Studie: Polovina nejdůležitějších přírodních míst na Zemi vůbec není chráněna

Z nejdůležitějších míst pro volně žijící živočichy a planě rostoucí rostliny je chráněna pouze polovina. Vyplývá to ze studie, kterou připravila organizace BirdLife International s pomocí Světového svazu na ochranu přírody (IUCN). Chráněná území jsou přitom podle obou organizací základními kameny v ochraně přírodní rozmanitosti, jejímuž ubývání se navzdory nejrůznějším politickým akcím nedaří zabránit.

"Je šokující, že celá polovina těch nejdůležitějších míst pro ochranu přírody dosud není chráněna," komentoval zjištění studie Stuart Butchart z BirdLife International. Podle něho je z těchto důležitých míst pořádně chráněna jen třetina až pětina, zbytek je chráněn pouze částečně. "Zatímco pokrytí důležitých oblastí chráněnými územími se s postupem času zvyšovalo, podíl důležitých míst na celkové rozloze chráněných území se od roku 1950 každoročně snižuje," upozornil Stuart Butchart.

Odborníci ve studii porovnávali, do jaké míry se překrývají už vyhlášená chráněná území se dvěma světovými seznamy důležitých míst pro divokou přírodu: významnými ptačími územími (IBAs - Important Bird Areas) a seznamem Aliance pro nulové vymírání (AZE - The Alliance for Zero Extinction). Ze skoro 11 tisíc významných ptačích území v 218 zemích je 28 % zcela pokryto chráněnými územími, 23 % je pokryto částečně a 49 % není chráněno vůbec. Z téměř 600 míst Aliance pro nulové vymírání, v nichž přežívají poslední populace skoro tisíce druhů silně ohrožených obratlovců a rostlin, spadá 22 % zcela pod ochranu nějaké rezervace, 27 % pouze částečně a 51 % je úplně bez ochrany.

Podle IUCN z těchto zjištění vyplývá, že je napříště nutné lépe vybírat místa, kde budou zakládána nová chráněna území, případně rozšiřována ta stávající. Jak uvádějí statistiky Programu OSN na ochranu přírody, v současnosti je na světě přes 150 tisíc chráněných území, která zabírají asi 12,9 % zemské souše (Antarktida se do statistiky nepočítá). V roce 2010 se státy celého světa na konferenci v japonské Nagoji dohodly, že by do roku 2020 mělo být chráněno 17 % souše a 10 % oceánů.

Právě seznamy ohrožených druhů a důležitých míst by mohly pomoci v tom, aby vlády vybíraly pro chráněná území vhodné oblasti. "Například založení chráněného území na Libenské planině (Liben Plain) v Etiopii by pomohlo zajistit budoucnost kriticky ohroženého skřivana sidamského (Heteromirafra sidamoensis), který už nežije nikde jinde. Podobně by ustanovení rezervace v Massifu de la Hotte na Haiti ochránilo 15 silně ohrožených druhů žab, jež se opět vyskytují na tomto jediném místě," navrhuje v tiskové zprávě IUCN. Některé země už významná ptačí území nebo místa Aliance pro nulové vybírání při svých ochranářských snahách berou v úvahu. "Jde například o Madagaskar, Nikaraguu, Filipíny nebo země Evropské unie," říká Stuart Butchart z BirdLife.

Vědci jsou přesvědčeni, že chráněná území jsou hlavním prostředkem, jak bránit ubývání celosvětové biodiverzity. Za chráněná území se přitom přimlouvají i ti z nich, kteří jinak alarmující odhady poklesu přírodní rozmanitosti zpochybňují. "Přes všechny nevýhody jsou národní parky a rezervace pro zachování biodiverzity klíčové. I když by rezervace měla být jen ostrůvkem ve zničeném okolí, tak je to pořád lepší než ho neudělat. Každá chráněná oblast je z tohoto hlediska hodně cenná," řekl loni Ekolistu například český biolog David Storch, jenž jinak odhady poklesu globální biodiverzity považuje za naprostá hausnumera.

Ochrana biologické rozmanitosti přitom patří k závazkům, na nichž se opakovaně shodli politici i na nejvyšší mezinárodní úrovni. V roce 2002 se například všechny země Úmluvy o biologické rozmanitosti (platí pro cca 190 zemí, z těch významných úmluvu neratifikovaly pouze Spojené státy americké) zavázaly, že do roku 2010 významně sníží ubývání přírodní rozmanitosti. Za tímto účelem si vytyčily 21 postupných cílů – a ani jeden z nich nesplnily. Jak v roce 2010 konstatovala zpráva OSN Global Biodiversity Outlook 3:

• Žádná z účastnících se vlád nesplnila zcela cíle, které si do roku 2010 vymezila na vnitrostátní úrovni, přičemž přibližně v 20 % případů se plnění cílů ani nepřiblížila.
• Druhy, které byly označeny za blízké vyhynutí, se i nadále stále přibližovaly vyhynutí. Mezi živočichy čelící největší hrozbě patří obojživelníci a společenstva korálových útesů.
• Počet druhů obratlovců klesl mezi lety 1970-2006 přibližně o jednu třetinu. Úpadek pokračující v celosvětovém měřítku se týkal zvláště druhů žijících v tropech a sladkovodních ryb.
• Úbytek přírodních stanovišť se týkal nejen pouhé rozlohy přírodních biotopů, ale i jejich původnosti a celistvosti. Degradací jsou zasaženy zejména sladkovodní mokřady, zaledněné mořské oblasti, slaniska, korálové útesy a podvodní útesy s porosty mořské trávy. Jistého drobného úspěchu bylo dosaženo při ochraně a brzdění rychlosti mýcení tropických deštných lesů a mangrovových porostů, ovšem jen v některých regionech.
• Úpadek se týkal také genetické rozmanitosti hospodářských plodin a chovného dobytka. Podle záznamů vyhynulo od roku 2000 přibližně 60 chovných plemen dobytka.

Rok 2010 byl přitom vyhlášen Mezinárodním rokem biodiverzity. Tváří v tvář neslavným výsledkům nacházeli ochránci přírody útěchu alepsoň v tom, že podle studie uveřejněné v časopise Science by bez ochranářských snah byla míra ohrožení jednotlivých druhů ještě daleko vyšší.

Dosavadní neúspěch vedl k tomu, že 17. prosince 2011 generální tajemník OSN Ban Ki-moon odstartoval dokonce celé desetiletí biodiverzity. Podle tiskové zprávy OSN při té příležitosti lidstvo nabádal, aby s přírodou žilo v harmonii. Hlavním cílem dekády má být integrace ohledů na přírodní rozmanitost do hlavního proudu politického myšlení.

---

reklama

---