Senát vrátil do zákona o ovzduší poplatky pro průmysl, motivovat prý nebudou

Senát do zákona o ochraně ovzduší vrátil poplatky za znečištění. Podniky by tak i nadále měly platit za vypuštění škodlivin do ovzduší. Výše poplatků by se měla postupně zvyšovat, ale celková hranice je nižší, než navrhovala vláda. Poplatky tak zřejmě kvalitu ovzduší neovlivní, protože podniky ke snižování zátěže motivovat nebudou.

Po čtyřech hodinách debat se Senát podle předpokladů přiklonil k verzi, která poplatky do návrhu vrátila. Zákon se nyní vrátí zpět do sněmovny, která bude hlasovat o přijetí či nepřijetí verze schválené senátem. Právě poslanci původně navrhli poplatky do deseti let zrušit úplně.

Velcí znečišťovatelé by podle verze schválené senátem měli za emise prachu od roku 2013 platit 4200 korun za tunu. Po roce 2016 by se měly poplatky za prach postupně zvyšovat až do roku 2021 na výsledných 14 700 korun za tunu. Dále by ale výše poplatků růst neměla, na rozdíl od toho, co navrhoval původní vládní text. Ten počítal se zvýšením na 29 400 korun za tunu od roku 2022.

Nižší by měly být poplatky za vypouštění oxidu siřičitého. Ty by měly vzrůst ze 1350 korun v roce 2013 na 4900 korun v roce 2021. Za emise oxidů dusíku (NOx) by znečišťovatelé měli postupně zaplatit od 1100 do 3900 korun za tunu, za emise těkavých organických látek od 2700 do 9800 korun za tunu v roce 2021. Tedy stejně, jako navrhovala původní vládní verze.

Nízké a ještě nižší

„Neplatí znečišťovatelé, platíme všichni,“ kritizoval návrh na platby pro průmysl senátor Jiří Bis (ČSSD). Podle něj musí Česká republika počítat s takovou mírou znečištění, jakou je schopna ekonomicky unést. „Máme nejen limity, ale i poplatky. A pokud možno progresivní, v tom jsme prostě papežštější než papež,“ dodal Bis. Podle něj se kvůli poplatkům budou České republice vyhýbat investoři.

Schválená výše poplatků se ale nelíbí ani ochráncům životního prostředí. Podle Daniela Vondrouše ze Zeleného kruhu už vládní návrh poplatků podle expertů nezaručoval motivaci podniků k zavádění efektivnějších technologií. Senát nyní schválil ještě nižší nárůst poplatků a zavedl rozsáhlé výjimky. "Kvůli nim nebudou platit poplatky velcí znečišťovatelé - typu nových uhelných bloků v elektrárně Prunéřov či Ledvice. Motivační roli takové poplatky prakticky jistě plnit nebudou," říká Vondrouš. Podle něj je potřeba rychle připravit novelu zákona. "Pokud chceme omezit smog, pak je to špatně. Imisní limity pro polétavý prach na Ostravsku byly přitom letos překračovány o 800 %," dodal.

„Ovzduší v České republice není ani modré, ani oranžové,“ prohlásil v narážce na politickou příslušnost poslanců senátor Ivo Bárek. Podle něj poplatky kolem pěti set milionů korun ročně nepředstavují pro průmysl zásadní částku. Například pro Arcelor Mittal to prý představuje zhruba 0,11 procenta ze zisků.

Motivace nula

„Kdyby poplatky byly nula, tak se nezmění na kvalitě ovzduší nic. Ta je dána limity,“ dodal Jiří Bis. Podle něj, ale i podle řady dalších senátorů plní poplatky jen funkci výběru peněz, které plní Státní fond životního prostředí (SFŽP). Podle kritiků poplatků bude SFŽP po roce 2013 financován prodejem evropských povolenek na emise oxidu uhličitého. Povolenky prý přinesou podstatně více peněz než poplatky. Ty v současné výši ročně přinesou fondu zhruba půl miliardy korun.

I podle Bárka mají poplatky celou dobu své existence spíše fiskální funkci, než že by motivovaly ke snížení znečištění. Jak ale klesá znečištění kvůli limitům, klesá i výběr poplatků. „Dříve se vybíralo daleko více, až 3,6 miliardy,“ říká Bárek. Podle aktivistů, kteří vycházejí z výpočtu Evropské agentury životního prostředí (EEA), se ale celkové škody způsobené českým průmyslem na životním prostředí pohybují ve výši zhruba 80 – 140 miliard korun.

Podle Daniela Vondrouše ale nelze poplatky považovat za čistou daň. Jsou totiž poskytovány především obcím a krajům na projekty zlepšování stavu ovzduší. Díky těmto penězům se financuje - a spolufinancuje spolu s projekty z evropských fondů - řada zásadních opatření pro snižování prašnosti: překrývání starých hald a výsypek, výsadba ochranných travnatých a lesních pásů nebo čištění ulic. "Bez těchto peněz by na tom lidé v postižených regionech byli mnohem hůře," říká Vondrouš.

Podle kritiků poplatků jde o zbytečné opatření, protože čistotu ovzduší musí splnit české podniky tak jako tak, nařídí jim to nová evropská směrnice o průmyslovém znečištění. Jenomže Evropská unie se rozhodla prodloužit termín zpřísnění pravidel do roku 2016 s možností transformačního plánu snížení emisí do roku 2020. Tedy nejlepší dostupné technologie budou stávající podniky nuceny používat až po roce 2020. Podle sdružení Zelený kruh tak znečišťovatelům v nejbližší době z této strany žádná nadměrná zátěž nehrozí.

Podle ministra životního prostředí Tomáše Chalupy (ODS) je otázka vhodné kombinace poplatků a motivace smysluplná a není útokem na český průmysl.

Desetkrát až stokrát

Návrh, který nakonec v Senátu prošel, přeci jen zmírňuje zatížení průmyslu, protože nově zvýšil hranici, od níž by se poplatky platily. Vládní návrh počítal s tím, že platit budou všechny podniky, které vypustí zpoplatněné škodliviny za více než 5000 korun. Přitom dnešní hranice je korun 500.

Schválený návrh počítá ale s hranicí až 50 000 korun. „Znamená to, že z dnešních zhruba čtyř a půl tisíce subjektů půjde po zvýšení o zhruba čtyři sta podniků,“ vysvětlil v senátu ministr životního prostředí Tomáš Chalupa. Podle něj se ale objem vybraných peněz sníží jen minimálně, zhruba o 5 %.

Zvýšení hranice kritizuje teplárenský svaz i aktivisté. „Zvýšení minimální hranice pro placení poplatků za znečišťování na 50 000 korun mne utvrzuje v názoru, že od počátku nejde o snahu prosazení principu znečišťovatel platí, ani zvýšení motivace pro snižování emisí, ale jen a pouze o navýšení příjmu Státního fondu životního prostředí na často velmi diskutabilní účely nesouvisející s ochranou ovzduší,“ shrnuje výtky výkonný ředitel Teplárenského sdružení Martin Hájek. Podle Vondrouše byla původní hranice 500 Kč pečlivě vypočtena tak, aby snížila administrativu a nezhoršila stav ovzduší. "Zvýšení této hranice na stonásobek už zřejmě přinese příliš velké ztráty na čistém ovzduší," říká Vondrouš.

Kontrola, kontrola

Senátní návrh také obsahuje povinnost nechat zkontrolovat kotel na pevná paliva, což umožní přímo v domácnostech kontrolovat, čím se v kotli topí. Každé dva roky pak bude nutné potvrzení o provozu kotle obnovovat. Podle odhadů ministerstva by taková kontrola měla stát zhruba tisíc korun. „Zase se tady utvoří určitá skupina lidí, kteří si z toho udělají superbyznys, kde se budou provádět kontroly nejen kotlů, ale i provozu,“ kritizoval návrh senátor Vladimír Dryml (ČSSD).

„Topit pevnými palivy není zločin, ale je zločin topit špatně,“ prohlásil v debatě nad návrhem senátor Karel Šebek. Podle něj se bude muset řada kotlů vyměnit, protože jsou nekvalitní. Podle něj jsou kvalitní kotle na pevná paliva srovnatelná s plynovými kotli. „Je krize, ale to je možná důvod, proč bychom měli opustit některé radovánky, jako jsou drahé dovolené nebo televizory, a investovat do tepelné pohody,“ říká Šebek. Podle něj navíc časem ceny energií porostou, takže každá investice do zateplení a energetické úspory se vyplatí.

Zdeněk Škromach (ČSSD) připomněl, že stát investoval do plynofikace miliardy korun a bylo by tedy logické, kdyby se snažil motivovat k používání plynu. „Místo toho jde ale cestou postihů,“ říká Škromach.

---

reklama

---