Velký úspěch: Češi na Borneu objevili opici, která byla považována za vyhynulou
"Měli jsme v oblasti fotopasti, nikdo z nás ale nečekal, že se na snímcích objeví právě tento hulman," řekl Ekolistu Alexandr Pospěch, vystudovaný biolog a profesionální fotograf. Vzácného primáta na snímcích z fotopasti rozpoznal Stanislav Lhota, pracovník Zoo Ústí nad Labem a rovněž Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity, jenž se na Borneu dlouhodobě věnuje výzkumu primátů. "Sám jsem ty hulmany neviděl, viděli je jenom dva členové expedice (spoluautoři článku), americký student Eric Fell a český fotograf Alexandr Pospěch," napsal Ekolistu z Bornea e-mailem Stanislav Lhota. Alexandr Pospěch je z krytu pozoroval dokonce několik hodin.
Dotyčný hulman (anglicky se mu říká Miller’s Grizzled Langur, latinsky Presbytis hosei canicrus, česky jde o poddruh hulmana šedého - pozn. aut.) patří mezi nejvzácnější primáty Bornea. Před lety se dostal na seznam 25 nejohroženějších primátů světa, jeho výskyt byl znám pouze ze dvou oblastí na východě Bornea, z národního parku Kutai a z poloostrova Sangkulirang.
V roce 2004 se poprvé objevily domněnky vědců, že hulman už možná vyhynul. Pralesy, v nichž žil, byly totiž ničeny požáry, lidským osídlením, přeměnou lesa na zemědělskou půdu nebo těžbou. V roce 2008 odborníci pod vedením Arifa Setiawana proto cíleně prozkoumávali obě známé oblasti výskytu hulmana. V národním parku Kutai nenašli žádný důkaz jeho přetrvávající přítomnosti.
Jediným solidním důkazem existence hulmana tak byla skupina pěti zvířat, která přežívala v mangrovovém kousku lesa obklopeném plantážemi s palmou olejnou na poloostrově Sangkulirang. Podle svědectví místních lidí z loňského roku už ale nepřežila ani tato skupina. Jiní výzkumníci v roce 2010 prý viděli i běžně slyšeli tyto hulmany v národním parku Kutai. V loňském roce už ale ani oni přítomnost hulmanů nezaznamenali, ačkoli ve svém výzkumu na stejném místě dál pokračovali.
Štěstí se tak usmálo až loni na vědce, mezi nimiž byli i dva Češi. Mezi červnem a srpnem 2011 prozkoumávali oblast zvanou Wehea Forest a u dvou minerálních pramenů se jim podařilo přítomnost hulmana zdokumentovat. Stanislav Lhota podle vlastních slov tušil, že by hulmani mohli stále žít. "Byl jsem si tím dost jistý. Nebyli jsme ostatně první, kdo ho viděli. Jen se to do té doby nebralo za důležité," napsal Ekolistu. Samotné zachycení hulmanů ale bylo náhodné, protože část vědců ze skupiny měla svůj hlavní výzkum zaměřený na orangutany a hulmany kaštanové, jiný člen skupiny zase na levharty obláčkové. Kromě Alexandra Pospěcha vzácného hulmana vyfotografoval rovněž americký student Eric Fell, na objevu se podíleli rovněž odborníci z Indonésie a z Kanady.
Ačkoli se hulmana podařilo přímo pozorovat a zaznamenat na velkém množství snímků, podle Stanislava Lhoty je dost obtížné jednoznačně říct, zda jde o víc jedinců, nebo zda jde o ty samé, kteří se na snímcích opakovaně objevují. "Z podrobné analýzy fotografií by to mohlo být možné, ale je to spousta práce. V březnu se na lokalitu vracím, měl bych strávit pár dnů v pozorovatelnách u obou pramenů, třeba pak budu s to říct víc. Každopádně ty dva různé prameny jsou od sebe dost daleko, takže jde minimálně o dvě různé tlupy," píše Stanislav Lhota, podle něhož je však velmi pravděpodobné, že v oblasti žije větší, životaschopná populace hulmana.
Potvrdit se to vědci budou snažit dalším průzkumem oblasti. Přežití populace je však podle nich v každém případě závislé na ochraně lesů, v nichž vzácný hulman žije. V národním parku Kutai a na poloostrově Sangkulirang je pro hulmana největší hrozbou ztráta jeho přirozeného prostředí, protože převážná většina lesů už tam byla vykácena, vyhořela nebo byla přeměněna na plantáže olejné palmy a akácie (pro papírenský průmysl). "V nově objevené části areálu je les v lepším stavu, ale problémem zůstává lov pro maso a bezoárové koule. Navíc je jenom otázka času, kdy se plantáže olejných palem a akácií rozšíří až sem ..." uzavírá Stanislav Lhota.
reklama
Kdo uzdraví naše lesy a pole? Chytří hospodáři
Zákon o obnově přírody přežil klíčové hlasování ve výboru europarlamentu a je krok od schválení
Vědci hledají způsoby, jak v zemědělství vázat uhlík v půdě a snížit emise