Šimpanzí tlupa zbila, zabila a pojedla svého bývalého tyranského vůdce
Jsme často udiveni jejich přirozenou inteligencí, schopností s jakou se vyrovnávají s nejrůznějšími úkoly, a často také „emocemi“, které se tolik podobají těm našim. Ale idealizovat si život v šimpanzí tlupě může být ošidné. Panuje zde totiž velmi přísná hierarchie, kde je pozice každého jedince na společenském žebříčku vykoupena a obhajována surovými rvačkami. I když jsou utržené jizvy a šrámy mezi samci na denním pořádku, k přímému usmrcení jedince tu dochází jen zřídka. Ztráta každého bojeschopného samce totiž může oslabit celou tlupu při konfliktech s jinými skupinami šimpanzů. Přesto k usmrcení občas dochází. Příkladem může být drastický skon člena tlupy, pojmenovaného primatology Foudouko.
„Oproti mnohem častěji pozorovaným smrtelným útokům mezi jedinci ze dvou různých soupeřících tlup známe za poslední desetiletí jen devět případů, při kterých v tlupě došlo k ubití vlastního samce,“ říká etolog a behavioralista Michael Wilson z University of Minnesota. Pro vědce se tak otevřela nečekaná příležitost pro pozorování nového uspořádání tlupy, která svrhla svého dávného vůdce. Vytváření vzájemných vazeb, dočasných spojenectví a koalic je totiž jedním z pilířů existence tlupy. „A proč vlastně některé uzavřené spojenectví mezi samci přetrvají, a jiné nikoliv? Neleží střed celé této problematiky právě ve vyvážení faktorů kooperace a konfliktu?“ ptá se Wilson. „Protože rovnováha mezi spoluprací a konfliktem je vlastní i našim, lidským společenstvím.“
Téměř očitým svědkem nehezkého konce samce Foudouka na území Fongoli se stala Jill Pruetzová, primatoložka z Iowské státní univerzity, která skupiny západoafrických šimpanzů učenlivých pozoruje od roku 2001. Časně z rána jí vzbudil nezvyklý rozruch a řev z hnízd. Za svítání už mohla do poznámek jen zaznamenat údaj o násilném skonu Foudouka. „Měl zjizvená záda, natrhlý konečník, pokousané prsty a stále ještě krvácel z rozsáhlého zranění na pravé noze,“ poznamenala si Pruetzová. Za pravděpodobnou příčinu úmrtí označila rozsáhlá vnitřní poranění a krvácení. Přibližná rekonstrukce vražedného aktu zahrnovala hromadný útok ostatních samců, přičemž jej někteří drželi, aby se nemohl bránit, zatímco jej ostatní kousali a bili klacky a kameny.
Poté, co byl Foudouko ubit, pak na jeho tělo opakovaně útočili ostatní samci i samice, a na jeho mase také hodovali. „Bylo to děsivé,“ dodává Pruetzová. Co ale vlastnímu útoku předcházelo? Primatologové usuzují, že problém mezi samci v tlupě nastal vlastně už před dlouhými lety. „Šimpanzi obvykle žijí v tlupách, kde je samic výrazně více, než samců,“ říká Wilson. „Ale tady to bylo naopak.“ Proč? V celém Senegalu je totiž mezi pytláky velká poptávka po šimpanzích samicích. Ty mohou v zajetí dát život roztomilým a snadno zpeněžitelným mláďatům. A proto pravděpodobně měla tlupa z Fongoli mnohem více samců a méně samic, než je v přírodě obvyklé. „A když máte na jednu samici dva samce, tak se vzájemná konkurence přiostřuje.“
Popis vztahů mezi členy tlupy z Fongoli by vydal na román. Na jeho počátku by pravděpodobně stál Foudouko, který získal post vůdce před třinácti lety. Jako parťáka – pravou ruku si přibral beta-samce Mamadou. Ten však byl v roce 2007 zraněn a stáhnul se do ústraní. Foudouko tak přišel o důležitého spojence a „zavařil“ si ještě víc, když v roce 2008 Mamadoua znovu přijal jako svého poněkud oslabeného zástupce. Se zraněným parťákem totiž nedokázal svůj post obhájit a tlupa ho za to nakonec vyhnala. Žil několik let na periferii a k tlupě se připojoval výjimečně. To se ale změnilo v roce 2013, kdy na post vůdce nastoupil David. To byl Mamadoův bratr (a Mamadou se díky tomu v tlupě stal šimpanzem č. 2). A snad si připomněl, že se k němu dřív nešťastný Foudouko neobrátil zády.
Proto se rozhodli jeho návratu nebránit. Foudouka by se ale rád vrátil na vrchol. „Jenže tu bylo nakonec dalších pět mladých schopných samců, rychle stoupajících v hierarchii tlupy,“ říká Pruetzová. A Foudoukou šel hlavou proti zdi, když se pokoušel navzdory tomuto uspořádání prosadit své vlastní prvenství. Výsledkem byl jednostranný masakr, do kterého Mamadou ani David nezasáhli. „Chápou šimpanzi význam smrti?“ ptá se Wilson. „Není to zcela jasné. Nevypadá pravděpodobně, že by věděli, že stačí naslouchat, zda dotyčný dýchá či nikoliv. Proto tak opakovaně agresivně útočili i na mrtvé tělo. Ale kanibalismus? To je hodně neobvyklé.“
reklama
