Stres není jen nepřítel, mladé ptáky naopak jeho správná dávka drží při životě
Být dospívajícím ptáčetem není nic lehkého, jak potvrzuje i oregonská studie. Šance na přežití jsou v docela nevýhodném kurzu 1:3. Přežijí jen ti nejaktivnější, pohotoví, rychlejší. Jinými slovy ti, kdo jsou neustále ve stresu, ale zároveň dokáží ze zvýšené hladiny vlastních stresových hormonů těžit. Podle Jamese Riverse, jednoho z autorů studie, je „ta správná míra stresu“ pro šanci na přežití důležitější, než faktory typu vegetační kryt nebo přítomnost vhodného hnízdiště.
„U drobných pěvců je malá a střední hladina stresu spojena s větší šancí na přežití,“ shrnuje Rivers. „Konvenční tvrzení zní, že stresové hormony, glukokortikoidy, jsou jen špatné, ale naše závěry potvrzují opak. Stres je mnohem komplexnější proces.“ Glukokortikoidy, u lidí reprezentované kortisolem, mají hluboký vliv na chování i fyziologii organismů.
Řada rozsáhlých studií zaměřených na konkrétní druhy živočichů prokázala, že stresem vyvolaná zvýšená hladina hormonů je známkou snížené kondice organismu jednotlivce. Stres se projevuje vyšší aktivitou žláz s vnitřní sekrecí, především pak produkcí glukokortikoidů. Jenže tento hormon hraje podstatnou roli pro ptačí mláďata při aktivaci činorodého pohybu, hledání krmení a obrany před predátory.
Trvale vysoká hladina stresu růst jedince spíše brzdí, než aby mu napomáhala. Přesto je v určitých fázích ptačího života dostatečný stres otázkou přežití. „V kritických fázích, když například mláďata musí držet krok se svými rodiči, a sehnat si sama dostatek potravy, jsou stresové hormony dobrým pomocníkem,“ tvrdí Rivers. „Otázkou zůstává, jak se hladina stresu mláděte odrazí v kvalitě, respektive délce jeho života.“
reklama
Skokan Grafův při rozmnožování předává genom jen jednoho z rodičů
Vědci vyřešili záhadu hnědých pand, za zbarvení může chybějící sekvence DNA
Věda ukazuje, jak hadi získali evoluční výhodu před konkurencí