ptáků. Elektrickým vedením jsou ohroženi především středně velcí až velcí ptáci, hlavně dravci – káně lesní, poštolka obecná, raroh velký, luňák červený a sokol stěhovaný. Často dochází i k úrazům sov a čápů.

Dřív se tomuto problému nevěnovala pozornost, protože „i pro přenos vysokého napětí sloužily nevodivé dřevěné sloupy s jiným uspořádáním vodičů. Komplikace nastartovalo až používání rovinné konzoly na betonovém sloupu,“ uvádí na svých internetových stránkách společnost ČEZ. Zatímco v západních zemích se negativní vliv elektrického vedení na ptactvo řešil už od šedesátých let dvacátého století, u nás se první opatření začala zavádět až o dvacet let později. Podle zákona o ochraně přírody a krajiny musí být od roku 2004 všechna nová a rekonstruovaná vedení vysokého napětí vybavena ochrannými prvky proti úrazu ptactva elektrickým proudem. Letos na jaře se společnost ČEZ po jednání s Českou společností ornitologickou a zástupci ekologických organizací rozhodla být vstřícnější, než jí nařizuje zákon, a zavázala se, že do roku 2013 namontuje ochranná zařízení i na starší, zatím nerekonstruovaná vedení v ptačích oblastech Natura 2000 a v některých dalších oblastech doporučených ornitology. Do opatření na ochranu ptáků tak ČEZ v příštích letech hodlá investovat 100 milionů korun.

Ještě před pár lety to však tak optimisticky nevypadalo. Zájem veřejnosti, politiků a energetiků vzbudila až kontroverzní výstava rozkládajících se těl mrtvých ptáků posbíraných pod sloupy, nazvaná Světlo pro Prahu. V Národním muzeu ji v roce 2001 uspořádali Pavel Křížek s malířem Janem Samcem a sochařem Miroslavem Páralem. Když lidem na něčem záleží, jde najednou i to, co se dřív zdálo nemožné.

Článek je převzat z tištěného Ekolistu 07/2007.

Hanka Hermová
tisknout poslat
 twitter

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení


Zapomněli jste heslo? Změňte si jej.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

reklama
Blíž přírodě
Blíž přírodě

Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist TOPlist